Kdyby před ještě delší dobou zavedli v Bulharsku jednoho pražského herce do vsi, ukázali mu tam malé děvčátko pasoucí dobytek a řekli, že to bude jednou jeho žena, dopustil by se patrně ještě něčeho důraznějšího. Přesto se ti dva setkali a jsou už pátý rok manželé.
Důvod pobytu její turecké maminky v dnešním Bulharsku má kořeny v osmanské říši. Tatínek tam zůstal až po první světové válce. Anife je muslimka, a tak se její první pohled na nás odvíjel od tradic muslimského náboženství.
Anife s Ivanem seznámil jeho vlastní syn - Jakub. Ivan byl v té době právě čerstvě rozvedený. "Myslela jsem si, že je jedinečný případ. Dnes už vím, že rozvádět se je tu běžné, ale stejně to nechápu. U nás by něco podobného šlo snad jedině tehdy, kdyby muž ženu třeba mučil."
Nebyl to samozřejmě jediný moment, kdy si Anička musela poopravit mínění. Soužití s Ivanem Vyskočilem je svým způsobem neustálým sledem střetu dvou kultur a nutno říci, že i dvou temperamentů. "Tak třeba při muslimském svátku ramadánu nechce přes den vařit. To je ale spíš líná a vymlouvá se," špičkuje Ivan.
"To není pravda, ale trocha diety ti neuškodí," vrací mu špičku Anička. "Pravda ovšem je, že před manželstvím jsem muslimské náboženské tradice dodržovala víc. Například vůbec jsem nejedla vepřové, ale napálit jsem se taky nechala. Jeden kamarád mi namluvil, že na Václaváku mají vynikající skopové buřty. Tak jsem na ně chodila, až mi Ivan vysvětlil ten podfuk. Ten je ale zase ze židovsko-katolické rodiny, tam se taky leccos promíchalo."
"Temperament s rozdílným kulturním zázemím se opravdu mísí," navazuje Ivan Vyskočil. "Stalo se, že nám v bance dali o tisíc korun víc. Já už si málem pohrával s myšlenkou říci si - jejich chyba! Pro Aničku to bylo nepřijatelné. Prohlásila, že kdyby si za to třeba koupila boty, tak by jí Alláh zlomil nohu. V bance dost koukali, když jsme s penězi přišli. Mám ovšem pocit, že koukali hlavně proto, že jim je nese zpátky někdo tmavej… Bohužel, setkáváme se s tím."
Anife si po různých pokusech sehnat tady práci ("…i tam jsem často viděl, jak ta její barva kůže leckoho odrazuje…") našla parketu, na které se cítí výborně. A výborně se cítí i ti, kteří se s ní v její dnešní práci setkávají. Vyskočilovi společně vystupují v pořadu V šachu a Anife má ještě samostatný projekt: "Učím orientální tanec," vysvětluje. "Na internetu najdete spoustu nabídek takové výuky. Některé nabídky jsou překvapivé."
A pak s neodolatelným přízvukem a neodolatelnou češtinou dodává rozhorleně: "Já taky umím zatančit valčík a polčík, ale učit bych si to netroufla!"
Klientela Anife, to nejsou dámy, které spatřují svou budoucnost například v nočních klubech. "Nejvíc žen je ve věku tak kolem pětačtyřiceti. Žijí v manželském stereotypu, blíží se jim klimaktérium. A já je učím celé naší kultuře, nejenom tanci. Učím je vážit si sebe samu. Pak si jich totiž váží i manželé," zdůrazňuje paní Vyskočilová.
"Na mé ženě mě třeba štve její vztah k času. To je ten Orient opravdu v ní - čas není jejím pánem. Říká mi - vy spěcháte, my žijeme. Je strašně pracovitá, ale najednou všechno pustí z ruky a řekne - nehraje mi srdce. Má pravdu, naprostou pravdu. Kvůli nádobí, které není umyté právě v tu chvíli, se opravdu svět nezboří. To si jen tak blbě namlouváme. Myslím si, že i kvůli tomu ji její žákyně tak milují. Je to sluníčko, říkají o ní," konstatuje herec hrdě. "Dokonce jsem zabránila některým rozvodům, protože jsem ženy naučila, jak být znovu přitažlivé!" chlubí se Anička.
Velmi půvabné historky s sebou nese čeština, kterou Anife mluví. Jednou si například v restauraci rozhorleně Ivanovi stěžovala, že na toaletě byli muži. Tak se tam šel podívat a objevil nápis Páni. Upozornil na to Aničku a ona namítla - no ano, Paní. Tak co tam muži dělali?!
Když si chtěla dát se svým mužem schůzku na Betlémském náměstí, popisovala mu ono místo poněkud infarktovým způsobem: "Je tam ta mešita, co v ní byl Husák, kterého opálili ve víře."
Anička se ihned brání: "Ty mě učíš dobře česky, jen když jsem vzteklá, a to bych tě nejraději podříznula."
"Anička má v řadě momentů jiný pohled na naši realitu," vrací se Ivan Vyskočil od případné vraždy k vznešenějšímu tématu střetu dvou kultur. "Diví se třeba, co všechno si necháme líbit. V politice, v obchodech, v restauracích. Kde my máme zaťaté zuby, ona se ozve." "Stát, kde není spravedlnost, není štěstí," ponechává si poslední slovo Anička.
Ivan Vyskočil našel v Anife svou čtvrtou ženu. "Co teď řeknu, zní směšně. Já jsem ten nejstálejší typ a nikdy v životě bych se sám nerozvedl! Jenže - stalo se. A teď už bych se zase v životě nechtěl víc ženit. Poprvé vedle mne stála nevěsta v bílém a strašně jí to slušelo. Vypadala jak čokoládový bonbón."
 "Já jsem ten nejstálejší typ na světě a nikdy bych se sám nerozvedl. Jenže - stalo se," tvrdí překvapivě počtvrté ženatý Ivan Vyskočil. |
 Podle Ivana Vyskočila je v jeho ženě Anife stále Orient, odkud pochází. "Čas není jejím pánem," tvrdí. |
