Michale, sešli jsme se tu proto, že připravujete nový muzikál pro děti. O co půjde?
Je to tak. Jsem autorem nového muzikálu Fantazie na kolečkách... Záhada mizejících hraček. Je to muzikálová revue pro celou rodinu, která má jenom jednu píseň. Teď jsem asi všechny vystrašil nebo udivil, ale i to je možné.
Jedna píseň na celý muzikál?
Muzikál bude dvouhodinový, ale všichni si odnesou zážitek právě z této jedné písně, která je stěžejní. I když to teď vypadá, že se v muzikálu nezpívá, tak se tam zpívá – ale jiným způsobem, než si každý umí představit. Oni jsou tam totiž skřítci a ti moc zpívat neumí. Je tam kapela, která přišla v nepravou chvíli na úplně jiné místo a tam rozbalila své náčiní a zpívá. Ovšem to, jak se jim to daří, nebo ne, to uvidí diváci.
Co vás přivedlo na nápad dělat muzikál?
Jsem spíše autor kratších sekvencí. Mám rád grotesku, různé gagy, řekl bych, že moje parketa jsou dvouminutové, tříminutové scénky. Ale teď mám před sebou dvě hodiny. Je to samozřejmě z mého šuplíku, který je bohatý na různé vizuální efekty, které mám mimochodem taky moc rád. To představení je samo o sobě složené z takových zajímavostí pro oči. Ten nápad vznikal dlouho, asi pět let. Příběh se různým způsobem promotával, až vznikl. A je to celé zábavné a dojemné.
V příběhu se prý budou také ztrácet hračky. To je pro děti trochu noční můra. Ztrácely se hračky v dětství i vám? Myslel jste si, že je krade nějaký šotek?
To tak bývá. Pak je najdete po dlouhé době pod postelí nebo pod polštářem. Samozřejmě, že hračky se ztrácejí. A úplně nejhorší je, když rodiče rozhodnou, že s touto hračkou si už asi náš syn nebo dcera nehraje a úplně ji odstraní. Tak to je potom velký pláč. Protože některé hračky, i když si s nimi nehrajeme, tak s námi jsou pořád. Těch hraček se mi neztratilo moc, ale někdy jsem byl vděčný za to, že mi kamarád dal jeho hračku. Taky vzácnost.
Nesvadba o druhé manželce: Láska na první pohled se podaří málokomu |
Vy jste vůbec musel mít hezké dětství. Váš tatínek dělal krásné ilustrace, které provázely dětství několika generací. Zkoušel jste také někdy malovat?
Tatínek je samozřejmě génius, on to má shora. Já se to všechno učím nebo okoukávám. Tu zkratku, co má táta, nemám. Ale jednoduchost v kresbě, tu jsem si uchoval a naučil.
Bavili jste se s tatínkem o vašem novém projektu?
Bavili, protože moje rodina je součást mé práce a já si na nich obvykle spoustu věcí zkouším. Zajímavostí je, že i maminka mi pomáhá s kostýmy. Takže je to takové zvláštní. Ale funguje to dobře.
Předeslal jste, že muzikál bude o idolech. Kdo byl tím vaším?
Tak to bych si mohl otevřít svůj sešítek, protože jsem si o svých idolech i psal. Ale přece jen... Život mě zavedl do komedie, do grotesky. Já to mám rád odmalička, takže asi možná neoslovím mladou generaci, ale pro mě byl Laurel a Hardy z němé éry něco, jako je v současnosti pro mnohé Mr. Bean.
Co třeba nějaké půvabné herečky nebo zpěvačky vašeho mládí?
To jste mě zaskočil. (smích) Občas mají herci mlčet, nebo raději říci jen „to si nepamatuji“.
Jak v současnosti vypadá váš běžný den? Připravujete muzikál, natáčíte pro televizi…
Televizní pořady pro děti dělám stále. Ale je pravda, že před premiérou jsem si vlastně už všechno pro televizi předtočil a teď jsem plně soustředěný jen na muzikál. Na spánek mi denně zbývá pět hodin. Pak se opravdu věnuji všemu možnému. Když jste v roli producenta, přes den vás čekají otázky typu: „Prosímvás, jaké přesně tkaničky tam budou? A jak mají být dlouhé?“ No tak to já třeba vůbec nevím, jak má být dlouhá tkanička do boty, ale musím to nějak zodpovědět.
Je možné, že letos přijdou děti o nějaká vaše vystoupení na úkor muzikálového projektu?
V době generálních zkoušek sice ano, ale ony to neví. V plánu je, že budu jezdit dál, a to o sobotách a nedělích. Přijedu se za vámi podívat, pokud to bude možné. Já tu jevištní práci mám ze všeho nejraději, takže to si neodpustím.
Jsem sám nad sebou přísným tatínkem. Svět podle Michala Nesvadby |
Máte ještě nějaký velký sen mimo muzikál?
Ještě jsem o sobě nenapsal knihu a pan redaktor asi ví všechno! (smích) Opravdu mám ještě dva velké sny. Nemůžu vám prozradit, co to je, protože to bych to možná zakřikl a potom by se to neuskutečnilo. Ale ne. Je to opravdový muzikál, to je můj sen. I když se každý chytne za hlavu, protože jsem jaksi v šuplíku pro děti a ten muzikál by byl pro dospělé. Pak bych chtěl natočit animovaný film, na který mám krásný námět. To je takový můj sen, ale taky bych možná mohl zvolnit, že jo?
Kdybyste zavzpomínal na své úspěchy z minulých desetiletí, co byste rád vypíchl?
To jsou hezké otázky na zamyšlení. Rozhodně bych vypíchl školní léta 76–79. Tuhle dobu jsem měl rád, protože byl člověk plný energie a chtěl něco dokázat. Pak určitě ta změna s naší republikou, co se událo, tak já jsem u toho byl. Všechno jsem podepisoval, aby se to tak stalo, aby se to změnilo. Byl jsem i na té Národní třídě. To všechno vede k tomu, že musím říct, že můj život byl bohatý. Že asi každé to desetiletí, a já už můžu říkat století, bylo hezké.
Když jste říkal, že jste všechno podepisoval, neměl jste s tím dříve před listopadem 1989 nějaký problém?
Ale jo. Stalo se, protože těch dokumentů se podepisovalo více. Některé jsem třeba nepodepsal, ale vysloveně ze strachu. Řekl jsem bývalé ženě Světlaně Nálepkové, ať to podepíše ona, že já zůstanu v neutralitě. Ale v tom samotném jádru, když už se to lámalo, jsem byl, nechci říkat přímo za statečného, ale zúčastnil jsem se i s tím svým jedním hlasem.
Co vůbec říká vaše současná žena na vaše pracovní nasazení?
To víte, že asi není moc ráda. Byli jsme zvyklí chodit hezky spolu na snídaně, než se rozjel den. To se teď už dlouho nestalo. Kvůli muzikálu teď ženu trochu zanedbávám. Ale já jí to všechno vynahradím. Jsem naštěstí takový, že si umím naplánovat volný čas. A pak si to užijeme.
VIDEO: Kouzelná školka s Michalem (2005):
