Spojení klasické a populární hudby je trend, který ovládl světová pódia. Vědí to i zpěváci u nás.
Karel Gott dozpíval operní árii a na pódium se řítí Eva Urbanová s rockovým nářezem skupiny Queen. Lucie Bílá tančí s tenoristou Štefanem Margitou při melodii z muzikálu. Takovým spojením hudebních stylů se lákají diváci. Vrchol nevkusu! zlobí se někteří hudebníci a kritici. Kdepak, skvělý nápad! radují se jiní.
Štefan Margita nakukuje do přeplněného sálu. Září spokojeností. "Kdybyste viděla, jak byli diváci nadšení! Jak tleskali klasice!" pochvaluje si. Takový průkopník, dá se říct. Uznávaný tenorista, který vystupuje v zahraničních operních domech, začal před lety s manželkou Hanou Zagorovou uvádět na Nově pořad Hogo fogo. Kolegové kroutili hlavou: Má to zapotřebí? Vždyť se tím zničí! Pěvec dělá na obrazovce skopičinky, maskuje se do různých převleků, hostí popové hvězdy i interprety klasické hudby. Pořad mu přinesl pevnou pozici v českém showbyznysu. Stal se postavou ze společenských časopisů, kterou už neznají jen milovníci opery, ale i posluchači Heleny Vondráčkové či Karla Gotta. Jeho show má vysokou sledovanost, Nova ji nasazuje v exkluzivním čase v neděli v osm večer. "Dostáváme klasiku k divákům, kteří by si k ní jinak cestu nenašli. Kdyby každý náš pořad přitáhl do divadla pět lidí, tak proč ne?" vysvětluje Margita. "Opera je také showbyznys. Já vím, že lidé z klasiky strašně nesnášejí, když to říkám." Ano, donedávna platilo: operní pěvec má vždycky méně posluchačů, byť by byl nejlepší na světě. V popu by mu stačilo nazpívat dva, tři podařené hity a vyprodá sportovní halu. Teď už to tak úplně není pravda. Hranice mezi žánry mizí.
Za vše můžou tři tenoři
Začalo to nápadem jistého Tibora Rudase, amerického producenta maďarského původu. "To by byl gól, kdyby při fotbalovém mistrovství světa zazpívali společně Pavarotti, Domingo a Carreras!" řekl a pustil se do díla. Blázen, komentovali to znalci poměrů ve světě vážné hudby. Po dlouhém přemlouvání se mu skutečně v roce 1990 podařilo uspořádat nevídanou megashow. Tři nejlepší tenoristé, nesmiřitelní rivalové, mnohonásobní milionáři hýčkáni nejuznávanějšími operními domy... vystupují společně. Přenos z Říma sledují stamiliony televizních diváků po celém světě. Proč tolik řečí kolem jediného koncertu? Říká se, že operní pěvci jsou velmi žárliví jeden na druhého. Uspořádat vystoupení takových osobností jako Carreras, Domingo a Pavarotti tak, aby ani jeden nebyl zastíněn druhým, byl přetěžký úkol. A představa, že nemají zpívat v nádherné koncertní síni, nýbrž kdesi venku před televizními kamerami a fotbalovými fanoušky, se jim také moc nezdála. Jenže: koncert má obrovský úspěch, nahrávka z něj jde na dračku, organizátoři i tenoři vydělávají balík peněz. A tak spolupráce pokračuje. Před šedesáti tisíci diváky na stadionu v Los Angeles o čtyři roky později tenoři předvádějí směsici opery, operety, lidovek i popových hitů. V televizi je sleduje více než miliarda diváků. Copak by někdy někoho napadlo, že operní pěvci mohou přilákat tak početné publikum? A třetí společný koncert v Paříži v roce 1998? Na prostranství pod Eiffelovou věží se tísní dvě stě tisíc diváků.
