Anna K: Umím být velký depresář, ale usmívat se člověk musí, pomáhá to

  • 2
Zpěvačka Anna K. (50) se snaží být ve společnosti pokaždé pozitivně naladěná. V žertu říká, že úsměv má už jako nacvičenou obličejovou grimasu. Přiznala, že i ona má dny, kdy radši nevychází ven.

„Nejsem vůbec moc pozitivní člověk. Jsem v podstatě velký depresář. Ale když přijdu mezi lidi, tak se snažím rozdávat úsměv, protože proč bych se měla na lidi mračit. Ale mám i svoje tmavé chvilky,“ přiznává zpěvačka. A dodává, že úsměv je léčivá věc. „Velmi. Je potřeba se na svět usmívat. Když se neusmívám, tak se zašiju doma. Tam se třeba 14 dnů neusměju. Ale ne, kecám. To nedokážu. Ale zase umím dlouho plakat. Třeba při zprávách.“

Anna K., která v roce 2010 podstoupila léčbu rakoviny prsu a přišla o vlasy, po úspěšné léčbě dlouho dávala přednost krátkému sestřihu. Ovšem na letošním udílení cen Anděl se pochlubila dlouhými vlasy.

„Mám pocit, že s přibývající délkou jakoby mi přibývaly roky. Když jsem měla kraťounké vlasy, cítila jsem se nějak svěžejší. Teď je mi to líto ostříhat. Ale myslím, že na to dojde, protože jsem krátké vlasy měla docela ráda,“ prozradila.

Zpěvačka přiznala, že i když v minulosti často řešila, co bylo, nyní se snaží hlavně myslet do budoucna.

„Trošku se mi ten život zamotal a malinko jsem přeskládala hodnoty. Když se třeba bavíme o cenách, není to pro mě to úplně nejdůležitější v životě. I když je to krásný pocit,“ přiznává Anna K. Do minulosti se snaží nevracet a usiluje o to, být lepší a lepší. „Nevím, jestli se to daří. Jsem šílený puntičkář, jsem strašně sebekritická. Mám obrovskou autocenzuru. Vždycky jsem to měla. Myslela jsem, že když budu starší, že mě to přejde a budu mít větší nadhled. Nemám ho, což mě trošku zdržuje.“

Zřejmě i to je důvodem, proč zpěvačka vydává jedno album za pět let. „Ale když jsem tak přemýšlela, tak každé to album, mimo mého úplně prvního, mělo nějaké nominace nebo Anděly.“

Podle Anny K. jsou ceny a pochvaly v životě pro každého důležité. „Když vás ocení někdo doma, z rodiny, je to boží. Když vás ocení lidé na ulici, je to skvělé. Když vás někdo ocení v přímém přenosu v televizi, to je tak povznášející pocit. Ať si říká kdo chce, co chce, je to skvělé, že někdo veřejně řekne: Nejlepší deska roku je ta a ta... Je to samozřejmě relativní, že nejlepší, ale tu úctu a slávu si zaslouží ten a ten. V tu chvíli je to krásný pocit a mělo by to být víc vidět,“ dodala.

,