Adriana Sklenaříková: povolání topmodelka

Proč máte tu ochranku? Vyhrožuje vám někdo?
Ale ne. To je součástí organizace přehlídek a akcí, na kterých vystupuji. Zajišťují ji pořadatelé. Měli jsme už i zlé zkušenosti.

Jaké?
Když jsem například prezentovala v jednom obchodním domě v Bejrútu podprsenku Wonderbra, tlačil se tam na mě velký dav lidí. Bylo to velmi nepříjemné. V takových situacích je ochranka docela dobrá.

Jaký to je pocit být součástí toho kultu topmodelek? Není to někdy trochu nepřirozené, že se kolem vás stále pohybuje řada lidí, kteří téměř řídí každý váš krok?
Prostě to tak ve světě módy je. Vyhovuje mi, když je všechno dobře zorganizované, když přesně vím, kde budu a co tam budu dělat. Mám ráda pořádek. Je to rozhodně lepší, než když je tomu naopak. Každý můj den není takový. Teď třeba odsud z Brna pojedu domů a budu tam žít pár dní úplně normálně.

Chci mít děti. Ještě ne, ale v budoucnu

Přijela jste sem uvádět soutěž Modelka roku. V podstatě jde o to, že stovky patnáctiletých dívenek procházejí řadou konkurzů se snem, že jednou budou slavné a bohaté jako vy. Pokud vím, vy jste se však nikdy žádného konkurzu neúčastnila. Byla to opravdu jenom náhoda?
Opravdu. Šla jsem v Praze po ulici a zastavil mě muž z agentury, že prý ve vedlejším domě zrovna probíhá konkurz na modelky. Šla jsem tam a za pár dní jsem měla letenku do Paříže.

Značka Adriany Sklenaříkové:
124 centimetrů

Některým modelkám pomohly k úspěchu krásná ňadra, vlasy či oči, Adrianě Sklenaříkové nohy. Má je údajně nejdelší ze všech krásek pohybujících se ve světě showbyznysu a módy. Oficiální údaj zní: 124 centimetrů.
"Dokonce jsem už o sobě slyšela i zvěsti, že jsem si je nechala prodloužit. Prý v nich mám nějaké kovové šrouby nebo co," prohlásila v jednom z rozhovorů.
Adrianinu přednost při začátku její kariéry rozebíral jeden módní časopis za druhým. "A to tedy ne," řekla si česká ctižádostivá děvčata a začala přeměřovat své končetiny. S tvrzením, že má nohy o několik centimetrů delší, vyrukovala v časopisu Cosmopolitan například plavkyně Yvetta Hlaváčová či studentka Marcela Šterclová. Ta si je dokonce nechala veřejně přeměřit v jedné televizní estrádě. Výsledek byl 127 centimetrů. Budiž to však důkazem, že dlouhé nohy automaticky neznamenají, že u dveří začnou zvonit zástupci nejlepších modelingových agentur.
Adriana Sklenaříková o svůj zdroj slávy pečuje. "Zatím mám jenom klasické pojištění, takže kdyby se mi stalo něco s nohou, neměla bych z toho žádné výhody. Takže asi si je nechám pojistit zvlášť," říká.

Takže pohádka, splněný sen?
Ale ne. Já jsem v té době měla úplně jiné představy o životě. Studovala jsem v Praze lékařskou fakultu. Zajímala jsem se hlavně o to, abych složila všechny zkoušky. O světě módy jsem neměla ani potuchy. V té době u nás vycházely akorát tak časopisy jako Burda a Dorka. Co to obnáší být modelka, jsem si vůbec nedovedla představit.

Ale odletěla jste, takže on ten blýskavý svět módy přece jen asi láká i pilné studentky medicíny...
Maminka mě podpořila, říkala, ať to zkusím. Já jsem to brala jako příležitost podívat se do světa. Myslela jsem si, že to dopadne tak, že budu za pár týdnů zase nadobro doma. Studium jsem na nějakou dobu přerušila. Pak jsem ho přerušovala na déle a na déle. Pořád jsem věřila, že se k němu vrátím. Pak už to samozřejmě dál oddalovat nešlo. Medicína je náročná a musela jsem se rozhodnout.

Nelitujete?
Zatím ne. Rozhodně bych měla těžší život. Ten, který žiju teď, je proti tomu jednoduchý. Je dobrý.

V čem je nejvíc dobrý?
Mimo jiné v tom, že vím, že budu finančně zabezpečená na další život. Chci mít děti. Ještě ne, ale v budoucnu. A je ideální, když žena, která má děti, nemusí pracovat a nemá nedostatek peněz. Může se pak věnovat výhradně rodině.