Koncert hvězd každý rok
"Koncert tří tenorů byl inspirací. Říkal jsem si: Když se tihle pánové nebáli vstoupit na neklasickou půdu, proč by to nešlo u nás?" vysvětluje Jan Nekola, majitel agentury NKL Žofín. Před šesti roky oslovil Evu Urbanovou, Karla Gotta, Lucii Bílou a Petra Dvorského. První společné vystoupení česko-slovenských hvězd klasiky i popu. Vyprodaný koncert, cédéčko z něj získává zlatou desku. Nekola chápe, že má před sebou výnosný byznys. Turné pod názvem Koncert hvězd teď pořádá každým rokem. "Hudební kritici nás zrazovali, že to bude fraška," vzpomíná Antonín Fischer, který za agenturu NKL koncerty organizuje. Turné vůbec nepřipomíná vážný svět opery. Barevná světla, odvážné kreace účinkujících... Pouze při klasických kusech v podání Urbanové či Margity osvětlovači přitlumí reflektory. Na chvíli tak nejsou vidět obrovské plakáty s logy sponzorů, které vidíte na pódiu při každém z Koncertů hvězd. Sponzoři dají peníze, za to dostanou část vstupenek pro své obchodní partnery a známé. Pak se před nimi mohou blýsknout pozváním na raut za účasti hvězd. Ty díky nim dostanou úctyhodné honoráře. A diváci vidí najednou čtyři hvězdy za cenu, jakou by zaplatili za koncert jedné z nich. Zatímco část národa neskrývá spokojenost, příznivci klasického pojetí opery říkají, že by na takový koncert nešli ani za nic. "Propojování populární a klasické hudby je vždy ošemetná věc," míní hudební publicistka Věra Drápelová. "Pokud se tak děje, měla by vzniknout nová kvalita, nejen triviální slátanina jednoho žánru s druhým. Občas se nějaký takový počin podaří, ale jsou to spíše výjimky. V naprosté většině případů jsou podobné projekty, jakkoli obhajované ušlechtilými výchovnými úmysly, vždy jen zástěrkou pro peníze a pro chtivost mediální slávy. Ta je v pop-music zaručenější než v opeře."
Kupte si tričko se Šporclem!
Dámy ve večerních šatech se úkosem dívají na kluka v džínách, který si u pultíku v předsálí prohlíží tričko. Na stolku jsou na prodej vedle trik a cédéček i šátky a čepice. Vše s fotkou houslového virtuosa Pavla Šporcla. Jeho koncert za chvíli začíná vedle v sále. Mladý houslista dobře ví, že kdyby hrál ve fraku v koncertních sálech, nestal by se jednou z českých celebrit. Vyprodává sály, má svůj fanklub, diváci v televizní talkshow se zaujetím poslouchají jeho tatínka, který vypráví, jaký Pavel býval jako malý kluk. Šporcl netají, že začal vystupovat v pirátském šátku, aby se odlišil a upozornil na sebe. "Čím vážněji se vážná hudba bude dělat, tím hůře pro ni," říká. Přesto mnohé děsí představa popové hvězdy zpívající klasiku a naopak. Bára Basiková coby Rusalka? A lídr Olympicu Petr Janda jako Vodník? To byl téměř skandál, když se muzikáloví tvůrci rozhodli použít klasický kousek - Rusalku. Ctihodní pánové ze Společnosti Antonína Dvořáka a Sdružení hudebních skladatelů vytáhli do boje proti tomu, aby muzikál vůbec vznikl. Jak si někdo může dovolit přetvářet tak klasické dílo, lamentovali. Dokonce se hodlali s tvůrci muzikálu soudit kvůli porušování autorských práv. Ti si nakonec prosadili, že motiv neukradli, nýbrž že se jednalo o zcela nové zpracování klasického díla. Příkladů je mnoho. Monserat Caballé vešla ve známost rockerů, když s Freddie Mercurym nazpívala duet Barcelona, houslistka Vanessa Mae je hvězdou diskoték a ve videoklipu hraje na svůj nástroj oblečená do mokrého trička. Co tedy kritikům tohoto trendu vlastně vadí? Vždyť jsou všichni spokojení - diváci, pěvci i organizátoři... Stačí se zeptat Dagmar Peckové. Operní diva má jasno a několikrát své názory vysvětlila v novinách: "Podobné koncerty slouží jen k obohacování lidí, kteří se podílejí na jejich konání. Zpívají se tam na mikrofon populární a upravené árie zcela vytržené z děje. Pokud by snad tohle někoho přitáhlo k návštěvě skutečného operního představení, vůbec nepochopí, že se mu nabízí ten samý žánr a zklamaně uteče." Muzikálové pojetí Rusalky počastovala výrazem, jaký se v novinách nepoužívá, o koncertu tří tenoristů řekla: "Čím si taky mají na stará kolena vydělávat? Těm bych to ještě odpustila, to mi víc vadí zpěváci mladší generace, která se už ani nesnaží na to jeviště vlézt a ukázat, že operu umí. Ta už si jenom stoupne před mikrofon, zazpívá zjazzovanou operu a tváří se, že jí tím dělá propagaci." Sama však lehce šokov ala skalní příznivce klasiky, když natočila videoklip, ve kterém zpívá operní árie stylizovaná do jakési upíří dámy. "Od koncertu tří tenorů, nejméně deset let, se ve světě přetřásá otázka: Když někdo přijde na tento koncert, znamená to, že si pak koupí lístek na operu? A odejde z ní znechucen?" přemítá Jiří Vejvoda, dramaturg Českého rozhlasu, který se problémem sbližování popu a klasiky zabývá. "Nikdo se nepokusil na toto téma udělat průzkum. Tudíž nikdo nemůže odpovědět. Podle mého to má jiný aspekt. Neočekávám, že takový koncert přitáhne diváky k opeře. Ale může jim naznačit, že se lidé z různých oborů dokážou dohodnout a spolupracovat."
