Aneta Langerová překonala strach

Sedmnáctiletou Anetu Langerovou přihlásil do soutěže Česko hledá SuperStar její otec. Zamrazilo ji při pohledu na stovky natěšených lidí před prvním konkurzem. Dnes je tahle studentka obchodní akademie mezi pěti nejlepšími.

Před týdnem jste slavila svátek. Popřáli vám ostatní z finálové desítky?
Neviděli jsme se, ale přišly mi esemesky od Tomáše a Juliana.

Hotelový pokoj jste prý měla plný květin.
Měli jsme volno, tak jsem jela za rodinou. Dostala jsem spoustu kytek i od kamarádů.

Jsou přání od soupeřů v SuperStar důkazem toho, že jste dobrý tým?
Myslím, že jo. Hlavně kluci jsou výborní, velmi dobře si s nimi popovídám. Jsme v pohodě.

Přece jen mezi vámi musí být napětí. Například při vyhlašování výsledků si asi každý přeje, aby vypadl některý z kolegů.
Spíše si přeje, aby tam zůstal sedět. Ne že by někomu přál, aby vypadl.

Co byste dělala vy, kdybyste vypadla?
To nevím, takový pocit jsem zatím nezažila. Nevím, co by ze mě vyplynulo.

Já bych se na vašem místě snažil přemluvit porotce Milana Hermana, šéfa vydavatelství BMG, aby mi vydal desku. Dokud si mě lidé pamatují.
Nerada přemlouvám. Já něco nabízím a buď se to líbí, nebo ne. Když moje práce k něčemu je, tak ji použijí. A naopak. Nerada se do něčeho vměšuji.

Jaký vliv má soutěž Česko hledá SuperStar na vaše hraní s kapelou SPB ze Sázavy?
Musím přiznat, že jsme od začátku soutěže neměli ani jednu zkoušku nebo koncert. Už se mi dost stýská. Také lidé, kteří si na nás zvykli a chodí na naše koncerty, se začínají ozývat, kdy budeme mít konečně nějaké vystoupení. A já jim to teď dopředu ani nedokážu říct. Zatím nevím, co přijde.

Co znamená SPB v názvu kapely?
Spolek přátel bigbeatu. Jde o starý název, ale zatím ho neměníme. Pod ním nás zná celé Posázaví.

Jak dlouho spolu hrajete?
Jsem s nimi asi rok a půl.

Prý jste touto soutěží zvítězila sama nad sebou. Jak to?
Ze začátku jsem do ní nechtěla vůbec jít. Strašně jsem se bála, co to obnáší a co tomu budu muset obětovat. Překonat tenhle strach bylo na téhle soutěži to nejtěžší. To jsem si splnila. Že jsem se překonala.

Překvapuje mě, že máte trému. Vždyť koncertujete s kapelou.
Tady jde o trochu něco jiného. Soutěž se odehrává před odbornou porotou, před kamerami, dívá se spousta lidí. To pro mě bylo něco nového.

Táta mi nedal na vybranou a přihlásil mě sám

Do soutěže vás přihlásil tatínek. Přihlásila byste se i sama?
Tatínek to měl v plánu, já jsem nad tím uvažovala. Když mi pak řekl, že poslal přihlášku, bylo už pozdě reagovat záporně.

Co jste si říkala, když jste na začátku roku přišla před pražský hotel Olympik na úplně první konkurz a tam jste v mrazivém ránu viděla stovky natěšených lidí?
Já jsem tehdy hlavně nemohla najít smlouvu, kterou jsme museli hned na začátku vyplnit a odevzdat. Chvílemi jsem byla ráda, říkala jsem si, že to otočíme a pojedeme domů. Ale nakonec jsem ji našla a dnes musím říct bohudík. Lidí tam bylo hodně, když jsem se na ně koukla, tak mě celkem zamrazilo. Na druhou stranu, alespoň jsem se mezi nimi trochu ztratila.

Je pro vás soutěž Česko hledá SuperStar splněný sen, nebo prostředek na cestě za ním?
To je těžké. Poznat všechny ty lidi je pro mě něco, co jsem si nikdy nedokázala představit. Zatím to beru jako takové opepření.

