Měla tři sourozence, a když zlobili, tatínek je nechával za trest klečet na pytlících hrachu. Každý z nich měl v předsíni pěkně svůj. Kdo už nechtěl dál snášet bolest, musel odprosit a slíbit, že lumpárnu už nikdy neudělá. Moderní ochránci dětských práv jistě lomí rukama, ale ve 40. letech minulého století to tak chodilo. Obě sestry i bratr nikdy dlouho nevydrželi, zato Gabriela zatvrzele klečela, dokud únavou neusnula. Zaťatost, svéhlavost a snaha dělat si věci po svém, to vše ji provázelo po celý život. Možná i proto nedosáhla takových úspěchů, k jakým ji předurčoval její talent.
V restauraci neměla problém objednat najednou sedm lahví šampaňského. Byla společenská a bezprostřední, přesto se o ní říkalo, že žila ve velkém osamocení.