Do vás bych nechtěl vrazit na ulici. Bál bych se, že mě seřvete jak malého kluka.
Proboha proč?
Tak na mě - a myslím, že nejen na mě - působíte v televizi. Tvrdá, drsná, neústupná. Radši se vám vyhnout.
Tam jsem ale v práci! Jsem placená za to, že nenechám politiky uhnout. Ze mě mít strach nemusíte. Třeba doma: rozhodně nejsem hlavou rodiny, která manžela nepustí ke slovu. U nás má hlavní slovo muž a já na něj obvykle dám. On byl třeba ten, kdo mě před lety poslal na konkurz do televize.
Dobrá. Pokud to není přetvářka, pomalu vám začínám věřit, že jste v soukromí jiná. Ale přece jen: třeba maminky učitelky se doma občas neudrží a zvýší hlas.
Čas od času mi děti taky říkají, že je vyslýchám jako v Sedmičce. Důsledně trvám na předložení známek, popřípadě zdůvodnění studijních neúspěchů. Ale snažím se hlas nezvyšovat, to nemá smysl.
Vašeho manžela lidé příliš neznají. Kdysi jste prohlásila, že je plný šílených nápadů. Co to znamená?
Spíš šíleně zábavných a neobvyklých nápadů. Je schopen jít třeba ve čtyři ráno s našimi dětmi a jejich kamarády na mejdan. Uznávám, že v tomhle je lepší než já. Dá mi třeba dárek, obyčejnou fixu. Koukám na to divně, tvářím se, že mám hroznou radost, on mě nechá pořádně vyšťavit a pak vybalí krásné pero. V životě jsem si nemyslela, že mě někdo donutí lítat helikoptérou, plavat vedle krokodýlů nebo jezdit na raftu.
Povídejte o tom!
Radši nevzpomínat. Krokodýli, to bylo v Jihoafrické republice asi před sedmi lety. Na raft už mě víckrát nedostane, samozřejmě jsme se vyklopili. Někdy si říkám, proč to všechno dělám...
To je adrenalin. A jsou i horší věci, třeba skok padákem.
Tak pozor. Nechci nic slibovat, ale za rok mi bude čtyřicet a už jsem si domluvila, že skočím, v tandemu. Člověk má zažít leccos.
Vážně mě překvapujete. Neuražte se, ale myslel jsem si o vás, že jste spíš pohodlná městská dáma. Nudíte se někdy?
S manželem nikdy. Vzpomínám, jak jsme jeli oslavit výročí svatby do Paříže. Byl rok 1996 a můj muž s sebou nenápadně táhnul vlajku. Samozřejmě nechtěl jet do Francie, ale do Anglie na fotbal. Prožili jsme finále fotbalového mistrovství Evropy s Německem, pak jsme chodili po Londýně zabalení do vlajky a nemohli sehnat hotel.
Nutí vás manžel sportovat?
V létě hraju osm hodin denně tenis!
Osm hodin? To vám nevěřím! Tolik netrénují ani profesionálové a snad ani ti, kteří s tenisem začínají a chtějí něčeho dosáhnout.
Však po tom taky sotva chodím. Už jsem zkoušela podplatit trenéra: když řekne manželovi, že jsem hrála osm hodin, dám mu lahev šampaňského. Když jsem hrála první rok, moji osmiletí spoluhráči na mě křičeli: Paní, ta raketa má výplet! Na to nikdy nezapomenu. Ale teď, po sedmi letech, už se trefím. A taky máme doma žebřík.
To my taky, ve stodole.
Ale my provazový, uprostřed schodiště. Kdo chce, jde do patra po schodech, a kdo ne, tak leze po žebříku. Já lezla naposledy před dvěma roky. Teď to nechávám na dcerách a manželovi.
Myslíte, že vás lidi mají rádi?
Nevím. Není to hodnota, o kterou bych usilovala.
Vážně ne? Mně se zdá, že se mezi veřejností usadil takový zvláštní kult, něco jako Bobošíková rovná se protivná ženská.
