Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Chodím na psychoterapii. Bylo to přínosné rozhodnutí, říká Alena Doláková

Seriál
Herečka Alena Doláková (32) stála na divadelních prknech poprvé již ve čtyřech letech v Národním divadle Brno. Známá je z pohádky Tři bratři, seriálu Vodník, nebo díky knize Anna z Hollywoodu. V rozhovoru pro iDNES.cz prozradila i to, že už dva roky chodí na psychoterapii a nestydí se za to.
Alena Doláková

Alena Doláková | foto: Monika Navrátilová

Máte přehled o tom, kolik se už prodalo výtisků vaší knihy Anna z Hollywoodu, kterou jste vydala loni na podzim?
Mám přehled o tom, že kniha mluví spoustě lidem z duše, a to i mužů. Píší mi, že jsou šťastní, že to konečně někdo říká nahlas, bez filtru. Konkrétní čísla nevím, ale vím, že teprve až se prodá pět tisíc tisíc kusů, vrátí se mi náklady. Proto jsem ke knize vymyslela kolekci oblečení, aby mě moji příznivci mohli podporovat i nákupem trička nebo mikiny. Prodávám je na Instagramu. Jsem velmi vděčná, že jsem měla příležitost napsat knihu. Jsem ale upřímně v šoku, jak těžké je se tím uživit. Ovšem i ty reakce mě živí! Duševně.

Jaká byla nejrozporuplnější reakce, kterou jste na knihu zaregistrovala?
Tu knihu si spíš koupí lidi, kteří mi fandí, takže se ke mně opravdu dostaly jen velmi pozitivní zprávy. Hejty jsem chytala spíš za to, že se ozvu, když vidím něco, s čím sama nesouhlasím. Třeba rasismus nebo ponižování žen. To lidi dráždí. Pořád se ale podle mě málo řeší to, že společnost je nakloněna spíše mužům.

Předlohou částečně autobiografické knihy byl váš pobyt v USA, kam jste se před pár lety vydala na zkušenou do Hollywoodu. Spočítáte, kolikrát jste za dobu svého pobytu přeletěla velkou louži tam a zpět? 
Létala jsem tak čtyřikrát do roka. Točit, na Vánoce… Ta cesta je dvacetihodinová, takže asi 80 hodin ročně. To vlastně nic moc není. Většinou píšu, čtu si nebo spím. Miluji, že nejsem k zastižení. Často si v letadle urovnám myšlenky.

Do mekky amerického filmu jste prý vyrazila na základě své intuice. Považujete ji za hlavní navigaci v životě?
Hlavně proto, že neznám moc píšících hereček z Brna, co by se vydaly za velkou louži, hrály v angličtině, tančily a chtěly probourávat tabu, musím se pravidelně zastavovat a ptát se sama sebe, kam tu novou cestu prošlapávám. Zda tím, co dělám a říkám, se posouvám tím správným směrem. 

Seriály pod lupou

Herci vzpomínají

Nemocnice na kraji města:
Ladislav Frej
Eliška Balzerová
Hana Maciuchová
Iva Janžurová
Zdenka Procházková

Sanitka:
Zlata Adamovská
Tomáš Juřička
Ivana Andrlová
Pavel Zedníček

Arabela:
Oldřich Vízner
Dagmar Patrasová
Ondřej Kepka

Byl jednou jeden dům:
Eva Hudečková
Václav Postránecký
Zdeněk Srstka

Chlapci a chlapi:
Ivan Vyskočil
Mário Kubec
Kamil Halbich

My všichni školou povinní:
Michaela Kuklová
Vlasta Žehrová
Gabriela Vránová
Šárka Vaculíková

Ulice:
Martin Finger
Dana Syslová
Patricie Solaříková
Michaela Badinková
Lucie Pernetová

Pojišťovna štěstí:
Kateřina Brožová
Tereza Kostková
Yvetta Blanarovičová

Rapl:
Igor Orozovič
Lucie Žáčková
Dana Černá

Ordinace v růžové zahradě:
Martin Zounar
Sofie K. Filippi
Daniela Šinkorová
Jan Čenský
Petr Rychlý
Ján Jackuliak

