Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Často se objevuje v komediích, přesto pro Adama Mišíka nejsou takové role úplně nejpříjemnější hereckou výzvou. „Rád bych se pustil do něčeho vážnějšího. Chtěl bych v zahraničí natočit nějaký alternativní film,“ líčí své sny, kterým jde naproti i tím, že se účastní castingů ve Spojených státech. „Uspět tam znamená, že se vám do budoucna otevře spousta dveří,“ říká hlavní hrdina nové komedie scenáristy Petra Kolečka Bajkeři.
Už když se řekne komedie, mnozí mohou mít pocit, že na place je stejně všudypřítomná legrace jako ve výsledném filmu. Hodně se tato představa liší od reality?
Do jisté míry to tak je, ale samozřejmě, když se točí třináct čtrnáct hodin denně, je pak člověk opravdu unavený. Na druhou stranu parta kolem je skvělá, takže tam bylo hodně hezkých momentů.
Můžete po náročném natáčení Bajkerů ještě vůbec vidět kolo? Hádám, že jste na něm trávil dost času.
Hned na začátku natáčení jsme si odjezdili ty největší pasáže na kolech, ale i tak bylo ježdění docela dost. Zvládl jsem to celkem dobře. Snažím se cvičit, takže to nebyl takový problém. Ale kolegové, kteří nebyli zrovna v kondici, docela trpěli.
Došlo i na nějaké adrenalinové momenty?
Vlastně ano, protože poslední sekvence filmu se odehrává na single trailu, což je sjíždění prudkého kopce terénem. Když mi řekli, abych nasedl na kolo a sjel kopec, řekl jsem, že to nezvládnu. Nejsem žádný profesionální biker. Museli za mě tedy nasadit kaskadéra a byl jsem rád, protože natáčení provázelo několik zranění. Tehdy jsem si na rovinu přiznal, že je to nad moje síly.
S vaším otcem jste pro film společně natočil jednu z jeho legendárních písní Variace na renesanční téma. Fungovala tato rodinná spolupráce bez kolizí?
Bylo to skvělé, s tátou jsme si to moc užili a budu na to vzpomínat jako na fajn den strávený s taťkou ve studiu.
Před časem jste v jednom rozhovoru zmínil, že vaším snem je zahrát si v zahraničním alternativním filmu. Je tento sen ještě hodně vzdálený?
Delší dobu jsem žil v Americe, kam stále létám, ale po určitém čase jsem si řekl, že bych zase rád udělal něco hudebního tady. Od vydání mého posledního alba uběhly už tři roky, a tak už je na čase udělat něco nového pro lidi, kteří tady třeba očekávají, s čím přijdu. Takže teď se zaměřuju hlavně na muziku, a to v Česku. Stejně ale plánuju nějaké výlety do zahraničí na castingy a podobně. Je to sice běh na delší trať, ale herectví mě hodně baví a chtěl bych se mu věnovat ještě víc.
V Česku nemáte dost hereckých příležitostí? Přece jen výčet filmů a seriálů, ve kterých jste si zahrál, není tak úplně krátký.
U nás se točí hodně komedie, ale abych pravdu řekl, není to poloha, ve které by mi bylo úplně nejpříjemněji, byť se v ní objevuju nejčastěji. Nejsem to tak docela já. V případě Bajkerů pro mě hrálo velkou roli to, že jde o věc, kterou napsal Petr Kolečko, protože to je člověk, který píše opravdu vtipně. Rád bych se každopádně pustil i do něčeho vážnějšího. Ale myslím, že se pro takovou roli asi budu muset vydat ven.
Prošel jste castingy v Česku i v Americe. V čem jsou hlavní rozdíly?
Ať už v USA vybírají lidi prakticky pro cokoli, mají na výběr z takového množství, že si mohou zvolit opravdu člověka, který nejen typově, ale i pocitově přesně zapadá do jejich představy. Navíc všichni, co na casting přijdou, jsou perfektně připravení. Pokaždé strávíte čtyři pět hodin přípravou, ale mnohdy klidně i víc. Dostanete čtyři stránky textu a ty musíte dokonale pochopit, rozebrat si je a jít do hloubky. Zároveň víte, že když to vyjde a vy tu práci dostanete, otevře vám to do budoucna spoustu dveří. Problém je, že když člověk tady dělá spoustu věcí najednou, nemá možnost se na jednu z nich soustředit stoprocentně. To mě na tom mrzí. Jsme ale malá země, a když se uměním živíte, musíte toho dělat víc. Nebo lépe řečeno, je to pro vás lepší, protože pak nejste závislí pouze na jednom a můžete si dovolit vybírat, do čeho jít a do čeho ne.
