„Na podzim jsem jeden ze svých blogů směřovala také k tématu koronaviru a bulvár neudělal nic lepšího, než že vytrhal věty z kontextu, poskládal je, dal je do médií a já jsem z toho vylezla jako úplná kráva, která se pasuje do role odbornice na koronavirus,“ vypráví zpěvačka.
Svoji beletristickou, částečně autobiografickou prvotinu začala přitom psát již za minulého režimu. Její Rozhovory s útěkem pak po knižním vydání ocenil i Bohumil Hrabal, který dílo charakterizoval jako první lesbický román u nás.
„Knihu jsem napsala, když mi bylo devatenáct, a má spoustu autobiografických prvků, protože nejlíp se píše o tom, co člověk sám zažívá, a to já jsem teda měla o čem psát, aniž bych tušila, co mě všechno ještě čeká,“ dodává s potutelným úsměvem v reakci na to, jak moc autobiografické toto dílo je. „Nicméně jsem už tehdy chtěla, aby ta knížka byla progresivní, hodně kontroverzní a samozřejmě v roce 1982 se nenosilo mluvit o lesbické lásce.“
Bára Basiková prozradila, že už jako pětiletá uměla psát. Prý tatínka otravovala tak dlouho, až ji to naučil. Psaní se podle svých slov věnovala vždycky.
„A můj první román se jmenoval Loď a byl o lodi plné lidí, která se potopila, a ti lidé zemřeli. Psala jsem tedy stále a dále, ale když přišly děti a do toho moje pěvecká kariéra, nebyl čas. Občas jsem sice napsala nějaký fejeton do časopisu nebo nějaké písňové texty, ale nemohla jsem to rozjet tak jako na střední škole,“ přiznala s tím, že využila koronavirovou situaci loni na jaře.
Bára Basiková (Libochovice, 22. června 2020)
Zpěvačka píše blog Když skočíš, já taky… a zároveň texty do šuplíku. Všechno to chce pak dát dohromady a v říjnu by z materiálů měla vyjít kniha. Prozradila také, že dlouhodobě bere antidepresiva.
„Myslím, že od loňského jara jejich spotřeba obecně výrazně stoupla. Celkově vzato však žiju šťastně. Mám kde bydlet, mám kde spát, jídlo mám taky a jsem celý život zvyklá hrát s kartami, které dostanu. A to by měl asi dělat každý. Jak říkal můj kamarád Petr Muk, ať jsi dole, nebo nahoře, hlavně se z toho nepo…,“ dodala Basiková, která nyní vypomáhá v dětském domově.
„Dělám tam všechno. Vytřu podlahu, sklidím nádobí po obědě, ustelu postýlky, pak si hrajeme, zpívám jim písničky. Děti mi říkají teto Báro a jsou tak malé, že vůbec nevědí, kdo jsem, což je velmi osvobozující,“ dodala.