Podívaná za dva tisíce
Co se děje na pódiu i v zákulisí Koncertu hvězd
Karla Gotta drží za ruku vysoká hnědovlasá dívka. Přítelkyně Ivana Macháčková. "Mohli bychom dostat kávu?" ptá se Gott servírky, která jde kolem s tácem. "No, já... Támhle dole a za rohem," říká dívka rozpačitě. Restaurace kulturního domu v Mladé Boleslavi je téměř plná. Gottův příchod způsobuje, že většina návštěvníků přerušuje hovor a zpěváka si nenápadně prohlíží. Ten si sedá se slečnou Ivanou k volnému stolu. Je něco po páté. Ivana Macháčková stále něco vypráví, Gott mlčí a dopíjí minerálku. Za dvě hodiny bude stát na pódiu. V šatně si už na něj vizážistka míchá tu správnou barvu make-upu. V zákulisí začíná být rušno. Tak velká akce se tady připravuje málokdy. Mladá Boleslav je jedním ze sedmi měst, kde během dubna vystupuje hvězdná sestava - kromě Gotta ještě Eva Urbanová, Lucie Bílá a Štefan Margita. Dohromady, živě, s pětaosmdesátičlenným orchestrem, v téměř tříhodinové show. "Dobrý den! Vítejte!" spěchají organizátoři k hlavnímu vchodu. Vchází Štefan Margita. V černém saku, s černými brýlemi, se svou ženou Hanou Zagorovou v elegantním béžovém plášti. Usmívají se a zdraví na všechny strany. Margita je, zdá se, ve formě. Vtipkuje, a když vidí Gotta, volá: "Karle, dneska se jde na raut!" Málokdo nepovolaný se v tuhle chvíli odváží zaklepat na některou z šaten. Přípravy vrcholí. Eva Urbanová před koncertem nemá ráda focení. Právě se líčí a chce klid. Lucie Bílá přijela už namalovaná. Rozvěšuje různé šaty a prohrabuje si vlasy nastřapatěné do všech stran. Pořadatel dává na židle v první řadě cedulky. Je to přehlídka jmen těch, kteří ve středočeském kraji něco znamenají. Počínaje ředitelem ČEZ přes šéfa škodovky až po hejtmana. Chodby už zaplňují diváci, někteří míří do sálu. Ze zákulisí vychází Hana Zagorová a sedá si mezi ně. Organizátor přivádí do první řady Gottovu přítelkyni a usazuje ji k jednomu ze sponzorů, který přišel bez partnerky. Začíná show, za jakou lidé v sedmi městech republiky neváhají zaplatit od pěti set do dvou tisíc za lístek. Vyprodáno je všude. V Boleslavi se lidé ptají na vstupenky ještě krátce před začátkem koncertu. Velký orchestr paláce Žofín startuje Triumfálním pochodem z Aidy. Na pódium svižně vchází moderátor Jiří Vejvoda. Vyjmenovává zahraniční úspěchy Štefana Margity. Protože správně předpokládá, že v sále jsou diváci, kteří byli k poslechu opery donuceni naposledy někdy na střední škole, vysvětluje: "Vážení diváci, když upozorňuji na jména těch, se kterými Štefan Margita v zahraničí spolupracuje, je to, jako bych říkal, že hraje tenis s Agassim a hokej s Jágrem." V sále to uznale zašumí. Začíná smršť. Margitu střídá Urbanová, Urbanovou Gott, Gotta Bílá. Bez přestávek, rychlou skladbu následuje pomalejší a naopak. Když Eva Urbanová "rozbaluje" svůj hlas v písní Granada, lidé tleskají nekonečně dlouho a volají "bravo". Organizátoři dali téhle show podtitul "Nenecháme diváky vydechnout". I proto se interpreti střídají na pódiu tak rychle. Moderátor upozorňuje, že nastává světová premiéra. Ještě nikdy si spolu nezazpívali Margita s Bílou. Přicházejí se skleničkami s červeným vínem, operní pěvec líbá slavici na odhalené ramínko. "Hanko, Hanko, vidíš to?" křičí Lucie Bílá rozpustile směrem do míst, kde sedí mezi diváky Zagorová. Sál šumí smíchem, lidé tleskají uprostřed skladby. Bílá se dostává do ráže. Při duetu s Karlem Gottem se tak zamotá do volánů červené róby, že se málem skácí k zemi. Vyprošťovat botu jí na pódiu kromě Gotta pomáhá i