Před čtyřmi lety jste na olympiádě v Naganu skončil čtvrtý. Pár lidí vás pak na ulici pozdravilo. Teď vás zná každý. Je to fajn?
Popularita přináší výhody i nevýhody. Třeba mě zastaví policajti, že jedu moc rychle. Poznají mě a pustí nebo mi dají menší pokutu než někomu jinému. To není špatné. Ale když se jdu vykoupat k řece, lidé po mně pořád pokukují.
V čem je to nepříjemné? Trochu se stydíte?
Těžko si zvykáte, že se na vás stále a všude všichni dívají. Cítíte na sobě pohledy, a tak se víc kontrolujete. Jdete po břehu a kolem sebe stále slyšíte: Hele, Valenta!
Neříkejte, že jste si na to za takřka pět měsíců nezvykl. Spíš si myslím, že kdyby se teď za vámi pár dnů nikdo neotočil, budete se sám sebe nervózně ptát, co se to děje.
Ne, ne, doufám, že to tak nedopadne. Jistě, sláva je návyková. A když si vás okolí přestane všímat, může mít člověk pocit, že už není zajímavý. Jenže já na zájem lidí nebyl zvyklý a vím, že jednou zase opadne.
Jak lze poznat, že někdo slávě přivykl a že ji k životu skutečně potřebuje?
Stává se mi, že přijdu do společnosti, kde je hodně známých lidí. A najednou se větší pozornost upře na mě než na ně. Oni se pak začnou chovat jinak, nápadněji, mluví hlasitěji, dělají věci, které by je normálně nenapadly. Prostě se uměle snaží stát středem pozornosti.
Smějete se jim? Nebo vám jich je líto?
Já je nehodnotím, jsem hodně tolerantní. Je to jejich problém, ne můj. Chtějí na sebe upozornit? Prosím, mně je to jedno. Jsem jiný, nemám zapotřebí, aby mě všude všichni okamžitě poznávali.
A máte zapotřebí v devětadvaceti po internetu odpovídat pubertálním dívkám, které vyzvídají, jestli umíte líbat a zda nosíte trenýrky, nebo slipy?
Ale to přece musíte brát s nadhledem. Na dotaz, jaké nosím slipy, klidně zavtipkuju, že žádné. Nad takovými věcmi se nemusíte zamýšlet.
Dostáváte i otázky, které jsou podle vás nevkusné?
Zatím žádná taková nepadla.
Opravdu? Takže ani vyptávání na vaše soukromí vám není nepříjemné?
Jsou to normální dotazy, které bych pokládal taky. Ale moje soukromí patří mně, proč bych tedy o něm mluvil veřejně?
Ale vaše soukromí se v minulých týdnech přetřásalo v bulváru na titulních stránkách. Nitka na vás nezůstala suchá. Nakolik tyhle články narušily vaši rovnováhu?
Zůstávám nad věcí. Vím, jaká je pravda, zároveň vím, co je to bulvár. Když v něm čtu něco o sobě, vnitřně se tomu směju.
Počkejte, netvrďte mi, že je velká legrace vidět svou fotku na první straně a číst o sobě, jak jste po zisku olympijského zlata odkopl dřívější hodnou partnerku a jak sbíráte milenky z blyštivého světa.
Mrzí mě to kvůli mému okolí, kvůli lidem, kteří si to přečtou a udělají si na mě špatný názor.
Jak se to dotklo třeba vašich rodičů?
Znají mě, takže věděli, že jsou to polopravdy i nesmysly.
A jak reagovala vaše dnes už bývalá přítelkyně?
To už jsme zabředli moc do mého soukromí. O tom se mi nechce mluvit.
V nóbl společnosti
Často se účastníte velkých společenských akcí, poznáváte lidi ze showbyznysu. Nemáte dojem, že je v něm hodně přetvářky?
