S jeho příběhem se zanedlouho do našich kin vrátí - režisér Viktor Polesný ji obsadil do filmu Milenci a vrazi.
Jaké jsou pro vás ideální prázdniny?
Zrovna letošní jsou pro mě ideální. Spojují odpočinek, cestování i práci. Rozhodně bych nechtěla prožít dva měsíce na chalupě. To bych se asi zbláznila. Jsem člověk, který kolem sebe musí mít šrumec, musí se pořád něco dít.
Letos asi bude převažovat práce - nedávno jste začala natáčet film Milenci a vrazi.
Film nemá šedesát natáčecích dní, takže dovolenou se mi daří do prázdnin vměstnat. Před několika dny jsem se vrátila z Francie, z vesničky Audabiac, ve které stejnojmenné občanské sdružení zrenovovalo starobylou tvrz. Každý rok tam vozí děti z českých dětských domovů v rámci projektu Uměním ke svobodě. Na Audabiacu s nimi tráví čas lidé z různých uměleckých profesí, výtvarníci, hudebníci, herci, a pořádají pro ně nejrůznější výtvarné, divadelní či fotografické dílny. S Radkem a s naším malým Péťou tam jezdíme pravidelně.
Vraťme se k Milencům a vrahům. Jakou máte roli?
Je to role nešťastné ženy, která své lásce obětuje všechno, až nakonec skončí opuštěná milencem, se synem v kriminále, manžel jí zemře na infarkt.
Zajímavé je, že vaše postava ve filmu hodně zestárne.
Páralův román, podle kterého se film točí, pojímá dlouhý časový úsek, celých dvacet let. V tomto ohledu držím maskérům palce. Zita Gráfová zestárne nejen fyzicky, ale projde také celkovou psychickou proměnou - na konci se setká se svou láskou již těžce nemocná Alzheimerovou chorobou.
Kniha Vladimíra Párala byla shodou okolností předlohou vašeho vůbec prvního filmu Mladý muž a bílá velryba.
Dokonce se to natáčelo v Ústí nad Labem, jako teď. Dýchlo tam na mě, jak to čtvrtstoletí uběhlo strašně rychle.
Tehdy jste se s Vladimírem Páralem seznámila?
Ano. Tehdy jezdil často na natáčení. On je skvělý a zábavný vypravěč, takže s ním ráda trávím čas.
V Milencích a vrazích stojíte na stejném místě jako ve vašem prvním filmu Jana Brejchová.
Byla jsem tehdy její mladší hereckou partnerkou. Kristýna Kloubková, která hraje hlavní dívčí roli v Milencích a vrazích, také natáčí svůj první film. Řekla mi, že je šťastná, že může stát vedle zkušené herečky, a tak cítím povinnost zasvětit ji do toho filmového řemesla, stejně jako to dělala Jana Brejchová se mnou.
Jakou mají mladí herci šanci v českém filmu?
Dnes je nejobtížnější se k filmu dostat. Většina mladých herců dostává příležitost v divadle, film je až pomyslnou třešinkou na dortu. Kdo má štěstí, neměl by svou šanci prošvihnout, může se od ní odvinout další práce. Příležitostí pro mladé je však samozřejmě víc než pro střední a starší generaci, protože se točí filmy o mladých a pro ně.
Jaké to bylo před zmiňovaným čtvrtstoletím?
Také šlo o štěstí roli dostat. Pak o to, jestli jste typ, který je u filmu použitelný. Stála jsem před kamerou odmalička, protože tatínek byl nadšený kinoamatér a neustále mě natáčel a fotil. Bavilo mě předvádět se a z toho možná všechno vyplynulo. Odrazovým můstkem pro mě bylo přijetí a absolvování konzervatoře. Když jsem začínala, točilo se přes třicet filmů za rok, a já jsem třeba v pěti z nich hrála. Někdy menší role, někdy větší. Člověk se dostal víc do povědomí lidí od filmu i diváků, otrkal se a naučil se filmové řemeslo.
