V roce 2002 jednoho dne nepřišla Nicol Lenertová do práce. Na Nově nikdo nic nevěděl, a ona už byla na cestě do Ameriky. Spekulací fůra, dodnes ovšem trvá na tom, že chtěla jen studovat angličtinu a vyčistit si hlavu, přestat cítit ten tlak. Po návratu se vrátila trochu k modelingu, trochu k televizní reklamě, trochu k moderování (rádio), zkoušela to i jako zpěvačka. Napsala knihu. Dnes dělá tiskovou mluvčí velké zdravotní pojišťovny. Má dva dospívající syny, vdaná není.
Zpěvák, herec a moderátor Karel Štědrý se o vás kdysi zmínil jako o dceři. Jak to tedy je?
Cesty, které nám osud přichystá, jsou někdy spletité. Mamka poznala Karla, když jsem chodila do školky. Vzala si ho, a tak jsme se z Liberce přestěhovaly do Prahy a já se na pár let stala Štědrou.
Co se stalo, že to mámě s Karlem Štědrým nevyšlo?
Karel byl vdovec a měl dcery z předchozího manželství. Pro mladší z nich jsem se ale stala nechtěným vetřelcem. Prožila si v životě jednu z nejhorších zkušeností a nedokázala se s novou situací vyrovnat. Nikdy jsem jí to proto neměla za zlé. No a my se s mamkou asi po čtyřech letech zase vrátily do Liberce. Tam poznala svého současného muže. Dnes jsou spolu už šestatřicet let.
Když se točil klip k písničce Karla Vágnera Holky z naší školky, kterou zpívali Hložek s Kotvaldem, stala jsem se součástí komparzu.
