Jak si teď užíváte život doma bez možnosti práce, na kterou jste před nákazou byla zvyklá?
A víte, že vlastně užívám? Nerada bych, aby to znělo jako óda na aktuální situaci. Hledat pozitiva na stavu nouze je poměrně ošemetné, ale není to konec konců potřeba, aby z toho člověk úplně nezešílel? Vyhradila jsem si čas na aktivity dlouho odkládané. Třeba na kytaru, která mi rok netknutě stála doma v koutě. Zjistila jsem, že trávit čas jen sama se sebou je velice posilující, a prověřila jsem si, kdo z mého okolí je skutečný parťák a která přátelství fungují, jen aby se neřeklo.
Hodně cestujete. Je to teď pro vás naopak příležitost více objevovat domovinu?
Zjišťuji, že je až zahanbující, kolik koutů v České republice jsem ještě nenavštívila. Jsem jejím dlužníkem.
Máte představu, o kolik peněz jste díky koronaviru přišla?
Kdyby to neznělo tak pateticky, řekla bych, že finanční dopad to bude mít na celý svět. Přišla bych si hloupě přepočítávat, o kolik jsem přišla peněz, když někdo o pár kilometrů dál bojuje o život.
Trávíte čas v Praze, nebo u rodičů?
Pendluji mezi oběma světy. Jezdím jak k rodičům, kde celý čas trávím na zahradě a prakticky nepociťuji žádné zásadní omezení, tak ale i do Prahy, kde se setkávám s nejužším kruhem přátel a roušku na ulici takřka nesundám.
A co muži? Máte nějakého přítele, se kterým tu roušku ve společné domácnosti nosit nemusíte?
I kdyby tu nějaký princ byl, určitě bych si to nechala pro sebe, jak jen dlouho by to šlo.
Nebylo vám smutno, když jste pořádně nemohla nikam chodit?
Jako by ta nucená samota byla o poznání samotnější. Na druhou stranu mám pocit, že jsme se začali vracet zpátky k naší podstatě. Trávíme čas sami se sebou nebo spíš… učíme se zase trávit čas sami se sebou. Vyhledáváme kontakt jen s těmi, na kom nám skutečně záleží. Ukázala se mezi námi neuvěřitelná soudržnost a solidárnost. Dokonce mám pocit, že jsme na chvilku přestali předstírat a své masky na nějaký čas odložili. Jak řekl Jaroslav Dušek, zahalujeme tvář, ale odhalujeme charakter.
Každý den někým jiným. Tenistkou třeba .
Kdo vám nejvíce chyběl?
V dnešní době zůstat s vašimi blízkými v kontaktu je o poznání jednodušší. S pár přáteli a rodinou se navštěvujeme nebo komunikujeme přes sociální sítě. Na spoustu z nich mám dokonce daleko víc času než za normálních okolností.
Máte strach z nákazy?
Teď už strach nemám. Respektuji a dodržuji hygienická opatření, netrpím žádnou závažnou chorobou a můj imunitní systém je dostatečně silný, aby se s tím případně zvládl vypořádat. Daleko větší strach jsem měla o své blízké.
Na Instagramu natáčíte vtipná videa. Podle reakcí to vaše fanoušky baví. Neláká vás třeba díky tomu i možnost začít pracovat jako herečka?
To mě skutečně těší, pokud jste nabyla takového dojmu, a moc si toho vážím. Upřímně by mě to velmi bavilo, jen si nejsem jistá, zda jako průkazný materiál bude stačit podomácku sestříhané video.
Tématicky jsou videa hodně sportovní. Máte ráda cvičení?
Mám ráda sport, pohyb, jakoukoliv akční aktivitu, ale zjišťuji, že přemluvit se doma roztáhnout karimatku už je trochu problém. Poslední dobou jsem si velice oblíbila brusle, jezdím na kole a snažím se pravidelně běhat. Mé tělo už je na pohyb zvyklé tak, že si o něj samo řekne. Necítím se unavená, mám skvělou náladu a dokážu být daleko produktivnější. Smyslem tohoto videa bylo poukázat na to, že hýbat se se dá i s kapkou zábavy, že to nemusí jen bolet, ale že se u toho můžete i pobavit.
Radíte hodně lidem v oblasti, jak si udržet postavu?
Neříkala bych tomu, že rozdávám rady, ale ráda s lidmi sdílím své dojmy. Nejsem žádný odborník, jsem jedna z nich.
Česká Miss 2016 Andrea Bezděková
Co pro to děláte vy?
Začala jsem si hlídat pitný režim. Vynechávám sladké nápoje a snažím se pít jen čistou vodu. Nepřejídám se, jím do polosyta. Nesnáším ten pocit, když se nemohu ani zvednout od stolu – ale někdy se ho nemohu nabažit – a pohyb, ten je důležitý. I kdybych měla jen vyběhnout schody do pátého patra, každý den se snažím najít si nějakou aktivitu. Baví mě vzdělávat se v oblasti zdravého životního stylu a pak někoho motivovat a inspirovat.
Nedávno jste sdílela video se vzpomínkou na světovou soutěž a napsala k tomu „Každý si sklízí jen to, co si sám zaseje... a to co si sám nezaseje, tak si nezaslouží (nebo jo?)“. Co jste zasela a sklidila vy? Na co jste pyšná?
Baví mě si jednou za čas zrekapitulovat, kde se zrovna nacházím, co jsem zažila, a připomenout si, jak důležité je být vděčný za to, co člověk má a co dokázal. Jak důležité je být pozorný ke svému okolí, naslouchat, učit se novým věcem a vzdělávat se. Umět být spokojený, ale stanovovat si krátkodobé cíle. Krátkodobé, aby nás mohly motivovat při jejich dosažením.
Jak vnímáte český rybníček slavných?
Že je rozdělen na několik diametrálně odlišných osobnostních skupin. Každý se slávou zachází, jak umí. Někdo si jí neváží, někdo si ji nezaslouží a někdo po ní touží celý život… Tento věhlasný rybníček vám může život řádně okořenit, ale během mžiku i zbavit veškerých iluzí.
Vzala jste si z dnešní nelehké doby třeba něco sama pro sebe?
Získala jsem pokoru ke svým možnostem. Jsem vděčná, že dnes můžu zaplatit nájem, mám s kým trávit karanténu a komu dát ochutnat svůj jablečný koláč. Že blahobyt není samozřejmost a vzdělání nikdy nebude zbytečné.
A máte nějaké přání?
Aby nám ta vděčnost a pokora chvilku vydržela. Na Instagramu byl takový tlak, aby jsme se zamysleli a udělali nějakou změnu v našem životě, že jsem z toho upekla svůj první „banana bread“. Já si nemyslím, že je potřeba na sebe naléhat s nějakou zásadní změnou. Je příjemné udělat si čas na sebe, sednout si na terasu (balkon, zahradu) s nějakou dobrou knížkou, pitím, jídlem a přemýšlet sám o sobě. Co nás dělá šťastnými, co se nám povedlo. A těšit se na to, co bude. Jít dál, nebát se občas trošku zariskovat, ale netlačit na pilu. Ono nakonec všechno dopadne nejlépe pro nás.