Cesty domů:
Jana Janěková starší
Radúz Mácha
Miluše Šplechtová

Krejzovi:
Martina Hudečková
Ernesto Čekan
Václav Rašilov

Letiště:
Bohumil Klepl
Anna Šišková
Jana Stryková

Zahradnictví:
Ondřej Sokol
Anna Fialová
Gabriela Míčová

Specialisté:
Václav Šanda
Roman Štabrňák
Petra Nesvačilová
Jakub Štáfek

Slunečná:
Roman Tomeš
Filip Tomsa
Martina Preissová

Slovácko sa nesúdí:
Vlasta Peterková
Jana Švandová

Vyprávěj:
Alžbeta Stanková

Helena:
Sandra Pogodová

Neviditelní:
Kryštof Hádek

Nevinné lži:
Barbora Kodetová

Ohnivý kuře:
Anežka Rusevová

Ta perzistence strachu je obrovská, někdy paralyzující, ale za ním pak většinou je taky obrovská odměna. Takže se vždycky držím nějakých stébel naděje, které zrovna prosvítají pod mými panickými záchvaty. A učím se tomu, že součástí odměny nemusí být jen dřina a sebenenávist, ale třeba jen to, že člověk miluje, co dělá, a taky miluje sám sebe.

Litovala jste někdy svého rozhodnutí přijmout nabídku na roli, či naopak odmítnutí role?
Spíš jsem odmítala příběhy, u kterých mi připadalo, že nestojí příliš za vyprávění. Sexy milenky, trpící manželky nebo Popelky jsou samozřejmě fajn, ale nebylo jich už dost? Třeba série Vodník byla o takzvané laktační psychóze. Problému, který se týká mnoha žen, ale vlastně se o něm moc nemluví. To jsou témata, která mi připadají přínosná. Fascinují mě ale i zajímaví tvůrci. Jen mi nepřipadá zajímavé opakovat ty samé příběhy. Ženy jsou mnohem barevnější, než jak je popisuje spousta scénářů.

Největší strach mám z toho, že budu v projektu, který lidi strká do škatulek a ponižuje ženy nebo menšiny. Takových projektů je zatím v Česku většina, bohužel. Ale blýská se na lepší časy.

V Hollywoodu jste podle vlastních slov potkala tváří v tvář pár velkých hvězd. Vnímala jste jejich hvězdný prach? V čem podle vás spočívá?
Hvězdný prach je tým dvaceti lidí, co vám dělají PR, veškerý servis, a co vám seženou tu správnou příležitost i kouče, který se s vámi podívá na roli jinak. Za vším je tvrdá práce mnoha let. Hvězdný prach je taky dílo novinářů, stylistů, osvětlovačů a fotografů. Leonardo DiCaprio má prý tři herecké kouče. Všichni áčkoví herci mají velkou pokoru. Myslím, že je důležité mít nějaké vnitřní světlo. S tím se někteří rodí. Já si vědomě říkám, že chci předávat světlo, byť jde třeba o temnou roli.

Jako každý mladý herec i vy jste v Hollywoodu především obcházela castingy. Co jste dělala mezi tím? Přivydělávala jste si na živobytí?
Já měla pracovní povolení jen na herectví a na tanec. Takže jsem učila tanec a taky jsem dělala stand-up. Je ale pravda, že kdyby mi s nájmem nepomohla moje rodina, živím se asi jako striptérka nebo uklízečka. Umím taky práci osobní asistentky a dělala jsem i chvíli v kavárně. Ale v té Americe jsem to nechtěla pokoušet. 

Pokud jsem nebyla na castingu, studovala jsem scenáristiku, chodila na kurzy, psala, tančila, vzdělávala se. Cítila jsem obrovskou zodpovědnost, že mám možnost tam vůbec být, i když jsem tam rozhodně nežila v luxusu. Většinu času jsem žila s nějakou kamarádkou v jedné místnosti. Pro svůj sen jsem vůbec spíš nebydlela než bydlela, takže jsem ráda, že teď mám konečně v Praze opravdový domov.

