Z komparzisty nestorem Národního divadla
K uměleckému prostředí měl František Filipovský blízko už jen proto, že jeho otec vyučoval zpěv, hru na housle či klavír a věnoval se také chrámovému sboru. „Jako malý kluk jsem se neustále pohyboval kolem kostelních kůrů. Tehdy to byla vlastně jedna z mála možností, jak rodiče mohli v dětech rozvíjet hudební nadání. A já zpíval rád,“ vyprávěl František Filipovský v knize Jiřího Tvrzníka Komik se vrací.
Přes dětské loutkové divadélko tento rodák z východočeské Přelouče přičichl k hereckému prostředí a se skutečnými divadelníky si pak poprvé zahrál před diváky coby sextant pardubického gymnázia. Lhostejno, že to byla jen epizodní rolička, a to ještě jako záskok za nemocného herce. Ani sám Filipovský tehdy jistě nesnil o tom, že v budoucnu nastoupí do Národního divadla a stane se jeho pevnou součástí po 47 let.