Marcelo, pojďme to vzít od začátku. Vaše dětství prý nebylo zrovna moc šťastné?
Máte pravdu. Můj tatínek byl politický vězeň, v padesátých letech se jako mladý důstojník ČSLA zapojil do odboje a skončil v Jáchymovském lágru. Zažila jsem jako holka chvíle, kdy k nám domů, většinou v noci, chodívala StB na prohlídky. Když mi bylo dvanáct, tragicky zemřel. Maminka odešla také předčasně, v pouhých čtyřiapadesáti na následky těžké cukrovky. Tím krásným vysněným světem, kam jsem ráda utíkala do bezpečí, byly moje příběhy, ze kterých pak vznikly knížky. Život bez ztrát a potíží.
Na ulici mě neustále obtěžovali místní muži a oplzle na mě anglicky volali, protože si mysleli, že mě dostanou do postele. Nerespektovali ani skutečnost, že mám s sebou dítě. To, co by si na muslimky nikdy nedovolili, si klidně dovolili na cizinku.