Tyhle lidi znám jen krátce, takže nedovedu odhadnout, zda se hodně přetvařují. Myslím si, že trocha přetvářky tam určitě je a že mnozí se dělají víc nóbl, než ve skutečnosti jsou.
Každou chvíli někde v roli čestného hosta něco předáváte a porůznu slavnostně přestřihujete pásky. Nezabředáváte vy, sportovec, až příliš mezi takzvané celebrity?
To snad ne. Je ale jasné, že se měním jak novými zkušenostmi, tak prostředím, v němž se vyskytuju. Získal jsem větší nadhled. Ale postupně se přece mění každý.
Vy jste však ihned po vítězství na olympiádě prohlásil: Jestli se změním, dejte mi facku!
Ano, měním se, ale nevím, zda k obrazu společnosti, která působí v showbyznysu. Doufám, že ne, to by byla škoda. Věřím, že se neměním k horšímu.
Takže facka dosud nepadla?
Ještě ne.
Ani se nikdo nerozmachoval?
To ne, ale třeba s trenérem jsme si sedli a on mi některé věci vytýkal. To však bylo spojeno s tím, že na určité záležitosti teď bohužel nemám dost času, a proto je dělám trochu jinak.
Buďte prosím konkrétnější.
Nemám dost času na přátele, na telefonáty, vlastně ani na zdánlivé maličkosti. Někdo mi zavolá, já mu řeknu, teď nemůžu, ozvu se ti, ale pak na to v návalu práce zapomenu. Vypadne mi to z hlavy. Jsou to chyby, které mě mrzí a které bych dělat neměl. Trenér mi je připomněl a já se nad nimi musím zamyslet.
Nedostatek času na trénink vám nevyčítal?
Ne, není třeba, dobře ví, že nejsem flákač. Nikdy jsem se nezašíval a nikdo mě nemusel do tréninku nutit.
Vícero dobrých sportovců po špičkovém úspěchu ztratilo hlavu a potom tvrdě spadlo dolů. Nebojíte se, že se vám to může přihodit také?
Začal jsem trénovat o měsíc později než v minulých letech a hodně lidí tvrdí, že teď zanedbávám přípravu. Vím, že za ten měsíc možná zaplatím horšími výsledky, ale tolik dveří, které se mi nyní otevírají, se mi už za rok neotevře.
Dveří k čemu?
K jiným oborům, k jiným sférám. Nabírám nové poznatky, vytvářím si do budoucna nové možnosti. Nemohu přece sportovat do devadesáti.
Jenže fanoušci od vás očekávají další medaile!
Mně je jedno, co ode mě očekávají, svůj sport jsem vždy dělal především pro sebe. A jestli mě někdo přestane mít rád proto, že příště nepředvedu tak dobrý výkon, tak ať mi nefandí.
Víte, kdo nejvíc ochladne a přestane vás mít rád? Sponzoři, kteří vás nyní zahrnují přízní! Až nebudete vítězit, ztratíte svou cenu.
Právě proto se snažím nemyslet jen na sport, proto se s různými lidmi bavím i o jiných věcech, než jak jsem dopadl na olympiádě.
Peníze jsou velké kouzlo
Vždycky jste si zakládal na volnosti, prohlašoval jste, že nemáte rád, když vás někdo něčím limituje. Ale ještě včera ráno váš manažer nevěděl, jaký program vám dnes odpoledne obchodní partneři nadirigují...
Můj denní plán je pořád plný a mě to baví. Ale volnost v rozhodování mi zůstala.
Neříkejte, že když vám nařídí váš klíčový sponzor, abyste za týden otvíral v Praze na Václavském náměstí jeho prodejnu, vy odmítnete s tím, že jdete na plovárnu...
Ne, to neudělám, neboť jsem v našem partnerství dobrovolně přistoupil na určitá pravidla hry.
Natočil jste televizní reklamní šot a nechal se nafotit na billboardy pro jednoho z mobilních operátorů. Byl byste ochoten si pro pózování třeba oholit bradku?
