Kdy jste se poprvé dostal k mikrofonu?
To vím naprosto přesně. Před čtyřiceti lety. Byl jsem pozván tátovými kamarády do dabingu na Smíchově, tenkrát se to studio jmenovalo Sport a tam jsem viděl při práci takové bardy jako pana Filipovského, Hrušínského, Zahajského, Cupáka. Seděl jsem tam a říkal si: Kéž bych jednou uměl dabovat tak, jako umějí oni.
Dostalo se vám od nich nějakých rad?
Vůbec žádné, oni se se mnou vůbec nebavili. Seděl jsem tam jako čtrnáctileté, patnáctileté ucho. Jenom jsem koukal s vytřeštěnýma očima.
V čem je rozdíl oproti dnešku? Skutečně se tehdy sešel herecký ansámbl a dabovalo se dohromady?
Ano, tenkrát se dabovalo dohromady. Minimálně dva hlavní protagonisté, ne-li tři, čtyři u mikrofonu. Dialogy jednoho filmu se nabíraly čtrnáct dní. Pak dalších čtrnáct dní, tři neděle se vybíralo, protože se natočilo několik smyček a režisér měl třeba tři, čtyři jetí různé scény a z nich si vybíral tu nejlepší.
Třeba když jsem viděl pana Filipovského, jak dělal Louise de Funése, tak ani jednou, co jsem tam byl a vzadu jako myška seděl a celé odpoledne se na něj díval, tak nikdy to jetí nebylo stejné jako to předchozí. Pokaždé to bylo jinak a pokaždé to pro mě tenkrát sedělo. Když se na to koukáte dneska, není to úplně přesné. Ale ten výraz je famózní.
Říkal jste si, že byste chtěl jednou být na podobné úrovni jako František Filipovský? Protože dnes jste dabingovou ikonou.
To jste hodný, děkuju za tu chválu. (smích) Já jsem tenkrát vůbec nepřemýšlel o tom, že bych to dělal. Chodil jsem na dramatický kroužek k paní Jiřině Steimarové a snil jsem o tom, že bych dělal herectví, divadlo, sem tam nějaký film, když by se poštěstilo. Ale hlavně jsem chtěl dělat divadlo. No a cesta mě pak po konzervatoři, po vojně zavála do dabingu.
Máte toho na kontě spoustu, například šerifa Wigguma v Simpsonových, Semira Gerhkana v Kobře 11.
Dvacet sedm let jsme dělali Kobru 11, seriál Simpsonovi snad děláme možná ještě déle. Jak už si to nepamatuju, jak už to je hodně dávno, tak to člověk z mysli trošku vytěsňuje. Ale máte pravdu, je toho hodně.
Na čem se více vyřádíte? Na šerifovi nebo na Semirovi?
Vždycky jsem se úplně nejvíc vyřádil, už je to čas minulý, na Jimu Carreym. Ace Ventura, Maska, Blbý a blbější a další. To bylo nepřeberné množství. Když spustil plejádu grimas a různých střihů ve výraze, tak to pro mě bylo těžký. To je vždycky výzva.
Určitě to u Jima Carreyho pro vás byla hodně i obličejová gymnastika.
Divák to samozřejmě nevidí, ale je to taková pomůcka. Když v scéně dělá jak téměř vysazuje čelist z pantu, tak musíte taky. Kdybych to markýroval jenom na půl, tak to tak nevyleze, nesplyne. Nezapadne to do sebe.
Cameron Diazová a Jim Carrey ve filmu Maska (1994)
Máme teď inflaci, ale když srovnáte nynější výdělky za stejný objem práce z poloviny devadesátých let, dalo se na tom vydělat více?
V návaznosti na současnou inflaci, tenkrát jsme samozřejmě měli velmi dobré peníze. Dalo se z toho opravdu velmi dobře uživit. Dneska… Představte si, že nám rozpočty od devadesátých let nezvedli, ale ani o korunu. Si myslím. Nejsem produkční, ale v současné době to množství práce? Tenkrát se nedabovalo tolik. Nebylo tolik platforem a soukromých televizí. Dneska si tu mou vnitřní inflaci nahrazuju tím množstvím.
Tenkrát stačilo, že jsme se v devět ráno zavřeli do studia a udělali jsme za den deset dílů Beverly Hills 90210. Nebyly počítače, jelo se na datky nebo ještě na osmistopáky, na magneťáky. Ta rychlost nebyla tak veliká. Ale nevím, jestli to bylo kvalitnější, nebo nebylo… Těžko to ze své pozice můžu posoudit. Myslím, že to bylo kvalitní, ale leckdo může namítat, že ne. Říkalo se tomu rychlodabingy a tak dále. Ale abych se vrátil zpátky k financím, tak vzhledem k tomu, že nám nikdo nepřidal, tak vyděláváme vlastně pořád stejně, ale kupní síla je podstatně nižší a bude to pokračovat.
Pro založení rodiny jste se rozhodl, až když jste v životě cítil určitou finanční stabilitu?
Asi tak. Ano. Hlavně mě trošku donutila manželka po těch letech, co jsme spolu byli.
Po kolika letech jste se rozhodli mít děti?
