„Trošku mi to vadí, ale opravdu jen minimálně. Všichni, kdo mě neznají, si myslí, že i v reálu jsem taková, jaká byla Ina, ale hluboce se mýlí. Nejsem totiž vůbec plachá, ani nemluva, spíše dost ukecaná. Víte, manžel mi občas říká, že by tu Inu sem tam na pár minut skousl, aby si užil klidnou chvilku,“ řekla při natáčení pořadu Tobogán Českého rozhlasu Andrea Čunderlíková.
„To byla jedna strana mince, na druhou stranu se ovšem musím pochválit a říci, že jsem sama se sebou spokojená, protože tu seriálovou osobu, která je absolutně mým protipólem, jsem, myslím, zvládla dobře. I když to byla opravdu dřina a role mi dala zabrat. Takže tvrdím: Já nejsem Ina, jsem Andrea!“ dodala.
Ačkoliv se herectví už několik let nevěnuje a naposledy se objevila v pokračování Nemocnice v roce 2003, prozradila, že kdyby přišla nabídka se zajímavým scénářem, který by byl třeba i komediální, vzala by to. „Jejej. Určitě bych do toho šla. Samozřejmě s jistou dávkou obav a strachu, protože už dlouho nehraji, ale neváhala bych ani minutu,“ přiznala.
Nyní se věnuje hlavně vnučkám a svému babinci. „Mám pětiletou Sofii a devítiletou Julinku. Vnučky jsou pro mě velkou vzpruhou a strašně moc je miluju. A babinec je partička osmi až deseti kamarádek. Už pěknou řádku let se scházíme a pořádáme dost časté večírky,“ prozradila.
„Když jsme začínaly, vydržely jsme povídat a bavit se do časných ranních hodin, teď už se rozcházíme před půlnocí. A změnil se i repertoár našich diskusí. Nejprve jsme drbaly chlapy, postupem času přešly na výměnu názorů o výchově dětí, pak přišla doba na probírání diet a výměnu názorů na hubnutí. Prostě i u nás probíhal životní i diskusní vývoj a teď rozebíráme snad už úplně všechno,“ řekla.
