Kdy jste si řekla, že se chcete věnovat zpěvu a herectví?
To je strašně těžká otázka. Hrála jsem na klavír a vlastně mi nikdy nikdo z rodiny neřekl, že zpívám lépe, než je běžné. Ve třeťáku na gymplu jsem zkusila konkurz do divadla Semafor, pan Suchý mě vzal a dal mi velkou roli. Nevzali mě sice na konzervatoř hned, ale napodruhé to vyšlo.
Kdo byl váš největší vzor?
Nikdy jsem u herectví a zpěvu neměla ambice nebo sny, ale vždy to ke mně krásně přišlo. Nejdříve u Jiřího Suchého, poté u Romana Meluzína v Plzni, kde jsem hrála od úplně malých roliček až po hlavní role. Právě tam jsem za svoji první hlavní roli dostala cenu Thálie, to bylo pro mě nejkrásnější.
Byla to i vaše nejoblíbenější role?
Oblíbených rolí mám spousty, ale toto bylo nejoblíbenější zkoušení. Úžasná parta dvanácti lidí. A abych byla upřímná, moje úplně nejoblíbenější role byla Bonnie v Bonnie a Clyde. To jsem si tak užívala, že jsem občas měla problém přecvaknout se do normálu, kdy už nemiluju Clyda. (smích)
Když jsme u té lásky, jak jste se poznali s hokejistou Michalem Neuvirthem? Byla to láska na první pohled?
S Michalem to byla láska na první svíčkovou. Byla jsem u bráchy v Americe na návštěvě a vařila jsem mu svíčkovou. Brácha pozval i Michala a ten mi poté začal psát, že hrozně dobře vařím. A tak to celé nějak začalo.
Dlouho jste žili v USA. Jaké jsou podle vás největší rozdíly mezi Českem a Amerikou?
To se nedá úplně srovnávat, ta mentalita je naprosto odlišná. Mně osobně vyhovují na Americe nejvíce služby. Tam jde vlastně všechno a nic není problém, což právě tady v Česku je trochu naopak a skoro nikdo nerespektuje termíny. Co se týče dětské tvorby, je to tam rozmanité, naučné a komplexní a to je právě to, co bych tady chtěla začít dělat.
Chtěl jsem kvůli dceři střihnout Ringo Čechovi, říká Leo Gudas |
Co tedy chystáte?
Začínáme dětským CD. Ke každé písničce bude videoklip dostupný na YouTube. Hodně času trávíme v nahrávacím studiu, tedy když mi muž pohlídá děti, kde máme výborného zvukaře. Díky němu tvoříme ideální hudbu pro děti. Hlavní je, aby to bylo vyvážené a chytlavé. Mezitím jezdím do Pardubic, kde nám šijí kostýmy, a celý projekt dolaďuji po telefonu s kamarádkou z Vancouveru, která nám dělá vizuály. Pracovala pro Warner Bros, takže jí naprosto s Lukášem Viltem, s kterým toto celé dáváme dohromady, důvěřujeme. Chystáme poté i koncerty s rozmanitým programem.
Na Slovensku už podobný projekt funguje, tady ovšem chybí.
Když dětem pouštím naučné písničky třeba od slovenského zpěváka Mira Jaroše, slyší slovenštinu a motá se jim to v hlavě. V jejich pořadech totiž učí děti slovenštinu od základů, tak je logické, že to česky mluvící děti pochytí. Proto bych ráda vytvořila podobný koncept, ale v češtině. První klip bychom chtěli dětem věnovat již v červnu na Den dětí.
Chybělo vám v Americe herectví?
Vůbec. Měla jsem děti hrozně rychle po sobě, a tak jsem na to neměla vůbec čas myslet. Chodila jsem do různých dětských center, podporovala manžela, a tak na moje ambice nebyl prostor.
Jakou máte nyní nejoblíbenější společnou činnost s dětmi?
Momentálně je to zahradničení. Máme skoro všechny druhy zeleniny a ovoce, děti i manžela to hrozně baví. Teď jsme vytáhli první ředkvičku a to si děti užívaly. Koupili jsme baráček za Prahou, takže pro to máme ideální zázemí.
Jak jste trávili karanténu?
Bordel v baráku, šťastné děti. Byli jsme pořád s nimi, což ale po čtrnácti dnech na nás s mužem dopadlo a začali jsme mít krizi a ponorku. Lezli jsme si na nervy, tak jsme si to museli vyříkat. Pak to bylo zase dobré, takže jsme si tento systém zachovali. Po dalších čtrnácti dnech jsme si vše museli vyříkat a pročistit vzduch, aby vše fungovalo dál. Myslím, že karanténa je zkouška vztahu pro každý pár.
Máte v plánu zůstat v Česku, nebo je otevřený nějaký přestup manžela?
Já nemůžu mluvit úplně za manžela, ale podle toho, co vím, tak zatím zůstáváme v Česku, s čímž je spojený i ten můj projekt. Navíc manžel je po těžkém zranění, ze kterého se teď dostal. Cítí se skvěle a je nyní domluvený na nástupu do Sparty.