dirigent František Preisler. "Ježišmarjá," volá Bílá, chytá se za hlavu a dusí se smíchem. Vyvolat u diváků pocit, že něco takového nikdo jiný nevidí, to je zásada dramaturgů téhle přehlídky opery, muzikálu a popu. A tak se Eva Urbanová vrací do doby, kdy místo v Metropolitní opeře v New Yorku zpívala v koženém oblečku s rockovou skupinou RH plus. "I Want to Break Free" uvádí diváky do vytržení, když vbíhá na pódium v černém saku a s hitem skupiny Quenn. Potlesk po jednotlivých skladbách je delší a delší. Moderátor dostává diváky do varu jako na fotbale. Znovu připomíná, že finále bude opravdu velkolepé. Závěrečnou skladbu Funiculi, funiculá totiž zpívají všechny čtyři hvězdy dohromady. A předávají se kytice od sponzorů, diváci nosí k pódiu květiny a dárečky. Jedna divačka nese Gottovi čokoládového velikonočního zajíce. Lidé povstávají ze židlí. Potlesk je dlouhý. A přidávají se osvědčené hitovky jednotlivých interpretů. "Tak nevíš, jestli tam budou?" doráží jedna z dam na partnera ve VIP sektoru v prvních řadách, který v ruce drží pozvánky na závěrečnou recepci. Ještě neví, že bude asi zklamaná. Hvězdy obvykle místo hodování a konverzace se sponzory spěchají domů. "Dneska jdeme s Hankou na raut poprvé," říká Štefan Margita. "Ty přesuny mezi městy jsou náročné, obvykle jsem spěchal do Prahy, abych se vyspal a byl připravený na další den. Ale dneska jdeme," usmívá se a mává na Lucii Bílou, která se svým doprovodem balí kufry. "Musím domů," vysvětluje slavice. "Lucka na rauty nechodí," říká její manažer Jiří Kouble. A nejsou sponzoři zklamaní? Neprotestují? "Nedáváme si účast na rautech a společenských setkáních do smluv. Tím Lucku chráníme, aby pak nemusela na akce, na které se jí třeba zrovna nechce." Eva Urbanová se také odjíždí vyspat před zítřejším přesunem do Ostravy, kde turné pokračuje. Gott je zavřený ve své šatně. Raut si mimořádně na chvíli dá, protože má zítra volno. V Ostravě za něj zaskočí Daniel Hůlka. Na stožáry s osvětlením už šplhají technici, aby aparaturu co nejrychleji rozebrali a naložili do aut. Včera ji rozmontovali v Českých Budějovicích, zítra ji sestaví v Ostravě. Jsou už taky docela unavení. Z města do města se takhle přesouvá okolo sto dvaceti lidí - muzikantů, techniků, pomocníků... U kulturního domu řidiči mezitím startují autobusy, kterými přivezli diváky z okolí Mladé Boleslavi. "Pěkné to bylo, krásné..." volají na ně jejich pasažérky, usídlují se u oken a těší se, jak budou zítra známým vyprávět, že viděly Gotta, Bílou, Margitu i Urbanovou. Všechny najednou, představte si to!
Z programu koncertu
Margita: Lamento di Federico z opery L' Arlesiene (F. Cilea)
Urbanová: Arie Adriany z opery Adriane Lecouvre (F. Cilea)
Gott: Amor ti vieta z opery Fedora (U. Giordano)
Bílá: Pie Jesu - Requiem (A. L. Weber)
Urbanová: Granada (A. Lara)
Margita: Allein, wieder allein, arie z operety Carevič (F. Lehár)
Gott a Bílá: Co sudičky přály nám (M. David)
Urbanová a Gott: Ráj bláznů (J. Logan)
Gott: Paganini, Lady Carneval (směs)
Bílá: Hvězdy jako hvězdy, Amor Magor (směs)
Margita: Caruso (L. Dalla)
Bílá: Somewhere (L. Bernstein)
Margita: Brindissi z opery La Traviata (G. Verdi)
Urbanová: I Want to Break Free (F. Mercury)
Karel Gott dozpíval operní árii a na pódium se řítí Eva Urbanová s rockovým nářezem skupiny Queen. Lucie Bílá tančí s tenoristou Štefanem Margitou při melodii z muzikálu. Takovým spojením hudebních stylů se lákají diváci. Vrchol nevkusu! zlobí se někteří hudebníci a kritici. Kdepak, skvělý nápad! radují se jiní.