Jaký je recept zkušené herečky, aby její hvězda nezapadla?
Člověk musí být pracovitý, připravený a zvládnout řemeslo. Důležitá je pokora a vědomí, že role nebudou přicházet pořád. Potřebná je i dávka štěstí.
Třeba v divadle?
V divadle jsem hostovala už od školy. Po revoluci jsem dostala angažmá v Divadle na Vinohradech, kde jsem už čtrnáctou sezonu. Je to dobré divadlo, kde si každý herec přijde na své.
V čem si teď přicházíte na své?
Moje poslední premiéra je komedie Tenor na roztrhání. Hraji tenorovu temperamentní italskou manželku. Podle zájmu diváků to vypadá, že se bude hrát i několik let. Ale nejraději mám roli Gisely v Krejčovském salonu, kde hraji s Jiřinou Jiráskovou a Mariánem Labudou, který u nás hostuje.
Jedním z vašich slavných počinů byly Hříchy pro pátera Knoxe. Máte detektivky ráda?
Detektivky miluji. Když se na ně dívám, snažím se logikou už předem určit, kdo je pachatel. Jsem ráda, že Hříchy pro pátera Knoxe byly tehdy tak úspěšné. Šlo o živé vysílání, takže to byl adrenalin nejen pro herce, ale i pro diváky.
Na který ze svých filmů vzpomínáte nejraději?
Určitě na Mladého muže a bílou velrybu. To je moje srdeční záležitost. Potom na film o Janáčkovi, který se jmenoval Lev s bílou hřívou, nebo na Lásky mezi kapkami deště. Z posledních v televizi Ani svatí, ani andělé podle románu Ivana Klímy, Den dobrých skutků, Ideální manžel, ale i starší Sanitka.
Jaké období českého filmu je vám nejbližší?
Líbily se mi filmy nové vlny Jaromila Jireše, Jiřího Menzela, Věry Chytilové, Miloše Formana. Mám ráda filmy, které mají příběh a mají hlavu a patu. Filmy, které vedou odnikud nikam, které jsou jen úsekem jakéhosi dění a popisování dekadence nebo všedního života, bez scenáristické stavby, moc neobdivuji. U některých filmů to vypadá, že je úplně jedno, kde začnou a skončí - kdyby skončily v půlce, nic by se nestalo. To mohu jet na místo, kde se film natáčel, strávit tam deset minut a zážitek bude stejný. Film by měl dávat divákům něco víc.
Věnujete se i dabingu. Kterou roli jste měla nejraději?
Moc ráda vzpomínám na seriál Správná Susan. Byly tam situace, kdy jsme nemohli dabovat, protože jsme se zalykali smíchy. Byl to skvěle vymyšlený seriál z novinářského prostředí s úžasnými dialogy a situacemi. Pro slzy jsem zase nemohla dabovat film Sofiina volba, za který Meryl Streepová dostala Oscara. Vždycky je přínosem dabovat někoho, kdo hraje tak excelentně.
Lidé chodí i do kin raději na dabované filmy než na ty s titulky.
Je to znamení toho, že spousta lidí ještě neumí cizí jazyky. Kdyby je uměli, tak by jim titulky nevadily. Až se tohle změní, tak dabingové herectví třeba úplně vymizí. Ale to si ještě počkáme.
 Lucie Juřičková, Andrea Elsnerová a Zlatá Adamovská ve hře Jeana-Clauda Grumberga Krejčovský salon, kterou v současné době uvádí Divadlo Na Vinohradech. |
 Ve filmu Milenci a vrazi, který je adaptací slavného Páralova románu, si zahrají Kristina Kloubková (vlevo) a Zlata Adamovská. |
 Zlata Adamovská, herečka pražského divadla na Vinohradech, má s manželem Radkem Johnem dvě děti, šestnáctiletou Barboru a osmiletého Petra. |
 Zlata Adamovská, herečka pražského divadla na Vinohradech, má s manželem Radkem Johnem dvě děti, šestnáctiletou Barboru a osmiletého Petra. |