To je každého věc, co si myslí. Pro mě je důležité, že lidé sledují mou práci. A sledovanost Sedmičky je větší než dřív.
K Nově se určitě dostaneme. Ale začínala jste jinak.
Jako neohrabaná tlustá šprtka.
Dokonce. Co to znamená?
Že neumíte vyšplhat po laně nebo po tyči, že vám dělá problém přeskočit švédskou bednu, že máte samé jedničky a dvojku z tělocviku. Ale servilní vůči kantorům, to ne. Spíš šedá myš.
To jste skočila až moc zpátky. Mě spíš zajímá vaše první zaměstnání.
Uklízečka. To už jsem byla vdaná a měla dítě. Oba jsme s manželem dělali vysokou a peníze chyběly. Manžel nastoupil do podniku zahraničního obchodu a měl čtrnáct set sedmdesát osm korun čistého. Já končila školu, byla doma s dítětem a začala dělat další vysokou. Potřebovali jsme peníze a já byla najednou hvězdou rodiny. Měla jsem jedenáct stovek. Jedenáct stovek! Muž přišel z práce, dostal dítě a já šla uklízet.
Pak jste nastoupila do Československé a později České televize. Pořád platí, že v ní chcete být generální ředitelkou?
Samozřejmě.
Jste ambiciózní?
Určitě. Jenže pro mě je to veskrze kladná vlastnost. Leda kdybych vám teď řekla, že chci předvádět spodní prádlo, to by bylo přehnaně ambiciózní. Ale být ředitelem České televize není přehnané! Vždyť teď se jím stal člověk, který čte zprávy, tak proč by jím nemohl být někdo, kdo moderuje politické debaty?
V České televizi jste kdysi pracovala. Co si o ní dnes myslíte?
Neznám čísla, jen v novinách čtu, že je ve ztrátě, takže ekonomicky funguje určitě špatně. A jestliže má být zdrojem informací, zábavy a poučení, tak to ať si každý odpoví sám, jestli mu to vyhovuje. Mně ne.
Co jí ještě vyčítáte?
Je to přezaměstnaný moloch. Jednoznačně. To jsem tvrdila vždycky a trvám na tom. Ale nechci tady od stolu říkat, že by měla odcházet polovina nebo třetina zaměstnanců.
Na Nově se nekecá
Teď jste jednou z nejznámějších tváří Novy. Přestože je to v Česku nejsledovanější televize, koluje mezi lidmi takový názor: odchod na Novu znamená konec novinářské práce.
To jsem taky slyšela. Posuďte sám, jestli je Sedmička novinářskou prací, nebo ne. Já tvrdím, že ano. Na Nově novináři jsou, a to velmi kvalitní. Třeba pořady jako Kotel, Občanské judo, Na vlastní oči nebo Televizní noviny jsou dělány na vysoké úrovni.
Pamatuju si ještě jeden váš výrok: "Na Nově se nekecá, ale pracuje."
Přesně tak. Nova je zaměřená na výsledky a Česká televize sama na sebe. Všichni se tam v tom hnípou a hrozně je to baví. To bych jako ředitelka chtěla změnit.
Představuju si, jak může uvažovat běžný člověk. "Ta Bobošíková má ale parádní povolání. Jednou týdně vyleze na obrazovku, hodinu povídá a má vyděláno."
Nevím, co vám k tomu mám říct. Chcete popsat, co všechno dělám?
Určitě.
Kromě Sedmičky, která s sebou nese čtení novin, sledování zpravodajství, internetu, studování zákonů, spolu s manželem podnikám. Zrovna včera jsem měla v Heřmanově Huti poradu s auditorem a prohlídku továrny s místními starosty. Pracuju sedm dní v týdnu.
Jistě, to mě taky zajímá, ale kolik dní trávíte ve své kanceláři na Nově?
Na Nově nemám žádnou kancelář, jen jednu skříň s kostýmy. A důležité je, kolik dní trávím nad obrazovkou počítače. Znovu vám to můžu zopakovat: internet, agentury, zákony... Každý den s sebou vláčím sešit, a když mě něco napadne, hned si to napíšu.