Štefan Margita nakukuje do přeplněného sálu. Září spokojeností. "Kdybyste viděla, jak byli diváci nadšení! Jak tleskali klasice!" pochvaluje si. Takový průkopník, dá se říct. Uznávaný tenorista, který vystupuje v zahraničních operních domech, začal před lety s manželkou Hanou Zagorovou uvádět na Nově pořad Hogo fogo. Kolegové kroutili hlavou: Má to zapotřebí? Vždyť se tím zničí! Pěvec dělá na obrazovce skopičinky, maskuje se do různých převleků, hostí popové hvězdy i interprety klasické hudby. Pořad mu přinesl pevnou pozici v českém showbyznysu. Stal se postavou ze společenských časopisů, kterou už neznají jen milovníci opery, ale i posluchači Heleny Vondráčkové či Karla Gotta. Jeho show má vysokou sledovanost, Nova ji nasazuje v exkluzivním čase v neděli v osm večer. "Dostáváme klasiku k divákům, kteří by si k ní jinak cestu nenašli. Kdyby každý náš pořad přitáhl do divadla pět lidí, tak proč ne?" vysvětluje Margita. "Opera je také showbyznys. Já vím, že lidé z klasiky strašně nesnášejí, když to říkám." Ano, donedávna platilo: operní pěvec má vždycky méně posluchačů, byť by byl nejlepší na světě. V popu by mu stačilo nazpívat dva, tři podařené hity a vyprodá sportovní halu. Teď už to tak úplně není pravda. Hranice mezi žánry mizí.
Za vše můžou tři tenoři
Začalo to nápadem jistého Tibora Rudase, amerického producenta maďarského původu. "To by byl gól, kdyby při fotbalovém mistrovství světa zazpívali společně Pavarotti, Domingo a Carreras!" řekl a pustil se do díla. Blázen, komentovali to znalci poměrů ve světě vážné hudby. Po dlouhém přemlouvání se mu skutečně v roce 1990 podařilo uspořádat nevídanou megashow. Tři nejlepší tenoristé, nesmiřitelní rivalové, mnohonásobní milionáři hýčkáni nejuznávanějšími operními domy... vystupují společně. Přenos z Říma sledují stamiliony televizních diváků po celém světě. Proč tolik řečí kolem jediného koncertu? Říká se, že operní pěvci jsou velmi žárliví jeden na druhého. Uspořádat vystoupení takových osobností jako Carreras, Domingo a Pavarotti tak, aby ani jeden nebyl zastíněn druhým, byl přetěžký úkol. A představa, že nemají zpívat v nádherné koncertní síni, nýbrž kdesi venku před televizními kamerami a fotbalovými fanoušky, se jim také moc nezdála. Jenže: koncert má obrovský úspěch, nahrávka z něj jde na dračku, organizátoři i tenoři vydělávají balík peněz. A tak spolupráce pokračuje. Před šedesáti tisíci diváky na stadionu v Los Angeles o čtyři roky později tenoři předvádějí směsici opery, operety, lidovek i popových hitů. V televizi je sleduje více než miliarda diváků. Copak by někdy někoho napadlo, že operní pěvci mohou přilákat tak početné publikum? A třetí společný koncert v Paříži v roce 1998? Na prostranství pod Eiffelovou věží se tísní dvě stě tisíc diváků.
