Z vašeho povídání před rozhovorem jsem pochopila, že přestože jste sourozenci, často se nesetkáváte.
Tomáš: Přesně tak. My jsme vám vlastně vděční, že se můžeme vidět. Jinak bohužel moc času nemáme, maximálně se míjíme někde v dabingovém studiu.
Využijete naši dnešní schůzku k tomu, abyste spolu strávili delší čas? Lucie: Ano, navštívíme naši maminku v Alzheimer centru Zátiší. Je to jedno z mála míst, kam společně chodíme. Tomáš bydlí s rodinou za Říčany a my jsme se kvůli covidu dočasně přestěhovali na chatu u Plzně, takže není jednoduché se potkávat.
Vždyť já Františka mluvil dvaadvacet let! A pokračovat v tom i v šedesáti letech už mi přišlo fakt divné.