Adam Mišík ■ Narodil se 7. května 1997 v Praze. |
Jednou takovou volbou byla i účast v show Tvoje tvář má známý hlas. To musela být velká výzva. Čekal jste, že z původně výjimečného projektu se stane pořad, který z obrazovek téměř nezmizí?
Když jsem do toho šel, nevěděl jsem vůbec, co čekat. A tak jsme to měli vlastně všichni – účinkující i dramaturgie. Navíc jsme nejdřív komplet celou show natočili, a teprve poté šla do éteru, takže jsme vyčkávali, co na to diváci. První díl měl velice dobrá čísla, ale ta po druhém a třetím dílu ještě neuvěřitelně narostla. Pohybovala se kolem dvou milionů, a to byl neskutečný úspěch, který se držel první a ještě druhou řadu. Myslím, že něco takového už se jen tak nezopakuje. Za mě je možná škoda, že televize nasadila třetí a čtvrtou sérii prakticky hned, protože tím pořadu ubrala jakousi exkluzivnost. Lidé byli opravdu natěšení, co následující týden uvidí, zatímco teď už to možná berou jako samozřejmost. Každopádně tým lidí, kteří se na celé show podílí, to pořád dělá stejně kvalitně.
Musím říct, že kromě převtělení do Miley Cyrusové jste mě ohromně pobavil v duetu s Petrem Rychlým v elastickém kostýmu coby Petra Janů.
S Petrem jsem si to užil, to bylo moc fajn. Když za mnou přišel, byl jsem z toho vyřízený, protože jsem zaprvé nevěděl, kdo je Petra Janů, za druhé jsem v životě neslyšel tu písničku a zatřetí, když už jsem ji slyšel, říkal jsem si: To je strašný! (smích) Jsem už z úplně jiné generace a tohle je pro mě nepochopitelná hudba. Petr na mě přišel s nezlomným argumentem, že už se nestihne naučit nic anglicky, a měli jsme na to už poslední tři nebo čtyři dny! Najít české duety, kdy zpívá chlap a žena, to zase není taková legrace. Petr věřil, že tahle písnička fungovat bude, a hlavně, že to lidi pobaví. Musím říct, že v tom měl pravdu.
Zmínil jste, že se chcete teď hlavně věnovat hudbě. Jaké budou nové písně? Kam jste se od své minulé desky posunul?
Moje nová hudba, kterou teď připravujeme, by měla už být o něco vážnější, než jak ji u mě lidé doteď znali. Zanedlouho pustíme do světa nový singl, ke kterému se bude točit klip. Nebude to vyloženě smutné, ani veselé, ale zkrátka dospělejší. Přeci jen, už mi není šestnáct a ve dvaceti už člověk nějaké první šrámy od života nasbíral. Myslím, že je na čase o tom něco také zazpívat. Jsem vlastně na takovém pomyslném zlomu, kdy by měla přijít přeměna z teenagera v chlapa. Jestli se to povede, hodně lidí by na mě mohlo změnit názor. Myslím, že o mě mají jinou představu, než jaký reálně jsem.
Myslíte představu vysmátého bezstarostného klučíka, který se obklopuje náctiletými fanynkami?
Přesně tak. Přitom to není pravda. Nejsem rozhodně lehkovážný ani bezstarostný. Je pravda, že jsem byl vždycky spíš ze světa televize a televizních show, takže se lidem do jisté míry ani nemůžu divit, že mě tak vnímají. Rád bych ze sebe ale tuhle škatulku dostal.
Rodinný klan na jednom pódiu Otec se synem ve filmu Nechte zpívat Mišíka  Vladimír a Adam Mišíkovi Ačkoli hudba Adama Mišíka je na hony vzdálená tvorbě jeho otce, rockera Vladimíra Mišíka, čas od času se pouštějí do projektů společně. Aktuálně minulý týden odstartovala série koncertů Family Jam s podtitulem hudební střet generací. Na českých pódiích se přitom společně neobjeví pouze duo slavného otce a syna, ale rovnou pět členů rodiny. Kromě nejmladšího syna Adama je součástí projektu také jeho starší sourozenec Maťo Mišík, který hraje se skupinou Gingerheat. Také on je hodně činorodý člověk, kromě muziky se realizuje také jako výtvarník, sochař, grafik a kreslíř. Sám navíc také hudbu skládá. Rodinné složení koncertů posílila také dcera Vladimíra Mišíka Bára a jeho manželka, zpěvačka a překladatelka Eva Mišíková. |