V čem je vaše Sedmička lepší než ty, které dělali Jan Vávra a Jitka Obzinová?
Podle mých informacích je sledovanější, což je pro mě na komerční televizi nejdůležitější.
Když připravujete Sedmičku, máte i své vlastní názory? Co třeba říkáte případu opilého poslance Kotta?
Že se v práci nepije. Když dělník u stroje musí dýchnout, když přijde mistr na dílnu, tak přece lidé, kteří tvoří zákony, nemůžou hlasovat pod parou!
Často ve svém pořadu vytáhnete graf nebo tabulku, na které jste cosi spočítala. Co až vám v tom politici najdou chybu?
Tak ať lidi vidí, že jsem hloupá. Ale v tomhle mi hodně pomáhá podnikání. Musím umět spočítat mzdové náklady, vědět, za jakých podmínek lze propouštět, jak musí vypadat odstupné, jak musím komunikovat s pracovním úřadem, že kniha jízd je prostý úřední doklad...
To vím, to už jste i v Sedmičce použila. Jak jste to říkala? Že má každý tři knihy jízd: pro sebe, pro zaměstnavatele a pro manželku. Mimochodem, má váš manžel taky tři?
Můj muž má šoféra, a jestli ten má tři, to opravdu nevím. Ale vidíte, to mě nenapadlo zabrousit i doma. Asi to hned udělám a pak vám řeknu.
Proč odmítla prezidenta?
Moderovat Sedmičku, to není práce na celý život, navíc Nova poměrně často mění tváře. Co bude s Janou Bobošíkovou dál?
Bude čekat, co jí život přinese.
No tak, buďte konkrétnější. Co třeba dělat mluvčí prezidentu republiky Klausovi. Máte pro něj slabost, ne?
Jak to myslíte - slabost? Jestli tak, že ho respektuju jako jednu z největších politických osobností u nás, tak ano.
Myslím to tak, že ho respektujete jako vůbec největší politickou osobnost u nás.
Trvám na tom, že ti lidé jsou dva: Václav Klaus a Miloš Zeman.
Stejně bych si vsadil, že Klaus je pro vás víc.
Možná, že byste si vsadil špatně.
Ale proč jste Klausovu nabídku odmítla? Dělat mluvčí prezidentovi, to je přece prestižní místo, mnoho novinářů by ho bralo bez váhání.
Pan Klaus mi volal osobně, o to jsem z té nabídky měla větší radost. Dva dny jsem o ní přemýšlela, ale novinářská práce je pro mě zajímavější.
Tak tedy budete podnikat. Váš manžel se věnuje sklářství. Jak velká je jeho firma?
Můj muž řídí tři firmy: jednu na dekoraci nápojového skla v Zálší u Chocně, pak sklárnu v Heřmanově Huti a sklářskou huť v Libochovicích. Má dohromady na pět set zaměstnanců. Já jsem v dozorčí radě v Heřmanově Huti. Mám na starost vývoj nových výrobků, sleduji trendy a práci konkurence. Teď jsem třeba hledala nové výtvarníky.
Velkou a možná největší součástí skla je pivní sklo. Jste znalec piva?
Nevím, jestli znalec, ale mám pivo ráda. Desítku od dvanáctky poznám, bohužel. Taky proto nemám dvanáctku moc ráda a ředím si ji vodou nebo sodovkou. Jednak se tím neopijete, jednak dobře zaženete žízeň.
Víte taky, jak se pivo vyrábí?
Jistě, můj dědeček měl hospodu. Uklízela jsem tam a slévala pivo pro prasata. Za čepování mám dokonce dvě ceny, dva Výčepní šotky. Existuje soutěž Král výčepních a její částí je soutěž novinářů. Dvakrát jsem se zúčastnila, jednou byla druhá a jednou třetí. Mám diplomy, visí u mě v kanceláři!
