Že jsem protančila noc na svatbě. Nejdřív jsem se ostýchala, protože jsem znala jenom ženicha a nevěstu, a ta měla spoustu povinností a hostů. Byla tak krásná... Tak jsem ji jakoby unesla, aby to měla z krku - šly jsme na zahradu pokuřovat, ale nikdo nás nehledal, tak jsme oznámily, že to byl únos. A pak hrála cikánská kapela a k ránu se pouštěly nevěstiny a ženichovy sentimenty, takový ty starý fláky. Nakonec jsem šla spát na zahradu pod strom; v obleku i kravatě jsem se nasoukala do spacáku a koukala na východ slunce. Nádherný.
Aňo, neláká vás v týdnech, kdy netočíte filmy, třeba zpívat s nějakou kapelou? Kdybyste vytvořily duo řekněme s vaší kamarádkou Tatianou Vilhelmovou, byla by z toho zlatá deska...
Ale taková skupina už existuje - Táňa je frontmen a na jednom z koncertů jsem já zpívala jako host. Měly jsme s Táňou soustředění na chalupě a opravdu to braly vážně. Dohodlo se, že se pojedeme do Prahy vyparádit, pak na slavnostní večeři a pařit že se bude až po koncertě, ale těsně před vystoupením jsme se v šatnách všichni tak zrubali... Dostali jsme totiž nerva. Pak basák nezvládal figury, klávesák si pletl klávesy, Táňa zapomněla texty a já, která jsem měla zpívat jen tiché plochy, jsem řvala jak za nároďák. Dost rozpačitý.
Lákalo by vás to znova?
Jednou jsem v Černý labuti zpívala sama s klavírem, do mikrofonu, ale stejně nikdo neslyšel tišší zpěvačku. A kdosi tam řekl, že mám hlas jako zvoneček. Kamarád oponoval, že ne, že je jako tající sněhová vločka, a Táňa pak kontrovala: Hmm. A já mám hlas jako kamion. Takže jo, láká mě to. Ale ten kamion je na to lepší.
Čtyři nezapomenutelná natáčení
Herec Pavel Liška mi kdysi vyprávěl: Od natáčení Návratu idiota jsem byl u toho, jak se z nafoukané, panovačné holčičky Ani stala dospělá, hodná ženská. Souhlasíte?
No, když jsem potkala Pavla, tak to byl ještě takovej malej skromnej lišák... Ale určitě jsem se změnila a on mě taky líp poznal. Trvá mi strašně dlouho, než se k někomu přiblížím.
Byla jste dřív větší egoista?
Spíš bych řekla, že začínám mít problémy s panovačností až teď. A mám pocit, že za to může režisér Ondřej Trojan. On mě totiž v rámci natáčení Želar hecoval do vzteklosti a probudil ve mně dávno zasunuté sklony z dětství, kdy jsem se vztekem často i dusila.
Vaše maminka vypráví, jak jste šla ve třinácti na operaci slepého střeva a odmítla si obléct erární noční košili. Je možné, že byste byla podobně tvrdohlavá i dnes?
Asi ano. Když někdo jenom trošku naznačuje převahu, třeba policajti nebo úředníci, tak to se mnou dělá neuvěřitelné věci. Je dost možný, že teď bych si to slepý střevo vyndala sama.
Ještě vzpomenu Pavla Lišku. On tvrdí, že natáčení Návratu idiota bylo nejnezapomenutelnější v jeho životě - "tři měsíce nonstop krásnej pařák". Vy si dokážete udělat mejdan z každého filmování? Třeba teď ze Želar?
Já mám takhle čtyři výjimečné zážitky... Nejdřív film Pějme píseň do hola, což si ale nepamatuju jako práci, spíš jako tábor, kde jsme si koupili v sedmi lidech lahev vína, jednu alpu francovku a byli jsme všichni opilí. Mně bylo třináct, strašně jsme to prožívali, jen si vůbec nepamatuju žádné natáčení. Film jsme udělali mimochodem. Pak byla neuvěřitelná Jízda - měla jsem na ní ráda všechno. Třeba večer po práci jsme zůstávali v našem hracím autě zaparkovaném na náměstí v Bechyni s Radkem Pastrňákem a Jakubem Špalkem, kouřili, kecali a nechali si nosit jídlo z restaurace do auta.
