O svém vstupu do slavné herecké rodiny mluví režisérka otevřeně. "Nepřijali mě hned s otevřenou náručí. To souviselo s tím, že Petr byl maminčin mazánek. A najednou tu stála jiná žena…"
"Vlasta se s tím ale velice rychle srovnala," navazuje Petr. "Má veselou povahu, umí si získat lidi kolem sebe. A dneska je z ní taková malostranská figurka. A ta naše slavná rodina? My jsme si tak nikdy nepřipadali. Spíš jsme cítili stud, označoval-li nás tak někdo. Je pravda, že za tátou chodili giganti vědění, umění, kultury. Člověk byl překvapený, jak byli skromní. Vzpomínám si, že jednou k nám přišla na návštěvu hraběnka Dohalská. Čekal jsem pohádkovou paní, přišla dáma v manžestrových kalhotách. Nevypadala jako hraběnka - ona jí byla!"
Muž by podle Štěpánka měl dělat barák, žena pohodu v něm. "Nám to vyšlo. Ačkoli jsme spolu už opravdu dlouho, nepatříme k dvojicím, které plní stránky časopisů. Máme hodně přátel, jsme hodně venku, ale nechodíme tam, kde se fotí. Jedinou výjimkou jsou popremiérové večírky. To je povinné utrpení," tvrdí herec.
Soužití dvou lidí vyžaduje vzájemnou úctu. "Petr je čestný. A taky umí všechno udělat. Je nesmírně šikovný - na obě ruce," chválí Janečková svého chotě.
Právě kutilství řadí Petr Štěpánek k jednomu ze svých koníčků. "Jsem odkojený socialismem, kde každý musel umět všechno. Zůstalo mi to," konstatuje lakonicky.
I on si své ženy velmi váží. "Kdyby nám to nevyhovovalo, nebyli bychom spolu," zdůrazňuje herec. Otázka, jak si představují společné stáří, Petra Štěpánka poněkud zlobí: "To je stejná blbost, jako ptát se mě, jakou roli jsem hrál nejraději. Žijeme teď. Což vím, co nás čeká? Vyjdu z domu a spadne na mne lešení…"
 Petr Štěpánek s Vlastou Janečkovou už spolu žijí téměř třicet let. |
 |
 |
 "Muž by měl dělat barák, žena pohodu v něm," tvrdí Petr Štěpánek |