Koncert hvězd každý rok
"Koncert tří tenorů byl inspirací. Říkal jsem si: Když se tihle pánové nebáli vstoupit na neklasickou půdu, proč by to nešlo u nás?" vysvětluje Jan Nekola, majitel agentury NKL Žofín. Před šesti roky oslovil Evu Urbanovou, Karla Gotta, Lucii Bílou a Petra Dvorského. První společné vystoupení česko-slovenských hvězd klasiky i popu. Vyprodaný koncert, cédéčko z něj získává zlatou desku. Nekola chápe, že má před sebou výnosný byznys. Turné pod názvem Koncert hvězd teď pořádá každým rokem. "Hudební kritici nás zrazovali, že to bude fraška," vzpomíná Antonín Fischer, který za agenturu NKL koncerty organizuje. Turné vůbec nepřipomíná vážný svět opery. Barevná světla, odvážné kreace účinkujících... Pouze při klasických kusech v podání Urbanové či Margity osvětlovači přitlumí reflektory. Na chvíli tak nejsou vidět obrovské plakáty s logy sponzorů, které vidíte na pódiu při každém z Koncertů hvězd. Sponzoři dají peníze, za to dostanou část vstupenek pro své obchodní partnery a známé. Pak se před nimi mohou blýsknout pozváním na raut za účasti hvězd. Ty díky nim dostanou úctyhodné honoráře. A diváci vidí najednou čtyři hvězdy za cenu, jakou by zaplatili za koncert jedné z nich. Zatímco část národa neskrývá spokojenost, příznivci klasického pojetí opery říkají, že by na takový koncert nešli ani za nic. "Propojování populární a klasické hudby je vždy ošemetná věc," míní hudební publicistka Věra Drápelová. "Pokud se tak děje, měla by vzniknout nová kvalita, nejen triviální slátanina jednoho žánru s druhým. Občas se nějaký takový počin podaří, ale jsou to spíše výjimky. V naprosté většině případů jsou podobné projekty, jakkoli obhajované ušlechtilými výchovnými úmysly, vždy jen zástěrkou pro peníze a pro chtivost mediální slávy. Ta je v pop-music zaručenější než v opeře."
Kupte si tričko se Šporclem!
Dámy ve večerních šatech se úkosem dívají na kluka v džínách, který si u pultíku v předsálí prohlíží tričko. Na stolku jsou na prodej vedle trik a cédéček i šátky a čepice. Vše s fotkou houslového virtuosa Pavla Šporcla. Jeho koncert za chvíli začíná vedle v sále. Mladý houslista dobře ví, že kdyby hrál ve fraku v koncertních sálech, nestal by se jednou z českých celebrit. Vyprodává sály, má svůj fanklub, diváci v televizní talkshow se zaujetím poslouchají jeho tatínka, který vypráví, jaký Pavel býval jako malý kluk. Šporcl netají, že začal vystupovat v pirátském šátku, aby se odlišil a upozornil na sebe. "Čím vážněji se vážná hudba bude dělat, tím hůře pro ni," říká. Přesto mnohé děsí představa popové hvězdy zpívající klasiku a naopak. Bára Basiková coby Rusalka? A lídr Olympicu Petr Janda jako Vodník? To byl téměř skandál, když se muzikáloví tvůrci rozhodli použít klasický kousek - Rusalku. Ctihodní pánové ze Společnosti Antonína Dvořáka a Sdružení hudebních skladatelů vytáhli do boje proti tomu, aby muzikál vůbec vznikl. Jak si někdo může dovolit přetvářet tak klasické dílo, lamentovali. Dokonce se hodlali s tvůrci muzikálu soudit kvůli porušování autorských práv. Ti si nakonec prosadili, že motiv neukradli, nýbrž že se jednalo o zcela nové zpracování klasického díla. Příkladů je mnoho. Monserat Caballé vešla ve známost rockerů, když s Freddie Mercurym nazpívala duet Barcelona, houslistka Vanessa Mae je hvězdou diskoték a ve videoklipu hraje na svůj nástroj oblečená do mokrého trička. Co tedy kritikům tohoto trendu vlastně vadí? Vždyť jsou všichni spokojení - diváci, pěvci i organizátoři... Stačí se zeptat Dagmar Peckové. Operní diva má jasno a několikrát své názory vysvětlila v novinách: "Podobné koncerty slouží jen k obohacování lidí, kteří se podílejí na jejich konání. Zpívají se tam na mikrofon populární a upravené árie zcela vytržené z děje. Pokud by snad tohle někoho přitáhlo k návštěvě skutečného operního představení, vůbec nepochopí, že se mu nabízí ten samý žánr a zklamaně uteče." Muzikálové pojetí Rusalky počastovala výrazem, jaký se v novinách nepoužívá, o koncertu tří tenoristů řekla: "Čím si taky mají na stará kolena vydělávat? Těm bych to ještě odpustila, to mi víc vadí zpěváci mladší generace, která se už ani nesnaží na to jeviště vlézt a ukázat, že operu umí. Ta už si jenom stoupne před mikrofon, zazpívá zjazzovanou operu a tváří se, že jí tím dělá propagaci." Sama však lehce šokov ala skalní příznivce klasiky, když natočila videoklip, ve kterém zpívá operní árie stylizovaná do jakési upíří dámy. "Od koncertu tří tenorů, nejméně deset let, se ve světě přetřásá otázka: Když někdo přijde na tento koncert, znamená to, že si pak koupí lístek na operu? A odejde z ní znechucen?" přemítá Jiří Vejvoda, dramaturg Českého rozhlasu, který se problémem sbližování popu a klasiky zabývá. "Nikdo se nepokusil na toto téma udělat průzkum. Tudíž nikdo nemůže odpovědět. Podle mého to má jiný aspekt. Neočekávám, že takový koncert přitáhne diváky k opeře. Ale může jim naznačit, že se lidé z různých oborů dokážou dohodnout a spolupracovat."