Pak přišel ten Návrat idiota.
Jo, a při vzpomínkách dodnes nechápu. Vizážistka Janička z nás jednou vážně brečela. Řekla režisérovi, ať s tím něco udělá, že máme pořád kruhy pod očima, opary a všichni jsme zhubli. Ani ve volnu jsme se od sebe s Táňou, Pavlem a Jirkou Macháčkem nemohli odtrhnout a jezdili jsme na výlety - vzali jsme třeba starý gramofon na kliku a objevili takovou zašlou plovárnu ve skalách, kde jsme si udělali piknik se šampaňským, poslouchali hudbu a plavali... I když byl březen.
No a ty Želary? Takhle jste řádila třeba i s Miroslavem Donutilem nebo Janem Třískou?
Ty tam s námi moc nebyli, většinou jsme se bavili spíš se štábem než s ostatními herci. Vždycky přišel Ondřej Trojan a říká: Co děláte, proč nehrajete nějaký hry? Tak jsme začali hrát a on se po chvíli zvedl, že to je nuda, a šel spát...
Co hrajou dospělí filmaři?
Třeba kostky o potupné úkoly. Takže Ondřej musel zatančit před celým štábem s kužely nebo já šla štěkajíc a po čtyřech na bar objednat všem pití.
Drbání nemám ráda
Jak se vám vlastně hrála postava Hanule? Jste v Želarech manželkou maďarského herce, se kterým jste se bez tlumočníka nedomluvila.
Zpočátku jsem si našla takový sbližovací systém - budu ho poslouchat, a když se mi zalíbí nějaké maďarské slovo, tak se zeptám, co to je. Ráno se mi líbilo "picik", což prý znamená malinký, a u oběda zase "juk". To je dírka. Po půl dni jsem měla malinkou dírku, a tak jsem si říkala, že bych se mohla dobrat úplných nesmyslů a ještě by to vypadalo, že to dělám schválně. Vzdala jsem to.
Jaký je György Cserhalmi herec?
Myslím, že geniální. Zajímavé bylo, že jsem ho vnímala jen jako postavu - vůbec jsem ho neznala osobně, nevím, jestli má ženu nebo děti.
Vy nejste zvědavá?
Ne, drbání nemám ráda.
Zajímavá mohla být i spolupráce s komparzisty, vesničany odněkud z Malé Fatry.
Jo, to bylo dobrý, i když... Ráda bych teď předvedla svoji lidovost a bodrost, ale já taková z přirozenosti nejsem. Strašně se před cizími lidmi stydím, takže spíš z dálky pozoruju. Už si umím představit třeba takovou Táňu nebo Zuzanu Stivínovou, jak by k nim jezdily na dovolenou a byly kmotry, ale já mám buď pocit, že je otravuju, anebo že otravujou oni mě. Ačkoliv, byla tam babka, která si mě oblíbila a vždycky ji překvapilo, že přijedu po čtvrt roce a nejsem zbouchlá... Ptala se: "Čo ten váš mladý? To spolu něspávátě?" Přišlo jí divný, že mladá holka za rok neotěhotní.
Cítíte, že se Želary povedly?
Bude to znít hrozně, ale skoro jako by mi to bylo jedno. Pro mě to byl rok života, zážitků a práce. Není to jen film, je to kus mě.
Co když v září vyjdou zklamané recenze?
Asi se zabiju, buď práškama, nebo plynem... Nebo se nechám ušvihat pomlázkou, to by se k Želarům hodilo.
A vážně?
