„Mamince loni v listopadu praskla střeva a překonala dvě těžké šestihodinové operace. Byli jsme z toho všichni nešťastní a unavení. Když ji ale vidím, jak se zmáhá, jak je statečná a jakou má ve svých téměř pětaosmdesáti letech vůli, říkám si, že moje přítomnost u ní není zbytečná,“ tvrdí Beňačková, která má za sebou čtyřiatřicetiletou kariéru a dobře si uvědomuje, jak je zdraví důležité.
„To moje je docela v pořádku. Vlastně bych ani neměla čas být nemocná. Jen mě mrzí, že ho teď nemám na svoji pětiletou vnučku Lenku, která je moje všechno.“ Kdy Gabriela Beňačková, k jejímž největším úspěchům patří například vynikající interpretace Káti Kabanové v prvním uvedení této Janáčkovy opery v Metropolitní opeře v USA v roce 1991, znovu naskočí do rozjetého vlaku a bude zpívat, záleží na zdravotním stavu její matky.
O pracovní nabídky nouzi rozhodně nemá. V červnu by měla mít recitál v Litomyšli a koncert v Ostravě s Ostravskou filharmonií. V září by měla zpívat s Českou filharmonií a poté s ní odjet na turné do Japonska. Ve hře jsou také její samostatné koncerty ve Vancouveru a Torontu. Velké plány má operní pěvkyně i v Praze. „Dostala jsem nabídku ze Státní opery na Manon Lescaut a Pikovou dámu, která má mít premiéru v listopadu. Uvidíme, jak to dopadne. Jak už jsem ale řekla, nejdřív máma, potom všechno ostatní.“
Do unie vstoupila zpěvem
Beňačková žije v Bratislavě, odkud si před pár dny odskočila do Prahy. Na slavnostním koncertu ke vstupu České republiky do Evropské unie v Národním divadle zazpívala hymnu Evropské unie Óda na radost, která vyšla také na její nové desce světových melodií. Stihla ještě slavnostně zahájit činnost letecké společnosti Smart Wings a pokřtít její „eurolety“ na ruzyňském letišti v Praze společně s prezidentem Václavem Klausem a Vašo Patejdlem, se kterým má mimochodem na desce první společný duet.
Co se létání týká, někdy si Gabriela Beňačková připadá víc jako letuška než jako operní pěvkyně. Létá totiž díky své práci takřka obden nepřetržitě už třicet let. „Mohla jsem mít dávno svoje letadlo, vyplatilo by se mi. Ale nemám ho. Každopádně jsem vždycky měla slabost pro uniformy, jednak námořnické a jednak kapitánské. Je spousta krásných mužů, ale na ty v uniformách je moc pěkný pohled. Pro naše piloty mám ještě větší slabost - přistávají totiž nejlíp ze všech. Chválím je, kudy chodím, a pokaždé, když z letadla vystupuju, tak jim poděkuju,“ říká.
Létání neškodí hlasivkám
Beňačková si v souvislosti s létáním vybavuje pár krušných chvil. „Zažila jsem propady, při kterých padáte hluboko dolů a nemůžete dělat nic než poslouchat nařízení kapitána a personálu. Není také příjemné cestovat s rýmou. Nevěděla jsem to, dokud jsem to nezažila.“ Jinak létá Beňačková velice ráda, považuje totiž tento způsob dopravy za nejbezpečnější. Tím spíš, že nijak neškodí jejím hlasivkám. Bojí se vždy jen nad oceánem. „Od ryb a žraloků bych se nechtěla nechat sežrat,“ uzavírá.
 V LETADLE. Gabriela Beňačková létá díky svému povolání téměř každý druhý den. Vzhledem k matčině nemoci ovšem musí na nějaký čas na létání i zpívání zapomenout. |