Ve světových metropolích často existuje i česká komunita, a třeba i česká restaurace. Zavítala jste v Los Angeles do nějaké? A měla jste čas si trochu Ameriku procestovat?
Projela jsem americké národní parky a zaletěla za kamarádkou Terezou Rumlovou a její rodinou do Mexika, do Tulumu. Ty tři roky mezi Los Angeles a Prahou mi vlastně šíleně chybělo cestování jen tak. A proto jsem celý rok 2019 cestovala jen z plezíru. Hlavně po Evropě a do Maroka. A také jsem psala – v Itálii, Portugalsku a v Barceloně. 

Když cestuji, jsem naživu. Když jsem dva měsíce v Praze, mám klaustrofobii. Miluji setkávání s jinými kulturami, proto jsem měla v Los Angeles víc kamarádů z jiných zemí než z Česka. Většina Češek v LA neměla zázemí jako já a musely se živit uklízením, nebo třeba i nějakou sexuální prací. Vůbec to neodsuzuji. Naopak si myslím, že bychom tím neměli pohrdat. Pro někoho je to v tu chvíli nejlepší východisko z jeho situace. Jsem ale vděčná, že jsem měla to štěstí, abych některé varianty nemusela zvažovat.

Co jste si v USA oblíbila natolik, že vám to v Čechách chybí?
Úžasné a zdravé jídlo, hlavně mexické, veganské, plné zeleniny a ovoce. A hamburgery z Shake Shack, samozřejmě. No a taky Dance Cardio, nejlepší způsob, jak mít krásnou postavu. Proto ho učím v Česku, je to moje oblíbená forma cvičení – poskakovat, pálit, vybít si energii.

Jaká byla první reakce vašeho šéfa z divadla Kašpar Jakuba Špalka, když jste mu oznámila, že hodláte na delší dobu Česko opustit, a on vás tak musí přeobsadit v šesti představeních?
On mi řekl, že když tam budu smutná, můžu se vrátit. Ale já všechny role předala Tereze Rumlové. Pak jsem si říkala, že jí je nebudu brát, když jsem se vrátila, protože jsem tam opravdu časem smutná byla. Nakonec přišla nabídka z divadla Palace na nazkoušení komedie Plnou Parou, a než jsem se stihla poohlídnout po nějakých dalších divadlech, zavřeli nám je.

Alena Doláková

Kromě Jakuba Špalka coby režiséra jste měla možnost pracovat například i s Janem Svěrákem díky pohádce Tři bratři nebo s Viktorem Taušem v rámci televizní minisérie Vodník. Jak byste každého z nich charakterizovala jedním slovem?
Jakub Špalek – rodina. Jan Svěrák – idol. Viktor Tauš – živel.

Ve zmíněném Vodníkovi byla vaše postava součástí drastického příběhu. Jak se v obdobích takových natáčení daří vaší psychice? Berete si takzvaně práci i domů?
Po tomto natáčení jsem si dopřála trochu extra péči. Byla to těžká role se spoustou emočně náročných momentů. Ale přiznám se, že já jsem velmi emotivní člověk, takže pro mě takové role někdy působí jako ventil. Jako bych v tu chvíli byla v nějaké vnitřní rovnováze. Cítím se, jako bych dělala přesně to, co dělat mám. Je v tom větší lehkost, než když to všechno, co mám v sobě, nemám kam promítnout.

Patříte mezi herce, pro které je jejich profese zároveň psychoterapií? 
Už dva roky chodím na skutečnou psychoterapii a oddělovat samu sebe od rolí je jeden z mých úkolů. Ale mou psychoterapií je psychoterapie. Pořád je to trochu sprosté slovo, mnoho lidí má strach, že by na ně ostatní koukali trochu skrz prsty, když to přiznají. Je to paradoxní. Protože rozhodnout se chodit na psychoterapii bylo jedno z nejpřínosnějších rozhodnutí v mém životě.