A co dvanáctka s velkým D? Mluvím o tom, jak Veronika Žilková paroduje vás a vaši Sedmičku v pořadu TELE TELE.
Tak tuhle Dvanáctku miluju, už jsem to říkala i Veronice. V paní Bobrošíkové se někdy docela poznávám, třískám se u toho smíchy. Někdy si říkám: Kruci, já bych k tomu chtěla napsat scénář. To by mi šlo dobře.
Koho byste do Dvanáctky pozvala?
(snad minutový smích) Já myslím, že by si paní Bobrošíková měla pozvat dva představitele ODS, pana Topolánka a pana Tošenovského. Měla by chtít důsledně po panu Topolánkovi, aby prokázal, že pan Tošenovský je chlap s kulama.
Prosím?
Přece pan Topolánek se loni touto dobou, když chtěl pan Tošenovský kandidovat na předsedu ODS, řekl, že je to ten pravý chlap s kulama. To je mnohokrát citovaný výrok, klidně si ho najděte. No a uznejte, že já ho v Sedmičce nutit nemůžu, vysíláme v poledne, a ne po desáté večer.
Od TELE TELE jste také dostala cenu Zlatý tchoř. Máte i další "ocenění", antiANNO, Shnilou bramboru, a vy se tím bavíte. To nechápu.
A co mám dělat? Vždyť je to legrační.
No já bych se spíš zamyslel, jestli nedělám něco špatně. Ostatně bavíte se i tím, když vám komunistický poslanec Ransdorf řekne, že pro vás má slabost?
Tak to spíš žasnu a musím se nad sebou zamyslet, čím jsem si to zasloužila.
|
Jana Bobošíková |
 Moderátor hlavní zpravodajské relace České televize Události Josef Maršál odmítl 25. prosince převzít od nově jmenované ředitelky zpravodajství ČT Jany Bobošíkové rozhodnutí o převedení na jiné pracovní zařazení. |
 Ředitelka zpravodajství ČT Jana Bobošíková hovoří s novináři na Kavčích horách, kde nový management ČT zveřejnil své prohlášení, ve kterém se vyjádřil k usnesení Poslanecké sněmovny k situaci v České televizi. 6.ledna 2001) |
 Jana Bobošíková hovoří s novináři o prohlášení nového managementu ČT k usnesení sněmovny. Uprostřed Věra Valterová, kterou hospitalozovaný generální ředitel ČT Jiří Hodač pověřil řízením televize. (6. ledna 2001) |
 Ředitelka zpravodajství České televize Jana Bobošíková oznámila v nočním zpravodajském pořadu Události plus, že se rozhodla ukončit vysílání vlastních zpráv. (9. ledna 2001) |
 Věra Valterová pověřená řízením České televize (v popředí) a ředitelka zpravodajství ČT Jana Bobošíková na tiskové konferenci na Kavčích horách v Praze. (15. ledna 2001) |
 Kandidátka na funkci prozatímního ředitele České televize Jana Bobošíková během veřejného slyšení v Poslanecké sněmovně. (6. února 2001) |
 Ředitelka zpravodajství České televize Jana Bobošíková sleduje se svým manželem Pavlem Bobošíkem z galerie schůzi Poslanecké sněmovny, která 9. února v Praze zvolila prozatímního ředitele České televize. |
 Bývalá ředitelka zpravodajství České televize Jana Bobošíková a Hodačův finanční ředitel Jindřich Beznoska na tiskové konferenci oznámili, že definitivně opouštějí veřejnoprávní televizi. Věra Valterová, kterou Jiří Hodač po svém odchodu pověřil řízením Kavčích hor, zatím ve veřejnoprávním médiu zůstává. (15. února 2001) |
 Jana Bobošíková |
 Jako malá pomáhala Jana Bobošíková dědečkově hospodě. Takhle točila pivo v novinářské soutěži, kde získala dva diplomy. |
 Moderátorka Novy Jana Bobošíková popisuje na tiskové konferenci, jak na policii strávila přes šest hodin. (30. května 2003) |
