Když byla začátkem ledna přednostně naočkována proti covidu-19, omluvila se a jako dobrovolnice šla vypomáhat do nemocnice. Dnes přiznává, že uplynulý měsíc byl pro ni hodně náročný. „Mrzelo mě, že se v médiích v souvislosti s očkováním o mně objevovaly i různé lži,“ říká Dominika Cibulková.
Vyhrajte legendární dres Radka Štěpánka! |
Jaké lži myslíte?
Třeba že neplatím na Slovensku odvody ze zdravotního pojištění a daně. Přitom jsem na Slovensku oficiálně zaregistrovaná a vše platím. Ale poučilo mě to. Člověk si aspoň roztřídí lidi, kteří při něm stojí. Jsem typ, který se přes to umí přenést a jít dál.
Naočkováni proti covidu-19 byli na Slovensku i někteří olympionici, například členové čtyřkajaku.
Ale to není tak zajímavé, jako když je v titulku Cibulková, to dělá čtenost. Jsem člověk, který trochu vyčuhuje z řady, a to některým lidem není po chuti. Je mi jasné, že když udělám nějakou dobrou věc, někomu pomůžu, tak je o tom malinká zmínka, ale když se něco vymyká z normálu, jsem hned na očích. Nedávno třeba psali o tom, že jsem dostala pokutu v parku.
Co se stalo?
Byla jsem tam s kamarádkou a měla jsem na kočáru své dva jorkšíry. Na chvíli jsem je pustila, aby se vyvenčili. Ale chytili nás městští policisté s tím, že je mám mít na vodítku, a dali mi pokutu dvacet eur. A jeden z těch policistů si to vyfotil a poslal do bulvárních novin. Takže zas z toho byla kauza: Cibulková opět v problémech.
Už asi musíte být zvyklá, ne? Sama jste řekla, že vyčuhujete z řady, na sociálních sítích často vyvoláte rozruch odvážnými fotkami či outfity.
Vím, že v lidech vzbuzuji emoce. Když udělám cokoli, bude to vnímané pozitivně, nebo negativně, nic mezi tím. Mě už tady vlastně skoro nic nepřekvapí. Jedna má známá, která léta žije v Dubaji, přijela na Slovensko a divila se: Proč tady rozebírají tvou fotku? Proč řeší, co máš na sobě, a dávají tam ty ceny? Vždyť je to soukromá věc? To přeci není normální. A já jí říkám: Vítej na Slovensku. (usmívá se)
5months today of unconditional love.. #jakubko photographed by @lukaskimlicka for new issue of @eva.hriesne.dobra
Řekl vám někdo něco jízlivého i do očí?
Ne, to si ještě nikdo nedovolil. Kritizují anonymové z internetu, kteří kdyby mě viděli na ulici, tak se radši schovají za roh, než aby kolem mě museli projít. Radši bulvární články nečtu, natožpak komentáře v diskuzích a na Facebooku, kde se objevuje hodně naprostých výmyslů. Radši věnuji energii do něčeho pozitivního, do mé rodiny a kamarádů.
Takže stěhování ze Slovenska neplánujete.
Kdepak, mám velkou oporu v manželovi, který si drží od médií odstup, nerad dává rozhovory, nerad se fotí, ale když ho potřebuji, je tu vždy pro mě. Máme svůj život, jsme šťastní, občas něco člověka zamrzí, ale ještě nejsem ve stavu, že bych se ze Slovenska odstěhovala.
Bezmála před rokem a půl jste ukončila tenisovou kariéru. Nyní probíhá Australian Open, v němž jste byla v roce 2014 ve finále. Vstáváte v noci a sledujete zápasy?
Je to pro mě jeden z nejoblíbenějších turnajů, ale podívám se spíš jen na výsledky nebo až na nějaký finálový zápas. Přiznávám, že když jsem z nějakého turnaje vypadla, tak už jsem další zápasy nesledovala, protože mi bylo líto, že tam nejsem.
Very mery christmas from our family to yours ❤️✨ First christmas as family of 3 ⭐️
A komu fandíte?
Držela jsem palce Garbiñe Muguruzaové, s kterou jsem v kontaktu, jsme si blízké. A z českých hráček Karolíně Plíškové, která by určitě jednou ráda získala grandslamový titul, moc bych jí to přála. Tak snad příště to vyjde. Při malém synovi ale nemám moc času nazbyt, abych zápasy sledovala živě.
Znamenalo pro vás mateřství velkou změnu životního rytmu?
Určitě. Individuální sportovec je zvyklý na svůj komfort a že se vše točí kolem něj. A najednou přijde něco malého, krásného, co vám úplně změní život. Teď vidím, že jsem měla ohledně mateřství velmi zkreslené představy, hodně jsem to podcenila. (usmívá se) Je to opravdu práce na plný úvazek. Už v porodnici jsem si uvědomila, že se teď budu už celý život o někoho bát. Je to obrovský pocit zodpovědnosti. Ale Jakubko je zlatý, úplně zapadl do našeho života.
A nechybí vám někdy ten tenisový kolotoč? Emoce, pocity vítězství...
Samozřejmě ty emoce mi chybí. Vždy jsem hodně makala a ten pocit zadostiučinění poté byl jedním z nejkrásnějších v životě. Ale je mi jasné, že bez denní řehole a tréninků to zkrátka nejde a teď už nejsem ochotná tomu opět obětovat a podřizovat celý život. Naplňují mě jiné věci, a to hlavně můj syn. Rádi bychom mu jednou pořídili i sourozence.