Alena Doláková

Zmínila jste se o procesu předávání vlastního světla. Co přesně to pro vás znamená?
Myslím, že každý v sobě neseme primárně pozitivní emoce, já jim říkám světlo nebo láska, protože ve mně evokují naději, něco pozitivního. Hezky je to vidět na dětech, které ještě nepodlehly všem tíhám dospělého světa a jsou nevinné, čisté, bez složitých úmyslů. 

Později začneme přejímat nějaké vzorce chování z rodiny a ze společnosti. To je přirozené, nikdo nežijeme ve vakuu. Ale s nimi už každý pracujeme jinak. Mám ráda příběhy, které to vysvětlují, které odhalují něco, co třeba není hned viditelné, co někde zůstávalo skryto. Naopak ale nemám ráda vnucování nějakých pravd. Myslím, že v umělecké nebo symbolické rovině řekneme víc, než když se je snažíme lidem servírovat pod nos. Ony jsou totiž pojmy láska nebo světlo potom snadno zneužitelné a zní jako klišé.

Věnujete se meditacím. Jak vám to jde?
Meditace je široký pojem. Já medituji i tím, že píši, hraji, tančím, dělám to, co mě dělá šťastnou. Meditace ve dvou je taky skvělá věc. Jsem taková. Mám ráda duchovno, jsem snílek, ráda zklidním svoje tělo a jen tak pozoruji svoje myšlenky. Někdy mi to jde, někdy z toho cítím paniku. Ale meditace pro mě může být i to, že se vrhnu do práce. To se od minulosti změnilo. Myslela jsem si, že se musím krotit, nebýt workoholická, přehnaně aktivní. Teď zjišťuji, že mě to prostě baví, a když to sama vím, žádné zenové poučky k tomu nepotřebuji.

Kdysi jste kromě jiného chtěla studovat diplomacii, zajímáte se o světovou politiku. Jak se vám žilo v USA během prezidentského období Donalda Trumpa?
Hodně jsem se zajímala o politiku ve světě a teď mě hodně baví zajímat se o svět i zevnitř, spíš než v nějakém systému. Mám přátele demokraty, kteří nemůžou snést Trumpa, a mám přátele, kteří tvrdí, že i když je v některých věcech hulvát, není takový démon, že to z něj dělají zmanipulovaná média. Nejhorší mi na tom ale připadá, že se ti přátelé často vůbec nebaví jen kvůli názoru na jednoho oranžového pána s falešnými vlasy. Pro mě je Trump skvělým aktivátorem celého hnutí MeToo, mimo jiné.

Alena Doláková

Ovládáte několik jazyků, sedm let jste se dokonce učila latinsky. Jak k tomu došlo? A jaké je vaše nejoblíbenější motto či citát v latině?
Dum spiro, spero. Dokud dýchám, doufám. Docela se váže i k jednomu velmi známému citátu Václava Havla, že „naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ S takovými myšlenkami souzním.

Točila jste pro zahraniční produkce, Netflix nevyjímaje. Jak jste na tom s českým přízvukem?
Špatně. (smích) Spoustu let jsem se musela učit perfektní americkou i britskou angličtinu, kvůli zahraničním rolím. Takže český přízvuk je někdy až trochu nepřirozená věc. Teď se naopak snažím mít svůj specifický akcent a nesnažit se ho mít perfektní. To je ale pro bývalou paní perfekcionistku výzva. Každopádně mám taky perfektní ruský přízvuk!

Patříte k fanouškům streamovacích služeb? 
Miluji Netflix, HBO, Amazon i Apple TV. Zbožňuji Fleabag, teď to dávají na ČT Art s názvem Potvora. Stejná autorka napsala i seriál na HBO Na Mušce a na Netflixu je od ní seriál Crashing. Jo, takto dobrá tato žena je, že je na všech platformách! Všem doporučuji netflixové Unbelievable, pokud chcete něco vážnějšího, je to taková ženská True Detective. Ještě musím zmínit Morning Show a izraelské Losing Alice. To je na Apple TV a doslova to hltám, mám husí kůži a cítím, že mám ve světě spojence.

