„Já ale v poslední době chodím pozdě pořád. Všechno totiž nechávám na poslední chvíli. Je to můj velkej zlozvyk,“ přiznala s omluvným úsměvem první česká superstar.
Jaká je? Drobnější a křehčí, než byste podle televize čekali. Divoce rozčepýřené vlasy má schované pod letním kloboučkem. A ještě něco - sluší jí to.
* Je horké odpoledne, každý se už vidí u vody. Vy taky?
To bohužel nejde. Asi by mě utopili. Na Sadskou se už asi nepodívám. Ani v noci. Ledaže bych měla nějaký druh koupací čepice přes celý obličej (smích). Kdyby byla pravda, co se píše v bulváru, měla bych dávno barák s bazénem. A ten bazén by mohl bejt třeba na střeše. Ale takhle to teda opravdu není.
* Popravdě - chtěl jsem se na to zeptat. Je pro vás luxus pořád ještě neznámou věcí?
Luxus? Řeknu to takhle - mě hrozně těší jedna věc. Když zpívám, vůbec nepřemýšlím o tom, kolik za to dostanu. Vážně.
Nejvíc se mi stýská po soukromí
* Jaký pro vás byl rok po výhře v SuperStar?
Hodně zajímavej. Stalo se hrozně moc věcí v hrozně krátké době. Určitě jsem se změnila. K lepšímu. Jsem schopnější člověk. Spoléhám sama na sebe.
* Po čem se vám nejvíc stýská z doby, kdy jste nebyla slavná?
Právě po soukromí. Když jdete po ulici amůžete být zamračenej.
* Nemáte právo být zamračená?
Když mám špatnou náladu, tak si tamhle někdo za rohem řekne: Ježiš, ta je nafoukaná. Je to těžký. A ne vždycky příjemný. Víte, o čem mluvím. Nemyslím tím třeba dávání autogramů. To je samozřejmost.
* Vy sama jste jako malá holka taky sbírala podpisy?
No jasně. Od čtyř let jsem hrála tenis a jednou jsem se byla podívat na Štvanici na nějaký velký turnaj. Hrála tam Jana Novotná. Úplně se mi zatočila hlava -tu musím mít! Ale já se vždycky hrozně styděla. Měla jsem sice svůj deníček, jenže najednou se přes mě nahrnula skupina dětí, teď jí to tam cpaly a já neměla nic. Stála jsem smutně vzadu za nimi.
* A v hudbě?
Tam nešlo o podpisy. Hrozně moc jsem chtěla navštívit koncert Alanisky. Teda Alanis Morissettové. To se mi podařilo.
* Dokonce jste se s ní osobně setkala.
Zbyla vám na to nějaká památka? Zbyla. Podepsala mi DVD i cédéčko. Byla jsem z toho celá vyjukaná.
* Byl to hodně silný zážitek?
Neuvěřitelný. Já jsem nebyla schopná ani otevřít pusu.
* Zajímalo by mě, jaký druh hudby naopak nesnášíte.
Každá hudba má v sobě něco.
* Zeptám se jinak - před sebou máte country stodolu, disko s technem a dechovkový bál. Kam půjdete?
Pěknej výběr. To bych možná zůstala venku (smích). Disko se mi opravdu moc nelíbí. Country? Sedla bych si radši s tátou k ohni, upekla si kuře a zahrála mu něco na kytaru. To tak maximálně.
Potěšil mě Sámer, i když je to blázen
* Včem jste se za poslední rok nejvíc zklamala?
To je těžké říct. Možná v jednom člověku z hudební branže.
* Kdo to je?
To vážně nechci říct. Prostě si pamatuju, jakej člověk to byl dřív. Teď z něho tak sympatickej dojem nemám.
* Zkusíte být konkrétnější?
Přistoupil na tu jejich zažitou hru. To není nic ve zlým, každý má svůj život, ať si ho vede sám. Mně se o tom moc nechce mluvit. Spíš bych řekla, co mě potěšilo.
* Klidně, řekněte.
Sámer. Ten mě hodně potěšil. I přes ty jeho hlášky proti všem (smích). On je blázen. Ale v pohodě. Moc si na něm vážím toho, že dělá muziku, kterou dělat chtěl. Má svoje názory, nikam se necpe, z té finálové desítky je tou hodně silnou osobností.
* Vídáte se s lidmi z první české SuperStar?
Viděli jsme se naposledy ve Snídani s Novou. Bylo to hrozně zvláštní setkání. Lidi se za rok můžou hodně změnit.
Odmítla jsem Pink, neměla jsem repertoár
* Vy jste prý ale zůstala věrná svým zásadám. Mimo jiné jste odmítla dělat předskokanku na koncertu světové hvězdy Pink. Proč?
Nepohrdla jsem tím, jak se psalo. Nechtěla jsem tam lézt, protože jsem neměla svůj repertoár, neměla jsem kapelu pohromadě. Nechtěla jsem tam bejt za blbečka.
* Často odmítáte nabídky kvůli tomu, abyste „tam nebyla za blbečka“?
Lidem říkáme na rovinu: Pokud to nebude tak, jak chceme, naživo, bez playbacku, tak bohužel. Zpočátku mě třeba na Nově zvali do estrády, do silvestrovského pořadu. Ale já nechtěla.