Párkrát za sezonu se oholím, takže v tom bych neviděl žádný problém.
A pokud by zákazník chtěl, abyste zcela změnil image?
Na to bych myslím těžko přistupoval. Pokud by mi řekli, ostříháš si vlasy dohola, změníš vzhled, protože tě chceme na nějaký produkt, tak už bych to pak nebyl já.
Jiní velcí sportovci v zahraničí se za slušný honorář podřídili.
Určitě záleží na tom, o jakých částkách by byla řeč. Peníze jsou velké kouzlo a já nejsem bláhový, abych na opravdu zajímavé nabídky říkal ne, ne, ne.
Není škoda, že je na světě takřka všechno na prodej?
Hodně filozofická otázka... Ano, je to škoda. Jenže naše doba je už prostě taková.
Natočil byste reklamu na prací prášky?
Ne. A ani to nehrozí, nevidím jediný důvod, proč by chtěl výrobce pracích prášků dělat reklamu se sportovcem. Ale já bych nerad vystupoval v jakékoliv reklamě, která by neměla úroveň. Třeba kdyby po mně chtěli, abych hrál nějakého šaška, určitě odmítnu.
Zhýralec, nebo šetřílek?
Vyhrál jste olympiádu a změnil manažera. Proč, už vám nebyl dost dobrý?
Z prostého důvodu. Oba jsme zjistili, že jednání s některými firmami už musí probíhat na jiné, vyšší úrovni, že vyžaduje jiné schopnosti, a hlavně kontakty, které můj manažer neměl. Vždy jsme byli kamarádi, ale já chtěl změnu, moje vize se posunula dál. Museli jsme oddělit pracovní rovinu od přátelské, což se nám podařilo, neboť kamarády jsme zůstali.
Všiml jste si, že po volbě Miss České republiky vítězky pokaždé vyprávějí, jak jim fandil jejich přítel? A za pár měsíců se začnou objevovat po boku jiného, velkým světem protřelého partnera... Promiňte, ale jak vysvětlíte, že tohle není váš poolympijský případ?
Dovedl bych ukázat na desítky kamarádů, kteří se po nějaké době rozcházejí se svými dívkami. Nikomu na tom nepřijde nic divného, nikoho to nezajímá. Že jsem se já rozešel s Jitkou po olympiádě, byla jen shoda okolností. Nebudu lidem nic vymlouvat, ať si každý myslí, co chce. Nemám žádnou potřebu cokoliv veřejně vysvětlovat.
Mně nemusíte, ale co když vás bude bulvární tisk dál vykreslovat jako zhýralce, který opouští věrné dívky, hýří v šantánu a holduje sexu? Sponzoři by se takového renomé mohli zaleknout.
Nevím, jak tomu zabránit. Nejsem sukničkář, nejsem člověk, který by se opíjel a chodil z mejdanu na mejdan. A že bych rozhazoval peníze? I to je hloupost! Jsem totiž dost velký šetřílek.
Aleši, ruku na srdce, nebylo to loni touhle dobou, bez zlaté medaile, bez slávy a popularity, alespoň v něčem lepší?
Bylo. Měl jsem více volnosti! Více času na trénink i na lenošení.
Popularita přináší výhody i nevýhody. Třeba mě zastaví policajti, že jedu moc rychle. Poznají mě a pustí nebo mi dají menší pokutu než někomu jinému. To není špatné. Ale když se jdu vykoupat k řece, lidé po mně pořád pokukují.
V čem je to nepříjemné? Trochu se stydíte?
Těžko si zvykáte, že se na vás stále a všude všichni dívají. Cítíte na sobě pohledy, a tak se víc kontrolujete. Jdete po břehu a kolem sebe stále slyšíte: Hele, Valenta!
Neříkejte, že jste si na to za takřka pět měsíců nezvykl. Spíš si myslím, že kdyby se teď za vámi pár dnů nikdo neotočil, budete se sám sebe nervózně ptát, co se to děje.