Podívaná za dva tisíce
Co se děje na pódiu i v zákulisí Koncertu hvězd
Karla Gotta drží za ruku vysoká hnědovlasá dívka. Přítelkyně Ivana Macháčková. "Mohli bychom dostat kávu?" ptá se Gott servírky, která jde kolem s tácem. "No, já... Támhle dole a za rohem," říká dívka rozpačitě. Restaurace kulturního domu v Mladé Boleslavi je téměř plná. Gottův příchod způsobuje, že většina návštěvníků přerušuje hovor a zpěváka si nenápadně prohlíží. Ten si sedá se slečnou Ivanou k volnému stolu. Je něco po páté. Ivana Macháčková stále něco vypráví, Gott mlčí a dopíjí minerálku. Za dvě hodiny bude stát na pódiu. V šatně si už na něj vizážistka míchá tu správnou barvu make-upu. V zákulisí začíná být rušno. Tak velká akce se tady připravuje málokdy. Mladá Boleslav je jedním ze sedmi měst, kde během dubna vystupuje hvězdná sestava - kromě Gotta ještě Eva Urbanová, Lucie Bílá a Štefan Margita. Dohromady, živě, s pětaosmdesátičlenným orchestrem, v téměř tříhodinové show. "Dobrý den! Vítejte!" spěchají organizátoři k hlavnímu vchodu. Vchází Štefan Margita. V černém saku, s černými brýlemi, se svou ženou Hanou Zagorovou v elegantním béžovém plášti. Usmívají se a zdraví na všechny strany. Margita je, zdá se, ve formě. Vtipkuje, a když vidí Gotta, volá: "Karle, dneska se jde na raut!" Málokdo nepovolaný se v tuhle chvíli odváží zaklepat na některou z šaten. Přípravy vrcholí. Eva Urbanová před koncertem nemá ráda focení. Právě se líčí a chce klid. Lucie Bílá přijela už namalovaná. Rozvěšuje různé šaty a prohrabuje si vlasy nastřapatěné do všech stran. Pořadatel dává na židle v první řadě cedulky. Je to přehlídka jmen těch, kteří ve středočeském kraji něco znamenají. Počínaje ředitelem ČEZ přes šéfa škodovky až po hejtmana. Chodby už zaplňují diváci, někteří míří do sálu. Ze zákulisí vychází Hana Zagorová a sedá si mezi ně. Organizátor přivádí do první řady Gottovu přítelkyni a usazuje ji k jednomu ze sponzorů, který přišel bez partnerky. Začíná show, za jakou lidé v sedmi městech republiky neváhají zaplatit od pěti set do dvou tisíc za lístek. Vyprodáno je všude. V Boleslavi se lidé ptají na vstupenky ještě krátce před začátkem koncertu. Velký orchestr paláce Žofín startuje Triumfálním pochodem z Aidy. Na pódium svižně vchází moderátor Jiří Vejvoda. Vyjmenovává zahraniční úspěchy Štefana Margity. Protože správně předpokládá, že v sále jsou diváci, kteří byli k poslechu opery donuceni naposledy někdy na střední škole, vysvětluje: "Vážení diváci, když upozorňuji na jména těch, se kterými Štefan Margita v zahraničí spolupracuje, je to, jako bych říkal, že hraje tenis s Agassim a hokej s Jágrem." V sále to uznale zašumí. Začíná smršť. Margitu střídá Urbanová, Urbanovou Gott, Gotta Bílá. Bez přestávek, rychlou skladbu následuje pomalejší a naopak. Když Eva Urbanová "rozbaluje" svůj hlas v písní Granada, lidé tleskají nekonečně dlouho a volají "bravo". Organizátoři dali téhle show podtitul "Nenecháme diváky vydechnout". I proto se interpreti střídají na pódiu tak rychle. Moderátor upozorňuje, že nastává světová premiéra. Ještě nikdy si spolu nezazpívali Margita s Bílou. Přicházejí se skleničkami s červeným vínem, operní pěvec líbá slavici na odhalené ramínko. "Hanko, Hanko, vidíš to?" křičí Lucie Bílá rozpustile směrem do míst, kde sedí mezi diváky Zagorová. Sál šumí smíchem, lidé tleskají uprostřed skladby. Bílá se