Sama o sobě říká, že je zarputilá bojovnice. Cílevědomá a ambiciózní. Jenže nyní má bývalá pokladní ze supermarketu proti sobě velice těžkého soupeře. Rasismus.
V rámci boje proti němu jsou plakáty s její tváří rozvěšeny po celé republice. „Vidím se teď všude,“ říká se smíchem.
* Opravdu věříte, že když jde chlap kolem takového plakátu, tak si řekne ještě něco jiného než: Hm, to je pěkná ženská?
Tak to bych taky chtěla vědět. Zatím to vím jen od rodiny a od přítele.
* A přítel vám na to řekl co?
Že je hrdej.
* Přestože vaši fotku teď okukují všichni chlapi?
Jsem Romka, beru to teda taky trochu jako svoji povinnost. Když jsem měla tu příležitost, do kampaně Spolu proti rasismu jsem šla ráda.
* Už jste čekala na tramvaj na zastávce se svým plakátem?
Ještě ne. Většinou jezdím s přítelem v autě, tak se jen tak koukám okolo. Ale nevadilo by mi to. Proč by mělo?
* Vám nevadí okukování lidmi?
Je pravda, že když se na mě obyčejně cizí chlap podívá a okukuje, tak to mi vadí. Je toho někdy až moc. Umím se ale ohradit. Hodím zlej výraz. On pak radši obrátí oči jinam. To jsem celá já. Bojovnice. Pomáhá mi to i v mojí branži, v modelingu. Nedám se.
* Na plakátu máte razítko s nápisem Romka. Jste na to hrdá?
Jsem za to ráda. Určitě bych neměnila. Už kvůli romským tradicím, ty jsou přece krásné.
* Jaké třeba?
Teď zrovna nedávno jsme jednu takovou milou tradici absolvovali s přítelem. Říká se tomu mangavipen. Přítel šel za mou maminkou a požádal ji o moji ruku. Prostě námluvy.
* Jak to probíhá?
Musela jsem být v hezkých šatech a pěkně načesaná. Přítel musel přinést prstýnky, pokleknout na kolena a požádat o mou ruku nejdřív maminku a pak mě.
* Co kdyby řekla maminka ne?
(smích) To se nemohlo stát.
* Hádáte se často s přítelem?
Často ne. Ale když už jo, tak to stojí za to.
* Létají pak talíře?
Zatím ne.
* Námluvy máte za sebou, kdy bude svatba?
Chtěla bych ji tak do dvou let. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Ale chceme to oba - aby on byl můj muž a já jeho žena.
* Změní se svatbou opravdu tolik?
Není to tak důležitý krok. Je to prostě jen běžné. Dělá se to. Ti dva blízcí lidé by se podle mě měli vzít. Oni by nám to ani doma asi moc neodpustili.
* Jak vypadá romská svatba?
V první řadě je hodně jídla. Hudba. Asi jako na každé svatbě. (Do rozhovoru vstupuje přítel Jiří: No, někdy to máme trošku živější.)
* Živější?
Sem tam někdy. Je to větší odvaz.
Jsme hodně počeštění
* Je mezi českými a romskými tradicemi tak velký rozdíl?
Jak v čem. Hodně jsme se počeštili, to je pravda.
* Počeštili?
Je to přirozené. Narodili jsme se v Česku, patříme sem. Ti starší si na tradice potrpí. Mladší Romové už na to moc nejsou, někteří jimi dokonce pohrdají. Ale u nás se to dodržuje.
* Váš přítel je také Rom. Mluvíte spolu česky, nebo romsky?
Česky. Já romsky moc neumím. Mě to neučili. Něco rozumím, ale bavit bych se neuměla.
* Vážně? Chtěl jsem se vás zeptat, jak se romsky řekne nádherná dívka.
Tak to vám neřeknu. Nevím.
* Copak to od romských mužů neslýcháte?
V romštině jsem to ještě neslyšela. Jenom česky.
* Máte za sebou zkušenost s českým rasismem?
Jistě, mám. Chtěli jsme se jít s partičkou pobavit na diskotéku, ale vyhazovači nás nepustili dovnitř. Co nepustili... Řekli: Cikáni, táhněte odsud, nemáte tu co dělat. Stejně mě uráží, když nastoupím do tramvaje a lidi si začínají rychle chytat svoje kabelky. Proč?
* Uráží vás už jen oslovení „cikáni“?
Cikán, to je nadávka. Mně se to nelíbí. Buď Rom, nebo cigán.
* V tom je rozdíl?
Je. Veliký.
* Když jste svědkem rasismu, jste smutná, nebo naštvaná?