Teď byla projekce pro různé kamarády a filmaře a ti pak anonymně vyplňovali dotazník. Všichni to chválili, jen někdo napsal, že film byl krásný, ale reakce hlavní představitelky místy přehnané. Tak jsem si řekla, už je to tady, je to zlý. Ale pak jsem si všimla, že to psala žena, čtyřicet dva let. Tak jsem se na to vykašlala, na nějakou paní v přechodu... Takhle já to mám s tou kritikou.
V posledních letech hrajete stále častěji v Německu nebo Anglii, takže hypoteticky: kdybyste teď dostala nabídku na hezký domácí film a zároveň z Londýna na takový normální anglický, jak byste se rozhodla?
Myslím si... že bych řekla těm Čechům, jestli na mě nemůžou chvilinku počkat. Že si jen něco zkusím.
Kariéra na Západě, to je lákavá věc. Jak to máte v tuhle chvíli rozehrané?
Rozehrané? To mám akorát piškvorky. Tuhle jsme byly s naší Esterou v páře, a jak jsme obě bílý, strašně jsme tam zčervenaly. No a zjistily jsme, že se dají naškrábat na kůži bílé proužky. Takže jsme sestře nakreslily mřížku na bříško a hrály. Ona samozřejmě líp, já vůbec nezvládám taktiku...
Vím, že hlavní role v anglických velkofilmech ještě nehrajete. Ale jak vlastně zvládáte ty změny - jednou být bezejmenná zrzka z Východu a podruhé hlavní osobnost Želar?
Nejsem žádná zpovykaná hvězdička. Tohle se stává lidem, kteří se někam vyškrábou a pak se bojí, že o to přijdou. Já se změn nebojím. Komicky na mě působí třeba i herci, kteří dopředu nahlásí nějaké podmínky typu: Když jedu z letiště, tak musím být sám v autě, a to v konkrétní značce. Takové jsem nedávno taky zažila.
Budu ráda, když se nezblázním
Před devíti lety jste řekla: Proč mám mít nějakou rodinu? Už je nás i tak hodně...
Jo, a za dva roky, že chci paterčata. A za rok, že na to kašlu. Já to měním.
Naposledy to bylo takhle: "Nechci to rozebírat, ale na vztahy jsem momentálně rezignovala. Nehodím se na ně."
A počkejte si zase za rok, to třeba změním pohlaví. Ale například teď vidím věci jinak - život je krásnej. A já moc neplánuju, to je k ničemu.
Poslední dobou se u vás prý střídají dvě období - buď točíte, a to jste královna, anebo se cítíte jako neurotická stařena. Jak jste na tom právě teď?
Opravdu radši pracuju, to má můj život řád. Jinak mám někdy problémy zvládat všechen ten volný čas, zacházím s ním hodně neopatrně. A mívám pocit, že toho dělám málo.
Právě teď jste královna?
Teď jsem lodička.
Takže máte prázdniny?
Budu mít, ale ani se mi nikam moc nechce, protože jako herec mám volno průběžně pořád. Jet k moři na ručník mi přijde banální, takže mě vlastně láká jen jezdit tady po chalupách, za kamarády.
Kdysi se vás někdo zeptal, jak byste si přála, aby se odvíjel váš život...
To by mě zajímalo, co jsem řekla?
Přála bych si nezbláznit se... Aňo, myslela jste to vážně?
Budeme teď dělat s Bohdanem Slámou film Štěstí, což je práce na rok, a já tam hraju postavu jménem Šílená. To je magor, sobecká chuděrka. Rok to musím nosit v sobě. Takže budu opravdu ráda, když se z toho nezblázním.
Anna Geislerová |
Anně Geislerové předával cenu za ženský herecký výkon ve vedlejší roli Milan Steindler. |
Anna Geislerová na 36. MFF Karlovy Vary. |
Anna Geislerová na 36. MFF Karlovy Vary. |
Aňa Geislerová |
Herečka Anna Geislerová na "Opening party" v hotelu Imperial v Karlových Varech.(4.7.2002) |
Aňa Geislerová v roli modelky. |
Aňa Geislerová v roli modelky. |