Odmalička jste prý měla sen stát se Marilyn Monroe. Čím vás tato ikona 50. let minulého století fascinovala?
Už jako dítě jsem vnímala její sex-appeal. A líbilo se mi i to, jaký je rozkošný diblík. Byla to přesně moje krevní skupina. Až o mnoho let později jsem ale pochopila, že být sexsymbol neznamená vždycky med. Její osud byl smutný a rozhodně bych s ní neměnila.
Takže vás tak lidé vnímají? Lichotí vám to?
Zatím určitě! Ono se to s přibývajícím věkem jistě změní a pak budu hořce plakat. Moje geny jdou totiž spíš proti mně. Mám sklony ke tvorbě svalů a celulitidě. Nekouřím, nepiji, neberu drogy, ale bohužel jídlo miluji a neodepřu si dobrůtky. A to se na mojí figuře dosti podepisuje. Ráda ale sportuji, a tak si to tím alespoň trochu kompenzuji. Štíhlá laňka ze mě ale asi nikdy nebude.
Věříte tomu, že hezké ženy to mají v životě jednodušší?
Nevěřím. Ono se to lehce řekne a ještě snadněji se tomu uvěří. Ale kdo vlastně krásnou holku bere vážně? Hledá něco hlubšího než vnější krásu? Hezké holky se snadno škatulkují a většina lidí už dál nedohlédne. Je o ně větší zájem, ale za jakou cenu. Nedávno mi říkal kolega v divadle, že jeho kamarád, který mě v životě neviděl, je do mě blázen. Pobláznil se ale jen do mé mediální tváře, možná spíš těla. Ale o tom, kdo jsem, takový chlapík nemůže mít ani potuchy. Proto vím, že kdo se lehce zamiluje očima, nemůže být chlap pro mě.
A kdo je tedy chlap pro vás?
No, to je jednoduché. Líbí se mi chlapi, kteří jsou osobnosti, ale nemají potřebu světu nic dokazovat a servírovat se na podnose. Nikomu nevnucují, co dokázali, nebo jakým jezdí autem. Svých schopností jsou si vědomi a prostě se to ukáže přirozeně. Mám ráda pohodáře, kteří mě rozesmějí. Mají rádi život. Cestují, poznávají a baští jako já. Chlapi, kteří svoje děvče podrží a opatrují.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Máte teď nějakého takového vedle sebe?
Takhle, nikdy jsem neměla víc nápadníků než teď. Ale já už pomalinku pomýšlím na založení rodiny a chci se usadit. Takže teď už by to chtělo toho správňáka pro život. Zatím jsem takového nepotkala. Známý obličej mi v tom pravda asi moc nepomáhá. Mediální povědomí je o mně podstatně jiné, než je skutečnost. To, že ráno v 5:30 vstávám, jdu si zaběhat a žiju zdravě, není tak atraktivní, jako když si vezmu šaty s výstřihem, vysoké lodičky a jdu na večírek.
Dostala jste někdy od někoho košem?
No bože! A kolikrát. Se mnou to asi také nebude úplně jednoduché. Pokud si chlap vedle mě nevěří, neustojí to. Jsem silná, samostatná a schopná. Nebudu slevovat. Prostě musí být pán nade mnou, abych si já mohla dovolit ten luxus být i křehká.
Studovala jste módní návrhářství, proč dnes nejste návrhářka?
Nejprve jsem studovala lyceum. Měla jsem dobré známky, a tak si rodiče mysleli, že bych mohla být nějaká kapacita. Doktorka nebo právnička. To byl ale velký omyl. Potřebovala jsem se nějak realizovat a tvořit. Tak jsem potom po velkém neúspěchu přešla na oděvnictví. Měla jsem trochu divokou pubertu, takže začátky byly těžké, ale pak jsem se našla. Škola, spolužáci i kantoři byli skvělí. Mám na ně spoustu úžasných a vtipných vzpomínek. Věděla jsem ale, že chci studovat herectví, a tomu se i naplno věnovat.
