"S Danou jsem se seznámil před čtyřmi lety. Svatbu plánujeme asi rok, ale měli jsme problémy s doklady," řekl ještě před obřadem mírně nervózní pětatřicetiletý ženich.
Jeho sedmatřicetiletá nevěsta přijela do kostela s půlhodinovým zpožděním. Zdrželi ji na ubytovně pro bezdomovce, kde novomanželům slíbili jako svatební dar deset dní bydlení zdarma.
Nervózní snoubenec se mezitím omlouval svatebčanům za to, že nedostanou do klopy myrtu. "Opravdu jsem myrtu včera celý den sháněl, ale stáhli mě kamarádi z divadla, že musím zapít svobodu, tak jsem to nakonec nestihl," přiznal novomanžel, který se svou ženou působí v divadelním souboru Ježek a Čížek. Divadlo, v němž hrají bezdomovci, má pravidelná představení v pražském klubu Roxy.
Svatební oblek dostal ženich od církve, nevěstě půjčila šaty kamarádka. "Ještě před obřadem jsme vyvěsili v kostele u Salvátora oznámení o tom, že se bereme, a požádali lidi, jestli by nám nepřispěli. Sešlo se asi 1900 korun. Za ně jsme koupili boty pro mě a připravili malou hostinu pro kamarády," řekl Mirek. Kněz z kostela nejsvětějšího Salvátora, kam chodí snoubenci velmi často a kde mají i své prodejní místo, dojal svatební hosty svou řečí o tom, že není důležité, kde má člověk domov, ale důležitější je mít domov v srdci druhého člověka. Atmosféru pak zlehčil svědek ženicha, který zapomněl na prstýnky. Katastrofu zachránila svědkyně, když stáhla z prstu svůj kroužek a nabídla ho ženichovi.
Pětatřicetiletý ženich je napůl Rom. Vyrůstal v dětském domově a vyučil se malířem pokojů. "Taky jsem jezdil s kolotoči, ale ta práce mě přestala bavit. Rád bych byl zase malířem," říká muž, který dnes ještě neví, kde bude se svou nastávající bydlet.
S paní Danou, vyučenou švadlenou, se seznámil ve Stříbře. Jejich rómské rodiny jim prý bránily, aby byli spolu. Proto odešli, spali po nádražích, ve sklepech a ubytovnách. Nakonec odjeli do Prahy. Společně začali prodávat Nový Prostor a hrát v divadle pro bezdomovce.
Jeho sedmatřicetiletá nevěsta přijela do kostela s půlhodinovým zpožděním. Zdrželi ji na ubytovně pro bezdomovce, kde novomanželům slíbili jako svatební dar deset dní bydlení zdarma.
Nervózní snoubenec se mezitím omlouval svatebčanům za to, že nedostanou do klopy myrtu. "Opravdu jsem myrtu včera celý den sháněl, ale stáhli mě kamarádi z divadla, že musím zapít svobodu, tak jsem to nakonec nestihl," přiznal novomanžel, který se svou ženou působí v divadelním souboru Ježek a Čížek. Divadlo, v němž hrají bezdomovci, má pravidelná představení v pražském klubu Roxy.
Svatební oblek dostal ženich od církve, nevěstě půjčila šaty kamarádka. "Ještě před obřadem jsme vyvěsili v kostele u Salvátora oznámení o tom, že se bereme, a požádali lidi, jestli by nám nepřispěli. Sešlo se asi 1900 korun. Za ně jsme koupili boty pro mě a připravili malou hostinu pro kamarády," řekl Mirek. Kněz z kostela nejsvětějšího Salvátora, kam chodí snoubenci velmi často a kde mají i své prodejní místo, dojal svatební hosty svou řečí o tom, že není důležité, kde má člověk domov, ale důležitější je mít domov v srdci druhého člověka. Atmosféru pak zlehčil svědek ženicha, který zapomněl na prstýnky. Katastrofu zachránila svědkyně, když stáhla z prstu svůj kroužek a nabídla ho ženichovi.
Pětatřicetiletý ženich je napůl Rom. Vyrůstal v dětském domově a vyučil se malířem pokojů. "Taky jsem jezdil s kolotoči, ale ta práce mě přestala bavit. Rád bych byl zase malířem," říká muž, který dnes ještě neví, kde bude se svou nastávající bydlet.
S paní Danou, vyučenou švadlenou, se seznámil ve Stříbře. Jejich rómské rodiny jim prý bránily, aby byli spolu. Proto odešli, spali po nádražích, ve sklepech a ubytovnách. Nakonec odjeli do Prahy. Společně začali prodávat Nový Prostor a hrát v divadle pro bezdomovce.