Ještě nějaký tip na zajímavý seriál?
Z komedií obdivuji Brooklyn 99. Zase je tam ta rovina prošlapávání nové cesty. Kapitán policejní stanice je gay a černoch, seržant je taky černoch, a hrají tam hned dvě latino ženy, jedna z nich je bisexuální. Lidé, co jsou jiní než ty Popelky a princové, čekali staletí na příběhy, které je budou reprezentovat. Jsem šťastná, že se to konečně děje.

Je to opak toho, co jsme tu dělali v Tvoje tvář má známý hlas. Jasně, vím, že pro diváky je to show – a je úspěšná. Jen mám trochu problém s tím hrát si na černochy, protože jsem žila v zemi, kde s nimi mají po staletí zkušenosti z pozice otrokářů. Ta národní identita je tím extrémně zasažená. V Čechách máme podobná témata taky. Bolestivé jsou tu třeba témata odsunu Němců, bitva na Bílé hoře, komunismus, Habsburkové. S rasismem je to stejné. Prostě bych si jen přála, aby víc lidí i v Česku zajímalo, co všechno symbolické pomalování obličeje na černo může znamenat.

Alena Doláková

Jak se vám líbilo na Maledivách, ze kterých jste se nedávno vrátila?
Maledivy pro mě byly záchrana. Přiznám se, že jsem v prosinci docela výrazně cítila, jak už jsou u nás všichni vyčerpaní a smutní, že nemají sociální kontakt. Bylo to cítit všude kolem mě, navíc jsem nevěděla, jestli a kdy tu budu moct znovu naplno pracovat. Na Maledivách jsme byly i s kamarádkou Eliškou Soukupovou, se kterou jsme natáčely nový film Zrcadla ve tmě. Konečně moje první hlavní role! No a s Eliškou jsme z Malediv posílaly hlasové zprávy režisérovi filmu Šimonu Holému, jen tak. A ten nám najednou řekl, že je to sranda, ať si společně uděláme podcast.

A tak jsme natočily pilotní díl. Chtěly jsme to udělat rovnou na pláži, ale šumění moře je fakt handicap. Kromě toho jsme poznávaly místní lidi, s místními stejně starými holkami jsme si udělaly společné focení v hidžábech. A taky jsme se dozvěděly, že se na celém světě řeší úplně to samé, jen tam mají ženy svoje milostné životy ještě víc skryté. Proto jsme se rozhodly, že podcast uděláme o sexu, intimitě a duchovnu. Chceme jít k lidem co nejblíž a pomyslně je obejmout a rozveselit. Je to teď potřeba víc než kdy předtím.

Co byste udělala s nečekaně vydělaným milionem korun?
Natočila bych scénáře, co mám v šuplíku. A pak odjela na měsíc meditovat a milovat na Bali.

Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Žiju v pekle, říká Christina Applegate o životě s roztroušenou sklerózou

29. března 2024

Herečka Christina Applegate (52), známá především díky roli Kelly Bundové ze sitcomu Ženatý se...

Adept na Bonda poznal svou manželku v 18 letech. Jí bylo 42

29. března 2024  10:38

Před pár týdny se kolem hollywoodského fešáka Aarona Taylor-Johnsona (33) vyrojily spekulace, že by...

Leona Machálková učila svoji pákistánskou „snachu“ česky

29. března 2024

Konečně mohla Leona Machálková (56) v Praze přivítat přítelkyni svého syna Artura Šípka (21) Zehru....

O panenství přišla Wilsonová v 35 letech. Lidé nemají být pod tlakem, říká

28. března 2024  18:18

Australská herečka a komička Rebel Wilsonová (44) prozradila, že o panenství přišla relativně...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...