Když se mu nevěnujete, sednete si klidně za kasu v obchodě nebo prodáváte reality. Jaká tedy je skutečná Bára Mottlová?
To by bylo asi na dlouho. Jsem hodně barevná a jako správná Račice jsem prostě všechno. Veselá, bláznivá, nenasytná, milující a hodná. Věřím, že jsem především dobrý člověk.
Co byste pravděpodobně dělala, kdybyste se do uměleckého prostředí nedostala?
Tak by mě tam asi přivedla vášeň. Já do uměleckého světa prostě patřím. Díky covidu jsem si zkusila pár dalších profesí, ale umělkyně jsem tělem i duší. Nedá se jinak. Jediná jiná, pro mě druhá možnost, je milující manželka a matka pěti dětí.
19. března 2021 |
Neláká umělkyni filmová kariéra?
Já jsem převážně divadelní herečka. Asi tomu chtěl víc osud, nebo nevím. Před kamerou se tak jistá v kramflecích necítím. Ale rozhodně filmové role neodmítám. Nejraději bych si zahrála někoho složitého, postavu, kterou musíte nejdříve nastudovat, jako třeba psychicky narušenou holku nebo prostě nějakou bláznivku. Ale i akční hrdinka by byla úžasná role. No, uvidíme, co dalšího mi život přivane.
A co reklamy, ty vás také živí?
Reklamy jsou už dlouhou dobu neskutečně finančně podhodnocené. Agentury se nestydí poslat nabídku na televizní reklamu pro velké firmy za směšných pár tisíc. Jsou lidé, kteří na takový casting jdou. Já tohle ale rozhodně nepodporuju.
Prsa mám přírodní a ráda se jimi pochlubím, říká Barbora Mottlová |
Co vás tedy teď čeká v tom vašem uměleckém světě?
Samé oprašovací zkoušky, Letní scéna Harfa a natáčení pořadu Formuj se s Mottlicí. To je pořad na TV ÓČKO s nadhledem a humorem, taková pohodička s pár super tipy, jak být fit, zdravější a krásnější. Na nic si tam nehraju, jsem sama za sebe. Rozhodně nejsem žádný guru, spíš motivátor a kominda. A také se konečně vrhneme na nějaké filmy, které byly odloženy. Už se nemůžu dočkat být zase ve svém.
Takže budete trávit léto divadelně?
Rozhodně divadelně a před kamerou. Ale konečně také cestováním. Chystám se na Sicílii a do Alp, dát si pořádně do těla. Cestování zbožňuju, cestování je svoboda. A mně se líbí všude. Pod stanem i v luxusním hotelu. Na pláži i na túře. Jako dítě jsem milovala i dětské tábory. Zbožňuju Itálii, ať už hory nebo moře. A to skvělé jídlo. Ale nadšená jsem byla třeba i z Bali. Když máte dobrého průvodce, ať už fyzicky, nebo třeba pro inspiraci stačí Instagram, zažijete mnohé.
Barbora Mottlová ■ Narodila se 18. července 1986 v Praze. Je hlavně modelkou a divadelní herečkou. |
Na co jste ve svém životě pyšná?
Možná vás to překvapí, ale na to, že nekouřím, nepiju a nefetuju. Asi působím jako party girl, co se ráda baví. A to také platí. Ale dám si vodu, čaj a můj humor bohatě stačí, aby bylo o zábavu postaráno. Mám čistou hlavu a vím dobře, co dělám. Neponocuju. To si raději přivstanu a jdu si zaběhat nebo na jógu. Kdyby to mělo znamenat, že pak ze mě po umělecké stránce nic nebude, protože neutužuji vztahy s režiséry a producenty, tak ať. Jsem sama sebou a raduju se ze života, jaký mám.
24. září 2020 |
