Jaký vztah vás pojí s Halinou Pawlowskou?
Mám s ní speciální vztah, protože její obrovská fanynka byla moje babička a já jsem babičce dost vděčný, z velké části mě vychovávala. Všechny Halininy knížky od babičky máme podepsané, protože byla na každém křtu, prožívala každou knížku. Můj strýc je taky spisovatel, dokonce jsem slyšel v rádiu Halinu číst jeho povídky. Tak to mi udělalo dobře.
Kde jste se poznali?
Halinu jsem poznal v Rybičkách, což byla asi úplně první talk show v Čechách. Tam jsem byl ještě jako malý, drzý floutek. Halina mě tak nějak provází celým životem. Když jsem byl poprvé v divadle a hrál jsem první premiéru, byla tam Halina. Když jsem vydal první desku, tak zase Halina. Vždycky jsme se někde potkali.
Jsem její fanoušek nejenom jako spisovatelky, ale jako úžasné ženy, se kterou je sranda, která toho zvládne desetinásobek než normální člověk. Jsem rád za to, že si mě vůbec všimla a i vzala do rádia. Teď jí přispívám nějakými povídkami. Je mi obrovskou ctí, že takováto paní a takováto spisovatelka, jedna z největších co tady máme, si na mě občas vzpomene.
Sarah Opravilová a David Kraus (28.listopadu 2019)
Dá se říci, že je Halina taková pomyslná kmotra vašeho života.
No určitě. Je to člověk, který ve všech dobách, i v mé pubertě, už před těmi dvaceti lety byl vždycky na mojí straně. Měl jsem pocit, že mi rozumí. Spousta lidí si třeba říkala, že to je drzej hajzlík a pak změnili názor. Ale Halina na mě měla vždycky stejný názor a vždycky mě brala takového, jaký jsem a toho si vážím.
Po jaké literatuře rád sáhnete?
Historie, životopisy. A pak miluju odbornou literaturu. Třeba o bylinkách si čtu knížky, nebo o grafice, designu. Dnes si na internetu můžete studovat, co chcete, jak dlouho chcete. Takže knížky už nejsou tolik potřeba na některé věci. Ale třeba životopis o Churchillovi je krásné si přečíst. Historii mám rád. Když přečte člověk pár historických knížek, tak je určitě moudřejší.
Člověk už má určitý kus života odžitý, tak dokážete teď reflektovat, co jste zdědil do vínku po mamince a co konkrétně po tátinkovi?
Po mamince umělecké vlohy. Ty má moje maminka po svém tatínkovi. Tam jsem zdědil hodně. Myslím si, že i ta hudba je po mamince, přestože nezpívá. No a po tatínkovi asi tu palici, kterou mám. Já si prostě jedu to, co si myslím, že je správně. Nikdy jsem se nenechal strhnout davem, ani žádnou módou. Vždycky jsem šel jinou cestou. A to mám asi po tatínkovi.
Vydělávat na dítěti? To bych se ze sebe poblil, říká David Kraus |
Baví vás teď vůbec česká hudba, český film? Nebo máte profesní deformaci a vyhýbáte se tomu obloukem?
Spíš to druhé. Do českých kin moc nezavítám. V dnešní době je čas tak drahý, protože se musíme všichni hodně otáčet, že mě nebaví už ani Netflix, natož nějaké české seriály. Nebaví mě natolik, že se na ně nekoukám a odmítám v nich i účinkovat, protože by mi to ničilo hlavu. Jsem ten, co říká: Než hrát v blbém seriálu, radši půjdu kopat. A podobně to mám s muzikou. Než nazpívat písničku, za kterou bych se styděl, radši půjdu kopat.
Když je ten čas vzácný, tak ho určitě rád investujete do rodiny. Jak ho rád trávíte?
S rodinou a se svojí holčičkou. Když jsem kvůli práci pryč, tak někdy jedu celý den, jenom abych ji půl dne viděl, a pak zase celý den jedu od ní pryč. Ale je strašně důležité. To miminko. Už se jí po mně stýská, a to pak fakt beru závazně.
Budete se snažit o výchovu ve smyslu, aby dcera do sebe nevpouštěla to špatné? Anebo ji dokonce ochraňovat před toxicitou určitého segmentu české společnosti?
Budu se snažit ji uchránit co nejvíce od digitalizace, i když stejně už ten telefon miluje. Tomu se nedá úplně zabránit. Maminky, jak jim z toho hrabe, tak jsou hodně na telefonech a mají pocit, že komunikují s někým. To je nebezpečné. Dceru nesdílím na internetu a budu se snažit jí ukázat další alternativy. Nebudu jí nic nutit, ale budu se snažit ji od toho držet, co nejdéle to jde. Pokusím se jí ukázat, že je krásná příroda, hudba, cestování. Že nemusí koukat do telefonu. Budu se snažit jí ukázat konkurenci tady tomu. Tohle je, myslím si, největší metla lidstva.
Tablet do ruky tedy v žádném případě?
Když jdete třeba s dítětem do restaurace, nebo letíte letadlem, nevím, co bychom bez tabletu dělali. Máme pohádku, na které je závislá. Sama si ji na YouTubu našla. Neumí ještě mluvit, ale už si našla svoji pohádku, což zase respektuju. Má svůj vkus. Takže někdy jí to dáte, protože potřebujete ticho v letadle. Nemůže tam řvát, že jo. Jsme toho otroci jo. Ale já pak s ní jdu a krmíme slepice a baví ji to. Stejně nejde dítěti tyto věci zakazovat. To, co mně zakázali rodiče, všechno jsem zkusil. A co mi nezakázali, mě tolik nezajímalo jako to zakázané.
