Jaké bylo převzít po Františku Filipovském štafetu dabování Louise de Funèse?
To byla ode mě blbost! Neměl jsem to dělat. Po Františku Filipovském to nejde. On to dělal tak úžasně, že každý další je kamikaze a je to předem ztracené. Já jsem dělal celkem pět filmů. Dva jakž takž šly, protože to bylo ala František Filipovský, ale potom to bylo velice špatné. Ovšem to by pohořel každý, protože to byl jeden z posledních filmů Louise de Funèse Lakomec. Tam ten Funès už žádné své typické věci nedělal, mluvil úplně rovným hlasem, a to prostě nešlo.
Bylo to náročné?
To nešlo. Bylo to blbý.
Vzpomínáte někdy na svůj možná první film Tři přání?
Ne. Ale nedávno mi volali kvůli Jiřině Bohdalové, tak jsem říkal, že jeden z jejich i mých prvních filmů byl Pršelo jim štěstí. To byla tenkrát radost, že hraji ve filmu.
Ke komu ze starých hereckých legend jste rád vzhlížel? Kdo vám tehdy imponoval?
Těch bylo několik. Měl jsem štěstí, že jsem se s nimi poznal jako mladý. Když jsme byli na divadelní fakultě na škole, tak to není jako dneska, kdy mohou mladí lidé hrát v televizi a v rozhlase, dělat dabing a reklamy. To tenkrát nepovolili. Tenkrát jsme mohli jen statovat v Národním divadle.
Tak jsem tam statoval ve dvou věcech. V Bílé nemoci s Milenou Dvorskou jsme vozili na nemocničním vozíku pana Smolíka. Když jsem tam byl prvně, tak jsem trémou málem upadl. Potom jsem dělal takového zbrojnoše v Drahomíra a její synové. To byla krásná inscenace.
Takže my jsme koukali, jak to ti mistři dělají. No a seznámili jsme se s nimi a později, jak šla léta, tak jsem s nimi spolupracoval. Já jsem jich měl hrozně rád několik. Pana Pivce, pana Hrušínského, pana Kemra. S těmi jsem pak dělal velké role, takže jsem byl rád, že jsem se s nimi znal. Hrozně jsem měl rád Vlastíka Brodského. To byl nejenom úžasný herec, ale i báječný člověk.
Letos vás uvidíme i v pokračování filmu Bastardi 4. Jakou v něm budete mít úlohu?
To je šéf mafie, takový capo di tutti capi. Už jsme točili, jak zdrhám z nemocnice, Karlos Vémola mi donese šaty a zabijeme tam spolu s Natálií Grossovou Jana Přeučila. Škrtíme ho spolu, já na to nestačím, tak ona ho dorazí. (smích)
Setkáváme se spolu na degustaci vín. Vy jste gurmán, to se o vás ví. Co výběrového si rád dopřejete?
Červené víno piju v podstatě od mládí. Sice jsem pil pivo, ale pivař jsem nikdy nebyl, že bych jich do sebe nalil deset. Ale červené už jsme pili jako mladí kluci na škole. Tenkrát bylo za jedenáct korun, Portugal modrý z oblasti Mutěnice. (smích) To bylo takové lehounké víno s minimem alkoholu.
Jak pak šla léta a jezdil jsem po světě, tak jsem ve všech zemích ochutnával vína. Musím bohužel říci, že u nás na Moravě jsou bílá vína úžasná, ale červenému se tu moc nedaří. Teď piji takové průměrné víno. Italské primitivo, a to je přesně chuť, která mi vyhovuje. Ale čtyři deci, maximálně půl litru, víc ne. Potom už mi to nechutná. Když pijete celý večer a u jídla, tak to nic není. Myslím, že víno je úžasné. Ne vychlastat pět litrů, ale pokud si dáte normálně pár skleniček, tak to je pro zdraví.
Jak často teď cvičíte?
Cvičím tak čtyřikrát týdně doma. Jinak chodím do posilovny. Teď to snad zase otevřou. No snažím se udržet, abych se nerozpadl.
Berete doktory jako nutnost? Že se k nim musí, nebo jste trochu hypochondr a jejich obrážení je vaše hobby?
Hypochondr nejsem a k doktorům pokud nemusím, tak nechodím. Chodím léta letoucí Na František k panu doktorovi Špačkovi, to je kardiolog. Mám blbý průdušky, to mám od dětství, tak to musím hlídat. A měl jsem strašně nízký tep, takže je nutnost to hlídat. Beru prášky na ředění krve, protože jsem měl zápal plic, a preventivně na tlak.
A to víno to také trošku rozředí.
To víno je dobré, ale já ho také nepiju denně, to ne.
Kolik času týdně věnujete své práci?
Teď pracuji dost, protože dělám dva televizní pořady – Pod zakrytým úsměvem a pak s paní Bubílkovou Z Krampolovy kuchyně. Potom děláme s paní Bubílkovou knížku Je nám sto padesát let, další knížku s Milošem Schmidbergerem a Karlosem Vémolou, tím Terminátorem. Ta se jmenuje Jen neležet na lopatkách. A pak ještě třetí knížku, to jsou povídky a scénky, co jsme dělali s Miloslavem Šimkem.