Ne, ne, doufám, že to tak nedopadne. Jistě, sláva je návyková. A když si vás okolí přestane všímat, může mít člověk pocit, že už není zajímavý. Jenže já na zájem lidí nebyl zvyklý a vím, že jednou zase opadne.
Jak lze poznat, že někdo slávě přivykl a že ji k životu skutečně potřebuje?
Stává se mi, že přijdu do společnosti, kde je hodně známých lidí. A najednou se větší pozornost upře na mě než na ně. Oni se pak začnou chovat jinak, nápadněji, mluví hlasitěji, dělají věci, které by je normálně nenapadly. Prostě se uměle snaží stát středem pozornosti.
Smějete se jim? Nebo vám jich je líto?
Já je nehodnotím, jsem hodně tolerantní. Je to jejich problém, ne můj. Chtějí na sebe upozornit? Prosím, mně je to jedno. Jsem jiný, nemám zapotřebí, aby mě všude všichni okamžitě poznávali.
A máte zapotřebí v devětadvaceti po internetu odpovídat pubertálním dívkám, které vyzvídají, jestli umíte líbat a zda nosíte trenýrky, nebo slipy?
Ale to přece musíte brát s nadhledem. Na dotaz, jaké nosím slipy, klidně zavtipkuju, že žádné. Nad takovými věcmi se nemusíte zamýšlet.
Dostáváte i otázky, které jsou podle vás nevkusné?
Zatím žádná taková nepadla.
Opravdu? Takže ani vyptávání na vaše soukromí vám není nepříjemné?
Jsou to normální dotazy, které bych pokládal taky. Ale moje soukromí patří mně, proč bych tedy o něm mluvil veřejně?
Ale vaše soukromí se v minulých týdnech přetřásalo v bulváru na titulních stránkách. Nitka na vás nezůstala suchá. Nakolik tyhle články narušily vaši rovnováhu?
Zůstávám nad věcí. Vím, jaká je pravda, zároveň vím, co je to bulvár. Když v něm čtu něco o sobě, vnitřně se tomu směju.
Počkejte, netvrďte mi, že je velká legrace vidět svou fotku na první straně a číst o sobě, jak jste po zisku olympijského zlata odkopl dřívější hodnou partnerku a jak sbíráte milenky z blyštivého světa.
Mrzí mě to kvůli mému okolí, kvůli lidem, kteří si to přečtou a udělají si na mě špatný názor.
Jak se to dotklo třeba vašich rodičů?
Znají mě, takže věděli, že jsou to polopravdy i nesmysly.
A jak reagovala vaše dnes už bývalá přítelkyně?
To už jsme zabředli moc do mého soukromí. O tom se mi nechce mluvit.
V nóbl společnosti
Často se účastníte velkých společenských akcí, poznáváte lidi ze showbyznysu. Nemáte dojem, že je v něm hodně přetvářky?
Tyhle lidi znám jen krátce, takže nedovedu odhadnout, zda se hodně přetvařují. Myslím si, že trocha přetvářky tam určitě je a že mnozí se dělají víc nóbl, než ve skutečnosti jsou.
Každou chvíli někde v roli čestného hosta něco předáváte a porůznu slavnostně přestřihujete pásky. Nezabředáváte vy, sportovec, až příliš mezi takzvané celebrity?
To snad ne. Je ale jasné, že se měním jak novými zkušenostmi, tak prostředím, v němž se vyskytuju. Získal jsem větší nadhled. Ale postupně se přece mění každý.
Vy jste však ihned po vítězství na olympiádě prohlásil: Jestli se změním, dejte mi facku!
Ano, měním se, ale nevím, zda k obrazu společnosti, která působí v showbyznysu. Doufám, že ne, to by byla škoda. Věřím, že se neměním k horšímu.
Takže facka dosud nepadla?
Ještě ne.
