Nedávno jste se vdala. Takže za rok dovolená v Chorvatsku, první dítě, za dva roky nové auto?
Děti se nekupují v supermarketu, to se nedá vypočítat. Já jsem člověk, který miluje život jako takový a miluji životní překvapení. Takže i k tomu tak přistupuji a nechci to dělat podle tabulek. Mám dva starší bratry, kteří mají děti - jeden pět a druhý dvě. Těch dětí okolo nás je požehnaně dost, takže po dětech momentálně extrémně nestrádám.
Stále více fotíte. Je možné, že fotografování bude jednou vaším hlavním povoláním?
Teď jsem v takové příjemné harmonii, protože v tuhle chvíli je vlastně herectví moje obživa a díky ní můžu vykonávat své koníčky, svou lásku. Cítím aktuálně harmonii, ale uvidíme, jak se vše bude vyvíjet. Pokud se všechno podaří, na konci roku odcestuji velmi daleko a na to dané místo se těším. Věřím, že tam nebudu zahálet a něco nafotím.
Nedávno jste pokřtila charitativní kalendář, který jste nafotila.
Ten kalendář je na podporu dětí s fenylketonurií. K Národnímu sdružení PKU a jiných metabolických poruch mě přivedl kamarád, který bohužel už není mezi námi. Od roku 2012 jde výtěžek z výstav a všeho dalšího kolem mých fotek na ně. Tento rok jsme se rozhodli pro kalendář. Je to atraktivní, ale abychom se trochu odlišili, vytvořili jsme s dětmi leporelo, které slouží jako hračka pro děti jak zdravé, tak nemocné.
Při focení musí fotograf zachytit i myšlenku. Předpokládám, že znázornění této metabolické poruchy asi nebylo jednoduché.
Přesně tak. Tyto děti od narození drží velmi přísnou dietu, neomezeně mohou jen cukr, vodu a ocet. Nakonec z toho vzešlo, že jsme děti fotili s potravinami a snažili jsme se je zachytit přirozeně, což je pro mne při focení vždy velmi důležité. Mám ráda přirozenost, ne umělé pózy.
Andrea Růžičková
S nemocemi se setkáváte i pracovně. Poslední rok vás diváci mohou vidět jako doktorku Mariku v Ordinaci v růžové zahradě 2. Jste tam spíše mrcha než srdečný člověk.
Začátky byly docela krušné, především ty odborné výrazy, které stále přibývají. To samé je naučit se i názvy nástrojů, se kterými jako chirurg operuji. My jsme s natáčením docela hodně dopředu, takže Marika se také časem trošku vyvíjí. Momentálně se necítím býti mrchou. Mariky povaha se totiž bude postupně zlepšovat a doufám, že bude divákům konečně i sympatická. Postupně se začne odkrývat, že ta zloba, kterou měla na začátku, byla jen taková sebeobrana. Marika je kariéristka, která by chtěla neustále operovat a pokud možno co nejvíc složité případy.
Máte před natáčením konzultace se skutečnými doktory?
Při natáčení operací máme u sebe normální doktory, kteří nám pomáhají a vysvětlují odborné názvy a učí, jak držet nástroje. Vše musí vypadat co nejvíce realisticky, abychom nebyli pro diváky komičtí. Naučila jsem se toho docela hodně. Dokonce vím, že bych při první pomoci volala 112. Věřím, že mám v sobě i takový reflex, že kdyby se něco stalo a musela bych konat a první pomoc bych dokázala zvládnout i sama.
