Michal Šindelář
bubeník
Už od dětství jsem velkým Ivanovým fanouškem. Kazety s nahrávkami koncertů jsem poslouchal místo večerníčků před usnutím a vítal, když nebylo hlídání a mohl jsem jít s mámou (Lenka Šindelářová – Kalamity Jane, členka Banjo Bandu, Michalův otec byl baskytarista Katapultu Jiří „Dědek“ Šindelář - pozn.red.) na koncert. Až po několika letech mi začalo docházet, že za „zábavou“, kterou Ivan dělá, je vždycky geniální myšlenka, provedená s nevídanou lehkostí, radostí, pokorou a precizností.
Mistr vtipných hitů, který se nebere vážně. Ivan Mládek slaví osmdesátiny |
A přesně takový je pro mě i Ivan. Geniální bavič, textař, zpěvák, muzikant, malíř, spisovatel, vynálezce, který rozdává radost a úsměv již několikáté generaci, a přesto si vždycky najde čas, aby „piloval chorusy“ a řešil „kuličky“ na banju nebo kytaře, což je mimochodem jedna z mála situací, kdy jde legrace stranou.
Obrovská legenda, která přesahuje náš „český rybníček“. A pokud bych měl Ivana přiblížit někomu, kdo o něm nikdy neslyšel, tak bych mu doporučil, ať si poslechne písničku Zmalovaná, tam je vše výše popsané.
P.S.: Pokud by ovšem mělo dojít ke kontaktu s mimozemskou civilizací, navrhl bych Jožina z bažin – hned si nás, jako lidstvo, musí oblíbit.
Petr Marek
frontman kapely Midi Lidi
Ivana Mládka si asi musím rozdělit na tři ingredience: na tu čistě dadaistickou, na tu satiricko/existenciální a na tu „komunálně/primitivní“. Když začnu tou poslední, tak tu mám rád nejméně a je ztělesněna některými podobami Čundrcountryshow se zle lascivními frky. Ta první je jasná: geniální rýmy či náměty jako Jožin z Bažin jsou neoddiskutovatelně krásně pitomé, poetické, místy vlastně až poetistické.
Ta prostřední pak je kořením, které je v Mládkových písních vždy tu a tam přisypáno do každé ze dříve jmenovaných. Pokud bych si měl vybrat jednu píseň, asi bych si vybral Ve Špindlerově mlýně – příběh deprivovaného salónního zimního rekreanta bez lyžařských schopností s krásným happy endem.
Navíc jsem si teprve po letech uvědomil, že Banjo Band opravdu skvěle hraje, což jsem v dětství brával jako samozřejmost nebo jsem si toho prostě nevšímal. Ale Mládek nejsou pouze písničky, ale i jeho obrazy. Z těch, v nichž jsou všechny zmiňované ingredience v dokonalé rovnováze, bych vybral ten s názvem „Jan Saudek fotí nahou vládu ČR pro National Geographic“. A jako největší čistě dadaistickou krásu bych označil obraz „Odmocnina z devíti u moře“. Ale také nezapomeňme, že málokterá hudební skupina na světě má tak ultimátní názvy prvních dvou alb: Dobrý den a Na shledanou.
Jakub Wehrenberg
herec, režisér
Ivan Mládek a jeho desky mne provází od dětství. Zatímco jiné děti měly Vinnetoua, já měl úžasně vtipného pána, který ještě ke všemu měl krásně chytlavé písničky. Přestože jsem nebyl horolozče, hned jsem kvůli němu hledal na mapě Prachovské skály a šplhnul si pak při zeměpisu.
K našim známým chodil jeden hudebník z Banjo Bandu a já jsem věděl, že to je někdo, kdo je s mým hrdinou v kontaktu a něco z něj musí mít i on. Hrál jsem v seriálu s Ladislavem Gerendášem, v divadle s Ivo Pešákem a teď mi zbývá jen se potkat osobně s mým idolem. Pak bude můj život kompletní. Na shledanou!
Matěj Lipský
muzikoterapeut, hudebník
Ivana Mládka registruji od dětství a jeho písně jsme hráli u táboráku. Bavilo mě, jak si hraje se slovy. Navíc je kamarád mojí tety a zná se i s mámou, tak je jasné, že se mi jeho tvorba nemohla vyhnout. To, že moje oblíbená Metallica zařadila na koncertě jeho Jožina z bažin, dokládá jeho vliv na českou kulturu obecně. A na závěr? Mám rád jeho výtvarné umění. Vždy se pobavím. Rád bych někdy nějaký jeho obraz měl, ale bojím se zeptat na cenu.
