Nepatříte mezi herečky, které by popíraly zákroky proti stárnutí. Co si na sobě necháváte nejčastěji upravovat?
Úplně nejčastěji využívám botox do čela. Ten podstupuji přibližně jednou za třičtvrtě roku. Dnes jdu na plasmalifting. I kvůli tomu, že pod rouškou a respirátorem pleť trpí. Nechám si odebrat krev, odstředit plazmu a tu mi potom aplikují. Takže to je moje vlastní složka. Nošení respirátoru dodržuji a používám ho i venku. Myslím, že bychom ho nosit měli, abychom se dostali co nejdříve do nějakého normálu a děti se postupně vrátily do škol.
V kolika letech jste se podívala do zrcadla a řekla jste si, že je třeba začít s pomyslným zastavováním času?
Já mám pocit, že mi bylo nějak přes čtyřicet let. Což je sedm a půl roku zpátky. Říkala jsem si, že to nechci úplně zastavit, to mi pak nepřipadá přirozené. Nechci vypadat jako maska, ale jen trochu něco sem tam vyhladit. Nemusím vypadat jako papír od tlačenky, že?
Určitě máte také výbornou genetickou výbavu. Dokážete říci, co dobrého jste dostala od rodičů do vínku?
Mojí mamince je šedesát sedm let a vypadá stále krásně. Mamka je typ člověka, který nikdy nepoužíval nějaké drahé přípravky ani žádné oční krémy. Nikdy jsem ji neviděla, že by se hodinu krášlila před zrcadlem, než někam jde. Vůbec. To neexistuje. Maminka vypadá prostě hezky. Spíše je to i o tom pocitu, že se člověk sám ze sebe nesmí úplně zbláznit.
Proč to tak je?
Protože v momentě, kdy to začne řešit, už pak nevidí nic jiného, než ty své nedostatky. A o tom život není. Musíme si ho užívat, musíme se radovat. A to, že mám nějaké vrásky? No mám, je mi čtyřicet sedm, tak to tak zkrátka je.
Musím si koupit plavky,abych Vás nenudila pořád stejnými. Takže někam vlítnu,nasoukám se do nějakého neoprenku a cvaknu se.
#swimsuit #swim #bikini #ocean #water #canaryislands
Bála jste se představy čtyřicítky, když vám bylo dvacet let?
Nebojím se padesátky, ani šedesátky. Není to tak, že bych si říkala, jak je to super, konečně budu stará. To samozřejmě že ne, to bych lhala. Ale není důvod se bát. Spíše se bojím nemoci a bezmoci, z toho mám respekt. Ale abych se bála věku, že vstupuji do padesátky, do přechodu, nebo do šedesátky či sedmdesátky? Každý ten věk přináší svoje pozitiva, samozřejmě i negativa. Ale já si myslím, že ta pozitiva převažují.
Černé peklo, okomentovala Bendová záběry z Miami. Nařkli ji z rasismu |
Většina režisérů touží po herečkách, které jsou „navždy mladé“, nebo alespoň mladé. Setkala jste se někdy v práci s ageismem?
Ne. Myslím, že každá role vyžaduje člověka jiného věku, jiného vzhledu. Opravdu jsem se s tím zatím nikdy nesetkala. Každý film je obsazený tak, že jsou tam lidé od dětí až po staré, takže šanci na roli máme i my starší.
Tvůrci jako Diane Keatonová a jiní nám dokazují, že filmy o lásce jdou natočit v každém věku. U nás si však snad nikdo kromě Marie Poledňákové netroufl točit romance se staršími aktéry…
To čekají určitě na mě! Takže ještě chvíli a bude to.
Připadá vám dnešní doba hyperkorektní?
Záleží na tom, jak k tomu člověk přistupuje. Korektnost může být u každého z nás úplně jinak vnímána. Já vidím korektně věci, jaké jsou, a někdo druhý, kdo může sedět v tu chvíli vedle mě, je bude vidět úplně jinak. Myslím si, že je dobré se o tom vůbec nebavit a radovat se ze života a třeba si zajít na procházku. Nebo až nás pustí z okresu, si zajet třeba na houby. Je super bavit se veselými věcmi, které ten život přináší, a neřešit kraviny.