Čeho byste chtěla v hudbě dosáhnout?
Moc bych si přála mít kapelu, se kterou bych hrála a jezdila na turné. To by mě strašně bavilo. Ale spíše v rockovějším stylu.

Přitom byste dál pokračovala ve studiu ekonomie?
Určitě. Zatím se snažím a doufám, že mi to i vyjde.

Ze studií na obchodní akademii si pamatuji psaní na stroji nebo těsnopis. To se mi k vám moc nehodí.
Ne? Těsnopis nemáme, psaní na počítači ano. Studiu teď moc nedávám, ale v mezích to udržuji.

Oproti jiným zpěvačkám budete mít výhodu - dokážete si sama vést vlastní účetnictví.
Docela by mě to i bavilo.

Co kromě zpěvu musí umět člověk, který se hodlá stát novou superstar?
Hlavně show na podiu, ta je také důležitá. Když už nejde o zpěv, pak jde o to, aby se lidé bavili.

Showmanka asi jste, neustále měníte účes. Přemýšlíte o tom, kam můžete v tomto případě zajít? Neodradí extravagantní model část diváků?
Nedokážu si představit účes, který by odradil spousty lidí. Řídím se tím, co na hlavě chci a co mi kadeřnice Helenka nabídne a dokáže udělat. Nejraději mám na hlavě to největší křoví, které tam může být. Nechci to měnit, buď se to líbí, nebo ne.

Vyhovují vám pravidla soutěže? Co byste na nich změnila?
Nic není nikdy dokonalé, vše má své minusy. Ale nenapadá mě nic, proti čemu bych se tady zásadně postavila. Zatím jsem spokojená.

Jste spokojená i s tím, že o vašich osudech rozhodují lidé u televize, a ne třeba hudební profesionálové?
Lidé to budou poslouchat, profesionálové jsou z nich jen malá skupina. My děláme hudbu pro lidi, proto vidím jako nejlepší řešení, že si o tom také sami rozhodují.

Sledujete výkony v Hvězdné pěchotě? Co říkáte její existenci?
Podle mě to jsou lidé, kteří mají v některých případech sebevědomí na rozdávání. Být na jejich místě, asi bych se do soutěže v životě nepřihlásila.

Co si myslíte složení poroty a jejímu názoru? Měli by na vás být ještě tvrdší, abyste se z chyb poučili?
Někdy v zápalu hry odzpíváte, máte dobrý pocit, a porotci vám řeknou něco záporného. Na jednu stranu je to dobře, na druhou vás to hrozně srazí. Pak už z toho nemáte takovou radost, jakou jste třeba měl. Ale podle mě by mohla být porota klidně tvrdší, nevadilo by mi to. Jsem ráda, když mě někdo na chyby upozorní, sama je někdy nepoznám. A porotci se mi zdají na svém místě, nenapadá mě nikdo namísto nich.

Snažím se být nenápadná

Každý týden, když moderátoři vyhlašují toho, kdo vypadne, musíte cítit velké napětí. Pro vás to však neznamená patnáct minut, které vidí diváci, ale dvě dlouhé hodiny, kdy předtím lidé hlasují. Jaké je to čekání?
Vždycky se snažím jít za rodinou, nechá mě na všechno zapomenout. Pak už následuje sezení na lavičce. Když se řekne stop hlasování, přejede mi mráz po zádech. Ale to k té soutěži prostě patří.

Komu jako prvnímu zavoláte, pokud SuperStar vyhrajete?
Zatím o tom nechci přemýšlet, je to hodně předběžné. Ale myslím, že bráchovi.

V případě výhry byste podepsala smlouvu na desku. Jaká by měla být?
Kdyby se mi to podařilo, doufám, že si zachovám trochu rockovější krve. Tenhle styl mi sedne. Nechtěla bych jít do něčeho, co mi tolik nesedí.

Chtěla byste zpívat česky, nebo anglicky?
Většina muzikantů si myslí, že angličtina je pro zpívání lepší. A mají pravdu. Na druhou stranu jde o český národ, má to být česká superstar, tak myslím, že česky.