dostává do ráže. Při duetu s Karlem Gottem se tak zamotá do volánů červené róby, že se málem skácí k zemi. Vyprošťovat botu jí na pódiu kromě Gotta pomáhá i dirigent František Preisler. "Ježišmarjá," volá Bílá, chytá se za hlavu a dusí se smíchem. Vyvolat u diváků pocit, že něco takového nikdo jiný nevidí, to je zásada dramaturgů téhle přehlídky opery, muzikálu a popu. A tak se Eva Urbanová vrací do doby, kdy místo v Metropolitní opeře v New Yorku zpívala v koženém oblečku s rockovou skupinou RH plus. "I Want to Break Free" uvádí diváky do vytržení, když vbíhá na pódium v černém saku a s hitem skupiny Quenn. Potlesk po jednotlivých skladbách je delší a delší. Moderátor dostává diváky do varu jako na fotbale. Znovu připomíná, že finále bude opravdu velkolepé. Závěrečnou skladbu Funiculi, funiculá totiž zpívají všechny čtyři hvězdy dohromady. A předávají se kytice od sponzorů, diváci nosí k pódiu květiny a dárečky. Jedna divačka nese Gottovi čokoládového velikonočního zajíce. Lidé povstávají ze židlí. Potlesk je dlouhý. A přidávají se osvědčené hitovky jednotlivých interpretů. "Tak nevíš, jestli tam budou?" doráží jedna z dam na partnera ve VIP sektoru v prvních řadách, který v ruce drží pozvánky na závěrečnou recepci. Ještě neví, že bude asi zklamaná. Hvězdy obvykle místo hodování a konverzace se sponzory spěchají domů. "Dneska jdeme s Hankou na raut poprvé," říká Štefan Margita. "Ty přesuny mezi městy jsou náročné, obvykle jsem spěchal do Prahy, abych se vyspal a byl připravený na další den. Ale dneska jdeme," usmívá se a mává na Lucii Bílou, která se svým doprovodem balí kufry. "Musím domů," vysvětluje slavice. "Lucka na rauty nechodí," říká její manažer Jiří Kouble. A nejsou sponzoři zklamaní? Neprotestují? "Nedáváme si účast na rautech a společenských setkáních do smluv. Tím Lucku chráníme, aby pak nemusela na akce, na které se jí třeba zrovna nechce." Eva Urbanová se také odjíždí vyspat před zítřejším přesunem do Ostravy, kde turné pokračuje. Gott je zavřený ve své šatně. Raut si mimořádně na chvíli dá, protože má zítra volno. V Ostravě za něj zaskočí Daniel Hůlka. Na stožáry s osvětlením už šplhají technici, aby aparaturu co nejrychleji rozebrali a naložili do aut. Včera ji rozmontovali v Českých Budějovicích, zítra ji sestaví v Ostravě. Jsou už taky docela unavení. Z města do města se takhle přesouvá okolo sto dvaceti lidí - muzikantů, techniků, pomocníků... U kulturního domu řidiči mezitím startují autobusy, kterými přivezli diváky z okolí Mladé Boleslavi. "Pěkné to bylo, krásné..." volají na ně jejich pasažérky, usídlují se u oken a těší se, jak budou zítra známým vyprávět, že viděly Gotta, Bílou, Margitu i Urbanovou. Všechny najednou, představte si to!
Z programu koncertu
Margita: Lamento di Federico z opery L' Arlesiene (F. Cilea)
Urbanová: Arie Adriany z opery Adriane Lecouvre (F. Cilea)
Gott: Amor ti vieta z opery Fedora (U. Giordano)
Bílá: Pie Jesu - Requiem (A. L. Weber)
Urbanová: Granada (A. Lara)
Margita: Allein, wieder allein, arie z operety Carevič (F. Lehár)
Gott a Bílá: Co sudičky přály nám (M. David)
Urbanová a Gott: Ráj bláznů (J. Logan)
Gott: Paganini, Lady Carneval (směs)
Bílá: Hvězdy jako hvězdy, Amor Magor (směs)
Margita: Caruso (L. Dalla)
Bílá: Somewhere (L. Bernstein)
Margita: Brindissi z opery La Traviata (G. Verdi)
Urbanová: I Want to Break Free (F. Mercury)