Veronika se narodila, když mi bylo sedmadvacet. Po osmi letech.
Beverly Hills 90210
Přiběhly za vámi děti, když vás slyšely v televizi?
Ne, to ne. Sem tam mě občas někdo pozná. Když se představím nebo promluvím a dotyčný má hudební sluch, tak pozná, že jsem to já. Většinou se slušně zeptá, případně se chce vyfotit, podepsat. Nemám s tím problém. Ale nějaké davy fanynek? Já na to ani nejsem, je mi to tak nějak…
Kdysi se říkalo, že fanynky chtěly poznat hlas Brandona Walshe...
No. (smích) To poznaly několikrát. Tak tenkrát jsem vypadal… To bylo, jak říkám, před třiceti kily.
Neničíte si hlas zeleným panáčkem z elektra?
Jo vy nemůžete říct název! Říkají to, ale když máte techniku, tak si ho neničíte. Ale má to svou hranici, to bezesporu. Není to o tom, že bych odcházel z natáčení a sípal, to ne.
Kde je u vás ta hranice toho, do čeho byste v dabingu nešel?
Nějaké brutální vraždy nebo filmy, které se mi vůbec nelíbí. Mně se nelíbí brutální horory typu Texaský masakr nebo Saw. Neříkám, že jsem to nedělal, ale ono je to těžké. Někdo vám zavolá na dabing a vy se neptáte, co to je. Maximálně řeknete za kolik a na jak dlouho? Ale kdo to dělá, co je to za film, jaký je to žánr? To se dozvíte až na natáčení a potom odejít a říct: Nezlobte se... Znám takové kolegy, ale přijde mi to v tu chvíli neprofesionální. Už jsem tady, slíbil jsem to, tak to prostě udělám. Nejsem z toho nadšený, nejásám, ale udělám to. Pak se třeba po natáčení domluvím s režisérem nebo produkčním: Už mě na takovouto věc nikdy nezvěte. Děkuju. Prostě nechci.
Bohdan Tůma v pořadu Za scénou (5. 4. 2019)
Jsou pro vás finance největší pracovní motivací?
Už ne. Bylo to dřív, když jsem si chtěl koupit auto, chtěli jsme větší byt. Tak já už to mám za pár, jak se říká. (smích) Už se i radši vymlouvám, že se mi nechce nebo že jedu na chalupu.
Dovedete se dívat na film nebo seriál, ve kterém dabujete? Nebo upřednostníte původní znění?
Dřív jsem měl problém sám sebe poslouchat. Když jsem začínal, říkal jsem: Ježíš, to je strašný hlas! Jak mě může někdo poslouchat? Pak jsem si časem zvykl a už na to koukám. Nekoukám se na originál, ale apriori na dabing. Už jenom z profesního hlediska. Z děje moc nemám, říkám si: Tady to mohlo být delší. Tady jsem byl krátký, kolega tady. Ježíš! Šuml. Co že to říkal? Jo? Mám už takovouto úchylku.
Smějete se některým dabingům? Třeba starším, kdy dabérka domluví a herečka stále klape pusou?
Ne, tenkrát byla prostě taková doba. Nebyl na to čas, nebyla technika, která by nám umožňovala, my slangově říkáme natáhnout, zkrátit, šoupnout doleva, doprava. Teď to v počítači jde, takže se dá vyrobit téměř dokonalý dabing, co se týče synchronu.
Nejtěžší je Jim Carrey, říká český dabér hvězd Bohdan Tůma |
Tenkrát tyto možnosti nebyly. My jsme ze staré technologie, která byla předrevoluční, přešli do porevoluční. Ale neměli jsme čtrnáct dní na film, my měli den. Ráno se nás tam sešlo osm, v lepším případě třeba deset. Seděli jsme v takové místnosti před studiem a různě nás volal režisér nebo zvukař: Hele, ty jdeš a ty pojď. Tam jsme si sedli, vzali sluchátka, byly tam třeba čtyři mikrofony, po dvou židlích, čtyři texty. V lepším případě měl každý svůj.
Začátky byly krušné, ale muselo se to za ten den natočit, protože přes noc se to muselo smíchat, druhý den to šlo do množírny nebo do těch velkých kopírovacích strojů a za další den už to šlo třeba do prodeje. Hlad a poptávka byly obrovské. Pak se trh samozřejmě nasytil, ale potom zase vylezly soukromé televize. Nabídka televizí je skutečně široká, včetně těch internetových.
Určují podle vás herci kvalitu českého dabingu? Máte letité zkušenosti...
Jo. A potřebovali bychom, aby přišli mladí! Je jich strašně málo, hlavně těch, kteří herectví opravdu vystudovali. Pořád se to ještě dá, ale už je to podle mě na hraně, že třeba pětatřicetiletí kolegové mluví „děti“, mladé lidi, kterým je osmnáct, devatenáct, dvacet. Mladí nejsou buď žádní anebo je strašně málo těch, kteří by to chtěli dělat. Teď jsem nedávno potkal pár mladých šikovných, ale nemyslím si, že u toho budou chtít vydržet. Když tam pak šli a podepsali smlouvu, měli na ní pár stovek.
4. dubna 2019 |
