Jak byste popsal Lukyho, kterého jste v TBH ztvárnil?
Kluků, jako je Luky, je nejen v Brně opravdu moc. Každý teenager si víceméně prochází obdobím, kdy poznává sám sebe; každý se v tomto období hledá a zjišťuje, kdo je on sám. Luky kromě toho, že je hodně impulzivní, má navíc ještě vlastnost, která ho občas dostane do nepříjemných a nechtěných situací. Všechno, co dělá, myslí dobře a neuvědomuje si, že tím dokáže někoho pořádně zranit. Nechce zklamat své okolí, ale hlavně sebe sama. Kdo je „on sám“ ale teprve zjišťuje, tak mu držte palce.
Jak hodnotíte postavu Lukyho?
Je mi blízká jeho vnitřní potřeba spravedlnosti a „správnosti“, ale nelíbí se mi, jak ji „za každou cenu“ nutně potřebuje naplnit bez ohledu na okolí.
V seriálové škole byla jasně nastolená hierarchie, v jejímž čele stáli florbalisté. Když si vzpomenete na vaši školu, bylo to podobné? Kam byste sám sebe zařadil v rámci školních part?
Chodil jsem na turnovské gymnázium a určitě tam taky byla jasně daná hierarchie mezi studenty. Tomu asi nelze zamezit. Myslím, že se všeobecně hodně považovalo sportovců. Já k nim sice nepatřil, ale měl jsem štěstí na skvělou partu lidí a tak nějak jsme si dělali svoje…
Pro herce bývají intimní scény velmi náročné. Vy jste jich absolvoval hned několik. Jaké jste zažíval pocity?
Dal jsem si před tím vždy žvýkačku. A děkoval jsem Lucie Kajánkové, že jí šlo víc o autenticitu než o to, jak budeme mít nakloněnou hlavu… Vznikla tak díky ní pro mě moc důležitá vzájemná důvěra a mohli jsme tu situaci spíš „objevovat“ než řešit, jak to vypadá a „jaký to je“.
TBH je seriál pro cílovou skupinu, která videoobsah hledá spíš jinde než v televizi. Jaká témata podle vás dnešní teenagery baví?
Cokoli, co se jich týká! A taky to, co je účelově nevychovává, ale počítá s nimi jako s vyspělými diváky. Zvlášť dneska, v době, kdy je možné sledovat prakticky cokoli kdekoli na světě, je podle mě důležité být jakožto tvůrce obsahu pro teenagery neustále v obraze – když jsme pracovali na TBH, zhlédli jsme řadu seriálů, které cílí na mladé diváky, a jsem rád, že se snad nejen díky tomu podařilo natočit něco, co se formátem i obsahem zahraničním produkcím může rovnat. Ale to musí posoudit právě ti, pro které jsme to točili.
Jiří Hába alias seriálový PavelPavel a Luky řeší svou sexuální identitu. Jeden víc, jeden míň. Je to podle vás v roce 2022 stále palčivé téma pro mladé? |
Co by podle vás mohlo mladou generaci na TBH zaujmout?
Když jsem četl scénář, tak první, co mě napadlo, bylo, že by to někomu mohlo opravdu pomoct. Dát naději, že témata, o kterých se běžně nemluví a jsou do jisté míry tabu – identita, šikana, ale také láska nebo třeba komplikovaný vztah k rodičům –, nejsou nic neobvyklého a že je prožívá spousta mladých lidí. Kdyby to aspoň jednomu divákovi dalo vzkaz, že není na podobné problémy sám, budu moc rád a má to smysl.
Seriál řeší několik palčivých, citlivých témat. Řešil jste někdy nějaké sám osobně nebo ve vašem okolí?
Myslím, že každý má období, kdy o sobě pochybuje, kdy se cítí sám. Bohužel také spousta dnešních teenagerů se setká se šikanou. Samozřejmě i já jsem něco takového zažil, na rozdíl od Lukyho ale věci tolik „neřeším“ a hodně dám na svou vlastní intuici.
Která situace v seriálu vám přišla nejvyhrocenější?
Podle mě jsou to určitě momenty ve florbalové šatně a potom vhledy do úvah jednotlivých postav, ať už je to Luky, Tonda, Mája nebo Nessa.
To, že je seriál pro mladé, lze poznat i v samotném názvu a v jazyku scénáře. Vkládali jste vlastní výrazy do dialogů?
To bylo na natáčení skvělé! Hodně jsme se všichni sblížili, postavy jsme opravdu „žili“ několik měsíců. Režisérka Lucia Kajánková také dávala velký prostor naší improvizaci, a protože jsme byli fakt super parta, moc jsme si tuhle část tvorby užívali a kolikrát jsem koukal, jaké perly vznikaly přímo na place.
Dokážete si představit, že byste TBH pustil rodičům, aby pochopili problémy teens?
Dokážu. Myslím, že by se na to všichni rodiče mohli podívat.
Kdo z dalších seriálových postav vám byl jakožto Vojtovi nejsympatičtější a proč?
To je těžká otázka, neboť jsem hodně zatížený tím, že jsem si prožil období, kdy jsem se snažil pochopit Lukyho a nakonec jsem ho začal mít i celkem rád. Ovšem kdybych tam byl za sebe, tak je mi nejsympatičtější určitě Pepa. Takový vtipálek, co se s ničím nemaže. S tím bych se kamarádil.