Ani se nikdo nerozmachoval?
To ne, ale třeba s trenérem jsme si sedli a on mi některé věci vytýkal. To však bylo spojeno s tím, že na určité záležitosti teď bohužel nemám dost času, a proto je dělám trochu jinak.
Buďte prosím konkrétnější.
Nemám dost času na přátele, na telefonáty, vlastně ani na zdánlivé maličkosti. Někdo mi zavolá, já mu řeknu, teď nemůžu, ozvu se ti, ale pak na to v návalu práce zapomenu. Vypadne mi to z hlavy. Jsou to chyby, které mě mrzí a které bych dělat neměl. Trenér mi je připomněl a já se nad nimi musím zamyslet.
Nedostatek času na trénink vám nevyčítal?
Ne, není třeba, dobře ví, že nejsem flákač. Nikdy jsem se nezašíval a nikdo mě nemusel do tréninku nutit.
Vícero dobrých sportovců po špičkovém úspěchu ztratilo hlavu a potom tvrdě spadlo dolů. Nebojíte se, že se vám to může přihodit také?
Začal jsem trénovat o měsíc později než v minulých letech a hodně lidí tvrdí, že teď zanedbávám přípravu. Vím, že za ten měsíc možná zaplatím horšími výsledky, ale tolik dveří, které se mi nyní otevírají, se mi už za rok neotevře.
Dveří k čemu?
K jiným oborům, k jiným sférám. Nabírám nové poznatky, vytvářím si do budoucna nové možnosti. Nemohu přece sportovat do devadesáti.
Jenže fanoušci od vás očekávají další medaile!
Mně je jedno, co ode mě očekávají, svůj sport jsem vždy dělal především pro sebe. A jestli mě někdo přestane mít rád proto, že příště nepředvedu tak dobrý výkon, tak ať mi nefandí.
Víte, kdo nejvíc ochladne a přestane vás mít rád? Sponzoři, kteří vás nyní zahrnují přízní! Až nebudete vítězit, ztratíte svou cenu.
Právě proto se snažím nemyslet jen na sport, proto se s různými lidmi bavím i o jiných věcech, než jak jsem dopadl na olympiádě.
Peníze jsou velké kouzlo
Vždycky jste si zakládal na volnosti, prohlašoval jste, že nemáte rád, když vás někdo něčím limituje. Ale ještě včera ráno váš manažer nevěděl, jaký program vám dnes odpoledne obchodní partneři nadirigují...
Můj denní plán je pořád plný a mě to baví. Ale volnost v rozhodování mi zůstala.
Neříkejte, že když vám nařídí váš klíčový sponzor, abyste za týden otvíral v Praze na Václavském náměstí jeho prodejnu, vy odmítnete s tím, že jdete na plovárnu...
Ne, to neudělám, neboť jsem v našem partnerství dobrovolně přistoupil na určitá pravidla hry.
Natočil jste televizní reklamní šot a nechal se nafotit na billboardy pro jednoho z mobilních operátorů. Byl byste ochoten si pro pózování třeba oholit bradku?
Párkrát za sezonu se oholím, takže v tom bych neviděl žádný problém.
A pokud by zákazník chtěl, abyste zcela změnil image?
Na to bych myslím těžko přistupoval. Pokud by mi řekli, ostříháš si vlasy dohola, změníš vzhled, protože tě chceme na nějaký produkt, tak už bych to pak nebyl já.
Jiní velcí sportovci v zahraničí se za slušný honorář podřídili.
Určitě záleží na tom, o jakých částkách by byla řeč. Peníze jsou velké kouzlo a já nejsem bláhový, abych na opravdu zajímavé nabídky říkal ne, ne, ne.
Není škoda, že je na světě takřka všechno na prodej?
Hodně filozofická otázka... Ano, je to škoda. Jenže naše doba je už prostě taková.
Natočil byste reklamu na prací prášky?