Naštvaná. Těšíte se, připravujete se na zábavu s partou, všechno je O. K. Pak přijdete před klub, ale oni vás tam prostě nepustí! Bylo po náladě, ale nakonec jsme si to vynahradili.
* Kdy se vám něco podobného stalo poprvé?
Bylo mi asi patnáct a jela jsem v tramvaji. Úplně vzadu na té plošince stáli mladí kluci a řvali směrem na mě něco jako „Cikáni do plynu!“ a podobně. Dělali hroznej hluk. Ani jsem se nehnula. Jen jsem čekala, až přijedeme na moji zastávku a vystoupím.
* Teď by vás asi přítel ochránil, ne?
Určitě. Každopádně.
* Je opravdu tak těžké být Romem v Česku?
Češi jsou sem tam rasisté. Ale zkouším to pochopit. S některými Romy třeba mají špatné zkušenosti. Jsou Romové, kteří se chovají hrozně. Ale rasisté nás házejí všechny do jednoho pytle. To bych přece po svých zkušenostech mohla udělat i já s Čechy.
* A neuděláte to.
Ne. Já sama nevím, proč tahle vzájemná nevraživost panuje. Ale v televizi jsem viděla, že napadáni jsou tady třeba i černoši.
* Romové nejsou rasisté?
Určitě se mezi nimi také najdou. I oni říkají zbytečné věci. Snaží se čas od času hloupě provokovat. Takoví lidé jsou všude.
* Co byste řekla matce skinheada, který mezi svými vykřikuje „Bílý Čechy!“?
Asi to, že v tom nevidím nic dobrýho. S takovými názory se nikam nedojde. Přijde mi to jak za Hitlera, oni tihle kluci k němu i tíhnou. Rodiče by syna od takových názorů měli odtáhnout, jenže ono už bývá v téhle fázi většinou pozdě. (odmlčí se) Ale víte - když si to s tímhle klukem nikdo nevypořádá tady, tak tam nahoře určitě.
* Boží soud?
Ano.
* Když míjíte na ulici skinheada, bojíte se?
Nebojím. Věřím, že bych se ubránila. I když... Může jich být víc. Může na mě přijít špatná chvilka. Ano. Toho se trochu bojím.
* Jaký nejlegračnější předsudek jste o Romech slyšela?
Asi že jedí psy. Moje rodina tedy určité žádné psy nejí. (smích)
Otec byl Kubánec
* Romka jste po mamince, ale váš tatínek byl Kubánec. Jak se dali dohromady?
Znám to jen z vyprávění od babičky. Maminka s ním pracovala ve sklárně. On foukal sklo, ona je pak rovnala. Nějakou dobu spolu byli, jenže tatínka pak deportovali. Dva roky si psali, časem to nějak vyprchalo. Maminka zůstala tady, tatínka jsem nikdy neviděla.
* Bavíte se o tom s maminkou?
Snažím se v rodině na tohle téma občas přivést řeč. Ale oni o tom moc nechtějí vyprávět. Je to citlivé téma. Takže s tatínkem mám jen jednu jedinou fotku, kterou jsem našla v albu od prababičky. Toho obrázku si moc vážím.
* Teď děláte modelku, ještě před pár měsíci jste si vydělávala jako pokladní v supermarketu. Mohla byste se za kasu vrátit?
Klidně. Naopak kuchařkou, na kterou jsem se učila, už bych teď asi být nemohla.
* Proč?
Já se nejdřív učila na kuchařku, pak na pekařku. Školu jsem ale nedodělala, protože mám problémy se zády. Bylo to pro mě fakt docela náročný.
* Bolavá záda přece musíte cítit i při modelingu.
Taky že ano. Měla bych chodit cvičit. Je to ale něco jiného. Jistě, hodně se nastojíte a nachodíte. Ale je to pořád lepší než tahat těžký hrnce. Určila jsem si modeling jako hlavní práci, chci něčeho dosáhnout. Jsem ambiciózní člověk, bojovnice.
* Dobře, ale co vám na modeling říkají doktoři?
Že mi to zrovna nepomáhá.
* A jaká je vaše odpověď?
Řeknu: Co se dá dělat...
 Finalistka České Miss Anděla Halušková. (26. ledna 2005) |
 Finalistka České Miss Anděla Halušková. |
 Anděla Halušková, finalistka soutěže Česká Miss 2005. |
 Anděla Halušková, Kateřina Sedláková a Monika Voráčová na castingu Rafťáků. |
 Anděla Halušková na castingu do filmu Rafťáci. |
 Vládní kampaň proti rasismu s finalistkou České Miss Andělou Haluškovou. |