Stíháte teď ty vydělané peníze vůbec nějak užívat, utrácet, když jste tak zaneprázdněná?
Jé, samozřejmě. Užívám, užívám. Vždyť proto jsme na světě, abychom si to užili, a ne jím jen tak přešli. Manžel i já víme, že máme v životě hodně štěstí, takže ho nechceme nechat jen tak uplynout.

Manžel je úspěšný fotbalista, což také přináší docela hodně cestování a málo času. Jsou pro vás společné chvíle volna na přednějším místě než pracovní nabídky?
Samozřejmě. Teď se nám to i daří, když jsme se vzali. Dřív jsme se vídali mnohem méně. Teď, když bydlíme spolu, přijíždíme oba do stejného bytu, takže je víc šancí, že se tam potkáme.

Kde je teď pro vás doma?
Teď máme byt v Aténách. Předtím jsme žili v Itálii, ve Francii, ve Španělsku.

Vaření mě baví

Převzala jste po slavné modelce Evě Herzigové prestižní práci pro výrobce podprsenek Wonderbra. Na billboardech, na nichž ten svůdný kousek předvádíte, je napsáno: "Neumím vařit. A vadí to snad někomu?" Jak je to ve skutečnosti? Umíte vařit?
Umím. Moc mě to baví. Když cestuji a ochutnávám různá exotická jídla, klidně se jdu v hotelu přeptat do kuchyně, jak se to či ono dělá. Ale chytlo mě to až po svatbě. To tak asi bývá.

Docela by mě zajímalo, co se tak vaří v domácnosti Slovenky a muže, který pochází z Nové Kaledonie...
Všechno možné. Když jsem byla poprvé u Chrisovy rodiny, dokonce mě tam čekala taková zkouška. Jestli umím uvařit jeho oblíbené národní jídlo. Je docela složité. Vaří se různé druhy zeleniny s rybou nebo kuřetem, pak se to balí do banánových listů, zalévá kokosovým mlékem, přidává různé koření. Je to chuťově výborné.

A jak ta zkouška dopadla?
Dobře. Uměla jsem to. Už dřív jsem Chrisovi to jídlo vařila, protože ho má moc rád. Ale má rád všechny možné kuchyně.

Halušky mu chutnají?
Sní v podstatě cokoliv. Na Slovensko jezdí. Maminka vždycky navaří. Výborně vaří i otec. Manželovi moc chutnají jeho "rezance s orechami".

Svět módy není přirozené prostředí

Jak se s odstupem díváte na to, že vás svět módy objevil, až když vám bylo dvacet let? To už je na začínající modelku dost. Byla to nevýhoda, nebo výhoda?
Podle mě osobně je to výhoda. Bylo mi už skoro jednadvacet. To je moc. Ale pro vývoj člověka je velmi důležitý věk mezi šestnácti a dvaceti roky. To se vyvíjí. Já jsem v té době byla s rodiči, s kamarády, v přirozeném prostředí. Svět módy není přirozené prostředí. Ne pro každou dívku, které je patnáct, to může být dobré.

No jo, ale když teď mají šanci stát se modelkami jen dívenky rok od roku mladší. Čtrnáctileté, které pak na fotkách vypadají na dvacet. Jaký život podle vás čeká účastnice těchto soutěží?
Já doufám, že dobrý. Ale to záleží na každé z nich. Každá je jiná. Jsou kočky, které jsou v šestnácti velmi vyspělé, rozumné. A naopak.

Věříte v životě na náhodu, osud? Nebo je cesta k úspěchu spojena spíš s usilovnou prací, objížděním různých konkurzů, s odříkáním?
Pro mě byla náhoda v životě strašně důležitá. Móda se hodně točí kolem náhod, kolem štěstí. K někomu přijde, k někomu ne. Je samozřejmě třeba udělat maximum, pracovat, snažit se. A když pak ten úspěch přece jen nepřijde, můžete si říct: Udělala jsem maximum, ale prostě mi to není dáno. A netrápit se tím.

Adriana Sklenaříková-Karembeu
Narodila se v roce 1971. Z rodného Slovenska přišla do Prahy studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Na ulici si jí všiml zástupce modelingové agentury a přivedl ji na konkurz na fotomodelky. Získala kontrakt v Paříži.
Krátce poté se stala jednou z nežádanějších topmodelek světa. Předvádí a fotografuje pro přední výrobce módy a kosmetiky, největší úspěch jí přinesla smlouva na reklamu podprsenek Wonderbra. Je považována za modelku s nejdelšíma nohama na světě.
Adriana Sklenaříková má v Paříži několik kaváren a vlastní značku parfému Jing and Jang.
Jejím mužem je francouzský fotbalista Christian Karembeu, původem z Nové Kaledonie.
Je bezdětná, nyní bydlí v Aténách.