Ne. A ani to nehrozí, nevidím jediný důvod, proč by chtěl výrobce pracích prášků dělat reklamu se sportovcem. Ale já bych nerad vystupoval v jakékoliv reklamě, která by neměla úroveň. Třeba kdyby po mně chtěli, abych hrál nějakého šaška, určitě odmítnu.
Zhýralec, nebo šetřílek?
Vyhrál jste olympiádu a změnil manažera. Proč, už vám nebyl dost dobrý?
Z prostého důvodu. Oba jsme zjistili, že jednání s některými firmami už musí probíhat na jiné, vyšší úrovni, že vyžaduje jiné schopnosti, a hlavně kontakty, které můj manažer neměl. Vždy jsme byli kamarádi, ale já chtěl změnu, moje vize se posunula dál. Museli jsme oddělit pracovní rovinu od přátelské, což se nám podařilo, neboť kamarády jsme zůstali.
Všiml jste si, že po volbě Miss České republiky vítězky pokaždé vyprávějí, jak jim fandil jejich přítel? A za pár měsíců se začnou objevovat po boku jiného, velkým světem protřelého partnera... Promiňte, ale jak vysvětlíte, že tohle není váš poolympijský případ?
Dovedl bych ukázat na desítky kamarádů, kteří se po nějaké době rozcházejí se svými dívkami. Nikomu na tom nepřijde nic divného, nikoho to nezajímá. Že jsem se já rozešel s Jitkou po olympiádě, byla jen shoda okolností. Nebudu lidem nic vymlouvat, ať si každý myslí, co chce. Nemám žádnou potřebu cokoliv veřejně vysvětlovat.
Mně nemusíte, ale co když vás bude bulvární tisk dál vykreslovat jako zhýralce, který opouští věrné dívky, hýří v šantánu a holduje sexu? Sponzoři by se takového renomé mohli zaleknout.
Nevím, jak tomu zabránit. Nejsem sukničkář, nejsem člověk, který by se opíjel a chodil z mejdanu na mejdan. A že bych rozhazoval peníze? I to je hloupost! Jsem totiž dost velký šetřílek.
Aleši, ruku na srdce, nebylo to loni touhle dobou, bez zlaté medaile, bez slávy a popularity, alespoň v něčem lepší?
Bylo. Měl jsem více volnosti! Více času na trénink i na lenošení.
|
BILANCE VÍTĚZE |
| Devětadvacetiletý Aleš Valenta imponuje. Ženám se líbí, muži ho uznávají. Je nekonformní, progresivní, zosobňuje moderní životní styl. A hlavně skočil jako první na světě trojné salto s pěti vruty a vyhrál olympiádu! Reklama: Podle nynějšího Valentova manažera Jakuba Dlouhého ideální předpoklady pro reklamní úspěch. Sportovní triumf rychle obchodně využil. Mezi jeho nejvýznamnější smlouvy o partnerství patří kontrakt s výrobcem automobilů, propagace energetických nápojů a mimořádně výrazná reklamní kampaň mobilního operátora. V červnu zaplavily republiku stovky billboardů s Valentovou fotografií a na televizní obrazovce se olympijský vítěz objevuje v reklamním spotu den co den. I díky těmto smlouvám otevřel ve Štítech u Šumperka svůj Akrobatpark, kde se může kvalitně připravovat nejen on, ale i nejmladší, začínající skokani. Fámy: Aleš Valenta je vítaným hostem prestižních společenských akcí. Popularita přináší i velkou a někdy nepříjemnou pozornost. Tisk propírá údajný Valentův bouřlivý noční život, milostné pletky a zanedbávání tréninku. |
 Olympijský vítěz Jan Valenta při exhibici v Karlových Varech |
 Olympijský vítěz v akrobatickém lyžování Aleš Valenta trénuje na tandemový seskok v Náměšti nad Oslavou |
 Aleš Valenta absolvoval předletovou přípravu na letounu L-39ZA Albatros |
