Můžeme vás vídat v seriálu Slunečná. Jaké bylo skočit do rozjetého vlaku a do ne úplně lichotivé role?
Bylo to fajn. První den byl takový rozkoukávací, ale všichni byli hrozně milí a bylo evidentní, že to je velká rodina, která přijme každého, kdo se chová slušně. Což já se doufám chovám. Točilo se v létě.
Už jsem od Denči Nesvačilové věděla, že jí lidi pomalu rozpíchávali gumy na autě, když tam měla zápletku s Markem Lamborou. A já tam hraju hodně negativní roli, ale naštěstí to nebylo v rámci Evy a Marka, takže jsem byla úplně mile překvapená. Lidi mi najednou psali, jak to hraju výborně. Ničila jsem tam jednu ze zajetých rolí, no ale všichni mě měli moc rádi. Tak dobrý.
Vyžíváte se ve zlé roli?
Hrozně jsem si to užívala. Bylo po dlouhé době. Nemám moc ráda role v seriálu, kdy jsi na dva tři natáčecí dny, takové ty epizodky. Mám vždycky pocit, že lidi z toho hrozně trčí. Přece jenom je to znát, když jsou tam lidi už delší dobu. Tady jsem měla nějakých deset natáčecích dní a mohla jsem to hezky pojmout, vytvarovat si ji. Takže mě to moc bavilo.
Za partnera máte hokejistu, co speciálního to doma obnáší? Musíte sestavovat nějaké extrémně velké menu?
Jo! Jsou to kvanta jídla. Dovařím, sklidím po jídle a on je schopný mi říct, že má hlad. Přitom jsme právě dojedli. Takže prakticky když nejsem v divadle, nebo když netočím, tak vařím.
Ale vidíme, že vy neochutnáváte.
Jste na mě moc hodný. Ochutnávám. Ne asi v takové míře jako on, to bych se nevešla tady do dveří. Hrozně se to vždycky bojím říct, protože dostanu strašné hejty, že někdo s mojí postavu řekne, že přibral. Ale já vždycky přibírám, když nic nedělám. Teď máme v divadle volno, protože přes koronu jsme si zkoušeli spoustu her do zásoby. Takže celé dopoledne nezkouším, hraju jenom večer a mám čas teď trošku papkat. Tak jsem přibrala, což si myslím, že mně moc sluší, protože předtím jsem byla hodně hubená.
Jste ráda, když si můžete dopřát čas vyloženě jenom pro sebe a relaxovat?
Ježišmarja, to miluju! Jako každá ženská. Navíc ještě miluju, když můžu být doma úplně sama. Většinou to partneři nechápou, protože říkají: Vždyť můžeš dělat ty věci, když jsem tady já. Ale nemůžeš, protože to jsou maska, různé zábaly a podobně. Fakt miluju svůj čas. Miluju, když si můžu dělat, co chci.
Když se vrátíme ke vztahu, jsou hokejisti cíťové? Musíte utěšovat, když zápas nevyjde?
Já teda mám velkýho cíťu, ale já jsem si ho tak vybrala a moc se mi to líbí. Nevypadá to ale tak, že by přišel domů, složil se na kupičku a plakal by. To ne, ale je prostě citlivější a mně se to líbí.
Když se situace po omezeních uvolnila, honíte svoje seriálové a filmové sny, abyste pak měla čas na život a to ostatní?
Bohužel neumím úplně honit role. Nejsem vůbec ten typ. Spíš si vnitřně říkám, že co má přijít, to přijde. Ale že bych já někomu volala, nebo se cpala na castingy? To prostě neumím. Takže spíš čekám a jsem moc ráda za každou zkušenost, která přijde.
Třeba se dočkáme odpovědi „no comment“, ale váš předchozí vztah byl mediálně známý. Shodilo vám to hodně sebevědomí?
Ono to už delší dobu bylo náročně, ale já jsem ten člověk, který odešel. Takže mně to vlastně sebevědomí neshodilo. Nebo myslíte to, že Kuba teď má jinou partnerku a s ní miminko? Aha. Kubovi to všechno moc přeju, protože jsme spolu byli tři a půl roku. Vážím si ho jako člověka. A sebevědomí? Ne, spíš mě toho hodně naučil.
Jste člověk, který věří, že všechno je tak, jak má být? Že to přichází ve správný čas, nebo si i řeknete, že toto jsem měla před pěti lety udělat jinak?
Říkám si obojí, ale nezbývá mi nic jiného, než si ve výsledku konstatovat, že všechno je tak, jak má být. I když si třeba občas říkám, proč se tohle děje mně, tak potom vždycky zpětně pochopím, že to mělo nějaký důvod.
Co je váš životní hnací motor?
To jsou hrozně hluboké a těžké otázky, ale můj hnací motor je asi rodina, rodinná láska. Ale nebudu lhát, asi je to i moje ego. To, abych já sama docílila nějakých věcí, které jsem si jako malá předsevzala.
Jak moc často si dopřejete cesty na hory, do rodného Trutnova?
To se trošku stydím, protože hodně málo. I s tím rokem korony, protože rodiče měli strach. Jsou v Trutnově a tam se to ještě hodně řešilo, jednu dobu to byl uzavřený region. Takže to je sporadicky. Oni ale hodně jezdí do Prahy, což je super. Takže na Vánoce byli oni tady. Ale zrovna teď jsem tam byla ani ne tři týdny zpátky, takže super.