S ostatními ze SuperStar jste si mimo jiné zazpívali v muzikálu. Chtěla byste ho zkusit doopravdy?
Ráda bych. Ale bojím se, protože je to znovu něco nového a hodně náročného. Musela bych se toho hrozně naučit, ale moc ráda bych to zkusila.

Mezi dosavadní české superstar patří Helena Vondráčková či Karel Gott. Co si o nich myslíte?
Jak se říká, Karel Gott je nesmrtelný slavík. Mě však tahle hudba moc neláká. Obdivuji Helenu Vondráčkovou, jak se dokáže udržet na špičce, ale mě víc láká hudba v kapele.

Uvědomujete si, že v SuperStar dostáváte tolik hlasů, že byste je v Českém slavíkovi mohli porazit?
To nás nenapadlo. Asi s ostatními zavedu trochu jiné téma rozhovoru.

Každý týden vystupujete v druhém nejsledovanějším televizním pořadu. Změnilo se vůči vám chování okolí?
Myslím, že ne. Rozhodně ne záporně. Projevuje se to v záplavě esemesek, které mi vyjadřují podporu. Je hrozně hezké, když si na vás vzpomenou i lidé, se kterými jsme se dlouho neviděli. Ale jinak se nic nezměnilo.

Začali vás lidé poznávat?
Ano. Stojím v tramvaji nebo autobuse, jedeme do zatáčky, já stojím na jedné noze, sotva se držím, a v tu chvíli mi někdo podá papír, vrazí mi tužku do ruky a žádá podpis. V téhle situaci mě to trochu dostává. Ale jinak se ráda podepíšu, když mě někdo osloví.

Zažila jste i negativní reakce?
Některé jsem četla v internetových diskusích, ale už je beru s rezervou. Vím, že záporné reakce vždycky budou, nikdy se nebudu líbit všem. To k tomu patří.

Jak SuperStar změnila vás?
Snažím se být čím dál víc nenápadnější. Jestli to tedy ještě jde. Že mě lidé poznávají na ulici, mi někdy příjemné je, někdy opravdu ne. Zásadně mě však soutěž nezměnila. Jsem stále stejná.

Čekal jsem uzavřené děvče, našel jsem upřímnou dámu
Věděl jsem, že Aneta Langerová umí skvěle zpívat. Jinak ji předcházela pověst zakřiknuté dívky, která toho moc nenapovídá. Den před naším rozhovorem měla svátek, proto jsem jí nesl malý svazek žlutých gerber.
Anetu jsem objevil sedící na betonových schůdcích před panoramatem tiché přírody v pražské Divoké Šárce. Přes hlavu měla přetaženou kapuci, vyťukávala zprávu do mobilního telefonu.
Z květin měla radost. Upřímnou. To, že byla upřímná, jsem se dozvěděl později, během našeho rozhovoru. Začal jsem si téhle vlastnosti u Anety vážit. Stejně jako skutečnosti, že svůj hudební talent nezahodila, naopak se ho sama promyšleně snaží za odborného dohledu rozvíjet. To mi u sedmnáctileté dívky připadá pozoruhodné.
Aneta je realistka s dospělými názory. Je to jedna z věcí, která jí pomáhá ostatní ze SuperStar předběhnout. Možná působí zakřiknutě, já jsem však objevil otevřenou a přemýšlivou dámu. Zpočátku se znavenou tváří, která však během chvilky pookřála.
Myslím si, že Aneta bude českou superstar. Ať již tohle televizní klání pěveckých gladiátorů vyhraje, či nikoliv. Bude-li na sobě dál pracovat, stane se osobností naší hudební scény. Musím říct, že takovou bych na ní opravdu rád přivítal. (Jan Kábrt)

Aneta Langerová na samém začátku soutěže SuperStar.

Semifinalistky soutěže Česko hledá SuperStar Aneta Langerová (vlevo) a Veronika Zaňková. (15.3.2004)

První semifinalistky soutěže Česko hledá SuperStar Aneta Langerová (vlevo) a Veronika Zaňková. (15.3.2004)

Aneta Langerová

Julian Záhorovský a Aneta Langerová na autogramiádě v Metropoli Zličín. (20.5.2004)

Soutěžící ze SuperStar stráví hodiny v rukou vizážistů. A mění se před očima.

Aneta Langerová