* Bylo těžké se naučit říkat na nabídky „ne“?
První krok jsem udělala právě na toho Silvestra. Volali mi lidi ze štábu SuperStar. Fajn lidi. Řekla jsem ne, nebylo to zrovna jednoduché. Ale řekla jsem to. Já, ne brácha, můj manažer. A najednou jsem viděla, jak stojím na vlastních nohách. Ty jo, to je dobrý, napadlo mě. Měla jsem z toho velkou radost.
* Přečetl jsem si o vás, že máte v hlase drsnou něhu. Zajímavé. Jste drsně něžná dívka?
To nevím. Jsem od přírody citlivej člověk. I když se to nezdá. Před měsícem jsem zaslechla, že se mě lidi bojej. Třeba když si za mnou chtěj dojít pro podpis. Proboha, proč? Já a drsná? To bych neřekla.
* Ale slyšel jsem, že v kapele jste za šéfovou.
Tak horký to zas není. Někdy vykřiknu nebo mám dlouhý proslov, ale to samé můžou udělat kluci mně, když něco zblbnu.
* Těsně po výhře v SuperStar vám Blesk hledal přítele. Urazilo vás to tehdy?
Urazilo? Když mě to ta paní redaktorka říkala do telefonu, vůbec jsem to nechápala. Přišlo mi to šáhlý. Tak bláznivý, že jsem se tomu smála. Už jsem si naštěstí stačila kolem soukromí udělat stěnu, od níž se tohle jen tak odrazilo a bylo to pryč.
Ať se každý stará sám o sebe
* Kolik dostáváte měsíčně od fanoušků nabídek k sňatku?
Není jich zase tolik. Ale zvou mě na kafe. Jeden mě ujišťoval, že se to bude určitě vyvíjet (smích). Tuhle se na mě ale jedna starší paní v dopisu zlobila. Šíleně mi nadávala, bylo mi z toho až špatně.
* Češi jsou prý závistivý národ.
No jo. Ale mě takový věci mrzí. Kdyby se každý staral sám o sebe, byli by lidé daleko šťastnější.
* Mimochodem, jste hrdá na to, že jste Češka?
O tom jsem nikdy nepřemýšlela. Ale jo, jsem. Vždycky jsem třeba byla hrozně pyšná při zeměpisu. Jak se naší zemi říkalo srdce Evropy. Myslím si, že Česko je krásná země, ale taky postupem času zjišťuju věci, který bych hrozně chtěla změnit.
* Co byste třeba chtěla změnit?
Pocitově mám dojem, že jsme trochu národ, který se bojí nových věcí. Mám z toho dojem jako - jé, to neznám, toho se bojím, to radši odsoudím. Samozřejmě ne všichni, ale nějakej takovej pocit z toho vyzařuje.
* Koho byste zvolila za největšího Čecha?
Vlastu Buriana. Vždycky jsem se u jeho filmů chechtala jak blázen. Bylo to tak kouzelný! A byl výbornej herec. Tihle lidi jsou hrozně cenný. Mám z něj takový pocit, že se dokázal hodně obětovat.
Vlasta Horváth je hrozně fajn člověk
* Sledovala jste druhou řadu SuperStar?
Částečně.
* A co jste říkala na vítězství Vlasty Horvátha?
Hrozně fajn člověk. Měla jsem tu čest se s Vlastíkem seznámit a je velmi milej.
* Co byste mu poradila?
Jarek Nohavica, kterýho si hrozně vážím, mi řekl: Hele, nikdy si nenechávej od nikoho radit. Nikdy. Bylo to od něj takový krásně upřímný. Tuhle upřímnost bych možná ráda Vlastovi taky předala.
* Bylo vám někdy při zpívání trapně?
Bylo, ze začátku. Ale to jen, když jsem něco spletla. Jak se to stane, zarazíte se. Ty jo, já to zkazila. Ty jo, já to nesmím dát najevo. Ty jo, teď jsem to asi najevo dala. Pořád mám zlozvyk se za chyby na pódiu omlouvat. Asi se to nemá. Ale já cítím, že lidem ta omluva patří.
* Jste pořád ještě trémistka?
Trémy se asi nikdy nezbavím. Ale už to není jako dřív.
* A jste ztrémovaná víc před koncertem, nebo před důležitou zkouškou ve škole?
No, ve škole je to daleko horší. Teď jsem nedávno dokončovala nějaký předměty. Šrotila jsem se dlouho do rána a byla jsem z toho úplně hotová. Vůbec mi to nelezlo do hlavy. A tréma tam byla teda pořádná.
* Jakého předmětu se bojíte?
Nejde vždycky o konkrétní předmět. Spíš o moje vnímání a učení. Třeba nedávno, při písemce ze společenských věd. Bylo to z takových těch šílených zažitých pravd, na který já mám ale úplně jiný názory. Z mé školy mají být ředitelé velkých firem, proto se učíme třeba, jak se stát oblíbeným. To je pro mě naprosto absurdní. Bylo tam deset bodů jak na to. Tak jsem tu písemku napsala ne podle těch pravd, ale podle sebe.
* A co jste dostala?
Dvojku.
