Znal jste se s Ivetou Bartošovou osobně? Jak na ni vzpomínáte?
Znal. Respektive, naše rodina se dobře znala s rodinou Štaidlů, a tak jsme se s dětmi Aňi a Ládi často vídávali. Když se potom Láďa s Aňou rozvedli, zůstali i nadále s našimi přátelé a my se s Karolínou, Honzou a Jirkou vídáme prakticky dodnes. Pamatuju si, jak k nám Láďa kdysi na oslavu tátových narozenin přijel i s Ivetou a malým Arturem. Iveta byla velmi milá a slušná dáma. Párkrát jsem ji společně s Láďou potom ještě potkal, ale vždy jsme jen prohodili pár zdvořilostních slov. Do hlubších rozhovorů jsme se nikdy nepouštěli.
Jaké je její místo v dějinách českého popu?
To je otázka úhlu pohledu. Pro řadu lidí naprosto nesmazatelné a pro jiné s odstupem let zanedbatelné. Já bych se ale přikláněl k té první skupině, jelikož šlo o velice výjimečný talent s nenapodobitelným, křišťálově čistým hlasem. Nejsem hudební kritik, díky bohu, a tak se na její písně dívám čistě z muzikantského hlediska. Ačkoliv mi třeba ne vždy sedí provedení, které je logicky podřízeno zvuku té doby, písně jsou to hezké a melodické. V kombinaci s její vizáží a projevem to fungovalo atraktivně.
Při psaní hudby pro minisérii jste se inspiroval jejími písněmi? Nebo celkově hudební estetikou osmdesátek?
Trochu téhle dobové hudební estetiky je v té scénice cítit, ale nejpřednější pro mě byl děj a celkové vyznění seriálu. Ono je to totiž ve výsledku vlastně sociální drama. Jdu po motivech, podkresluji nálady a situace, které se k tomu nabízí, a ty, které hovoří samy za sebe, nechávám v tichu.
Ondřej Brzobohatý jako Ladislav Štaidl v minisérii Iveta (2022)
Jakou hudbu jste k Ivetě napsal? Čekají nás spíše orchestrální party, nebo pro tehdejší dobu tak typické syntetizátory?
Syntetizátory jsou dnes už skoro nedílnou součástí filmové hudby. Zvukové plochy, které dokážou nabídnout, jsou natolik pestré, že už kolikrát není třeba ničeho dalšího. Ostatně, třeba taková Hildur Guõnadóttir, laureátka Oscara za film Joker, by mohla vyprávět.
Nicméně seriál Iveta se od podobného zvuku, jaký Hildur používá, bude výrazně lišit. Nebude tak temná a syrová, bude mnohem intimnější a křehčí. Motivy budou skoro až dětsky jednoduché nebo naivní, ale to je přesně to, s čím režisér Mike Samir pracoval, když psal scénář a seriál následně točil. Právě ten Ivetin rádoby pohádkový svět se snažím ilustrovat melodiemi, které to vystihují, a zároveň zvukem, který to nekarikuje. Snad to bude dohromady fungovat.
Jak postupujete, když píšete hudbu k filmu? Napadají vás motivy už při čtení scénářů, nebo potřebujete mít hotový obrazový materiál?
Ten hotový film je asi stěžejní. Stokrát se vám může zdát, že vás scénář něčím inspiruje, ale tu výslednou, a hlavně nejpodstatnější inspiraci přinese až obrázek, dynamika střihu, kamera, herci. Teprve potom se do toho ponořím, nechám na sebe tohle všechno působit a zkrátka čekám, až ze mě něco kloudného vypadne. Vždy hudbu podřizuji obrázku. Nechci, aby nad ním čněla a zbytečně na sebe upozorňovala.
Fotograf Miloš Schmiedberger, skladatel a producent Ladislav Štaidl a zpěvačka Iveta Bartošová na archivním snímku
Jak probíhala spolupráce s Michalem Samirem? Jaké jste od něj dostal „zadání“ a bylo něco, na čem jste se třeba neshodli?
Mike je skvělý profík. Jeden z mála, jaké jsem měl možnost potkat. Už samotný scénář, který jsem si přečetl, mě nadchnul. Jeho práce s herci při natáčení byla neméně skvělá a produktivní. No a v postprodukčním procesu se také ukázal jako vkusný detailista a pedant. Společně jsme hledali hudební motivy a on jen říkal: „Ondro, tohle nahrávej!“ Byla a je to velká zábava tvořit společně. Každou scénu ladíme do posledního nástroje, jeho dynamiky a místa. Lidé jako Mike mě obrovsky inspirují a zároveň přesvědčují v tom, že seriálová mašinerie se dá zvládat i bez omšelého rutinérství.
Trpíte profesní deformací? Jestli třeba při sledování filmu více a intenzivněji sledujete, jakou má hudební složku…
Bohužel často ano. Ale moc rád se nechávám filmem pohltit natolik, že zapomenu vnímat hudbu. Obyčejně je to potom důkaz, že je taková hudba napsána zcela vhodně.
Vy sám jste z umělecké rodiny a před kamerou i v hudební branži jste se začal objevovat ve velmi mladém věku. Dostal jste třeba od svých rodičů nebo od jiných blízkých tehdy radu, co dělat, aby vás showbyznys nesemlel?
Ani ne. Víte, já vlastně ani nevím, co všechno se přesně musí stát, aby vás showbyznys semlel. Nechápu totiž, v čem to semletí spočívá. Že začnete večírkovat víc, než je zdrávo? Že máte pocit jedinečnosti a stane se z vás na to konto sebestředný idiot?
31. ledna 2021 |