14. září 2014 |
Klepala jste si na čelo, když vás nařkli z rasismu?
Já už se k tomu vůbec vyjadřovat nebudu, protože to nepovažuji za nic důležitého ve svém životě. Já jsem jen v určitou chvíli řekla na něco svůj názor. Pokud uvidím něco, co se mi nebude líbit, nebo uvidím, že někde někdo někomu ubližuje, nazvu to tak, jak to v ten daný moment cítím. A to si myslím, že je zcela v pořádku. Ať se k tomu každý vyjádří. Každý máme právo vyjádřit svůj názor.
Bendová se pochlubila zásnubním prstenem od partnera mladšího o 12 let |
Jaká je vaše nejvíce milovaná země?
Nejvíce milovaná země je Česká republika, to je jasné. Ale nejvíce ji miluji na jaře a v létě. Mám ráda i část podzimu, zimu však ne. Co se týká hor, musí tam být tuna sněhu a sluníčko. Miluji slunce. Zimu bych proto chtěla ideálně trávit třeba na Kanárských ostrovech. My jsme si to tam s rodinou zamilovali, tam je nám dobře. Není to destinace, která by byla letadlem úplně daleko od České republiky, a je tam hezky i v zimě.
Popsala byste, jaké martyrium bylo dostat se v dnešní době k moři?
Bála jsem se toho. Ale v momentě, kdy se řeklo, že budou povinné testy, jsem to přivítala. Vím, že to zní divně, ale nechtěla jsem sednout do letadla ve chvíli, kdy nebyly testy povinné pro všechny. Mně se líbilo, že všichni, co letěli s námi, byli otestovaní. Neříkám, že je to stoprocentní, vím, že ne. Ale určitý záchyt tam je.
Takže mi to vyhovovalo. Když jsme přiletěli, taxíkem jsme se dopravili do destinace, kam jsme potřebovali, před odletem jsme absolvovali testy a po příletu pak ještě jedny. To, že se teď lidé nemusí testovat před návratem z dovolené a sedají do letadla případně nakažení, mi opravdu nepřipadá v pořádku.
Alice Bendová se snoubencem Michalem Topolem
Co všechno chystáte, až současná omezení skončí? Nebo pandemii nenecháváte, aby vám příliš zasahovala do života?
Ona zasahuje, i kdybychom nechtěli. Já to beru, mám z toho respekt, i z toho důvodu, že mám kolem sebe mamku a starší lidi, které miluji, které mám ráda. Chci je chránit. Chci chránit i sebe a svoje děti. Takže dodržuji opatření, která jsou zkrátka nutná. Neříkám, že je mi příjemné nosit respirátor, když je na sluníčku venku pětadvacet stupňů, ale prostě to tak je.
Co se týká mé práce, je jí dost. Ale je to i tím, že jsme byli šest týdnů pryč. Točila jsem Slunečnou, teď dělám i svoje reklamy na Instagramu. To k tomu patří, to je další část mé práce. A ta úplně poslední novinka je, že mě na spolupráci oslovila realitní kancelář. Pokud nějaké peníze jsou, tak je dobré je podle mého názoru určitě vložit do nemovitostí.
A závěrem, vaše momentální priorita číslo jedna: Je to návrat dětí do školy?
Ano, určitě. Mají právo a nárok na to se vzdělávat. Není to tak, že my rodiče bychom za každou cenu chtěli zbavit se dětí. I takové názory jsem někde četla. Chceme, aby se naše děti vzdělávaly, aby měly režim. Stát by měl udělat maximum pro to, aby se vrátily do škol. Ať si třeba jezdí kontrolovat, jestli lidé nosí respirátory, nebo ne. A pokud je nenosí, tak pod vysokou pokutou, sorry. Ale toto je opravdu priorita.
Těch dětí je obrovské množství a opravdu trpí. Musí se vrátit do škol. I s testováním a respirátory, což pro ně samozřejmě není úplně příjemné. Ale taková je realita dnešní doby. Stát by měl šlapat po těch, co ta opatření nedodržují. Na Tenerife děti chodí normálně do škol a nebudete věřit tomu, jak jsem jim záviděla. Každé ráno je rodiče přivezou, všichni mají roušky nebo respirátory, jsou testováni. Prostě to funguje, když se chce.
17. ledna 2018 |
