S pár panáky a dávkou kortikoidů jsem nahrávání alba zvládl, říká Mišík

  0:02
Legenda českého rocku Vladimír Mišík (72) musel po zdravotních problémech omezit koncertování. „Jsem už poslušný pacient, takže rady lékařů beru vážně,“ řekl týdeníku 5plus2. Svou duši i fanoušky potěšil novým albem Jednou tě potkám. Sólovou desku přitom naposledy vydal před více než čtyřiceti lety.
Vladimír Mišík

Vladimír Mišík | foto: FTV Prima

Když v létě roku 1990 zahráli v Československu poprvé Rolling Stones, jako předskokan jim na Strahově sekundoval Vladimír Mišík s kapelou Etc... Pro muzikanta odkojeného kluby či společenskými sály by více než 110 tisíc natěšených fanoušků znamenalo značný stres, což si uvědomoval i manažer slavné britské kapely. 

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

„Zeptal se, jestli nás nezaskočí velikost publika. Tak jsem se na chvilku zamyslel a řekl jsem mu, že asi ne, protože jsme nedávno hráli na Letné, kde bylo asi osm set tisíc lidí,“ vypráví Vladimír Mišík.

Vykulenému manažerovi poté vysvětlil, že šlo o demonstraci proti komunistickému režimu. Právě Letná, kde vznikl i tento rozhovor, je pro Vladimíra Mišíka důležité místo. Narodil se zde, nyní tu bydlí s rodinou a právě na Letenské pláni se před 30 lety odehrála zmiňovaná obří demonstrace, na níž zazněla i Mišíkova slavná skladba Variace na renesanční téma.

Cítíte nostalgii, když se dnes procházíte po zdejší pláni?
Sice okolo Sparty, kde byla tribuna a odkud se hlásalo, moc nechodím, ale to víte, že si někdy vzpomenu. Ani bych to nenazval nostalgií. Byla to historická událost, všichni byli nervózní, protože se tehdy lámaly okovy. Někde za Prahou byly ještě tanky a část komunistů pořád ještě nevěděla, jestli tomu, co se děje, uvěřit, nebo neuvěřit. 

Když se muzikant postaví před téměř milion lidí, musí to být samo o sobě obrovská zkouška nervů. V tomhle případě měla celá akce ještě důležité politické poslání. Nervozita, o které mluvíte, musela mít víc rozměrů.
V tu chvíli jednoznačně převažovala síla myšlenky. Samotná muzika vlastně nebyla až tak důležitá. Bylo to takové odlehčení mezi jednotlivými projevy. Přeci jen někdo hovořil déle, někdo krátce, někdo úderně, někdo rozvlekle… Mně osobně běhal mráz po zádech hlavně z toho důvodu, že ti lidé zpívali se mnou. To byl velice silný moment.

Dal se potom později nějaký muzikantský zážitek s touto událostí vůbec srovnat?
Trochu by se možná dal přirovnat zážitek, když jsme hráli jako předskokani Rolling Stones. Ještě před koncertem se odehrála taková lehce komická chvíle. Když se stavělo to jejich obrovské pódium, sešli jsme se s jejich manažerem, který celou akci řídil, aby nám oficiálně sdělil, že boss Mick Jagger si vybral Vladimíra Mišíka a kapelu Etc... Zeptal se, jestli nás nezaskočí velikost publika, protože už mají prodaných přes 100 tisíc lístků. Tak jsem se na chvilku zamyslel a řekl jsem mu, že asi ne, protože jsme nedávno hráli na Letné, kde bylo asi osm set tisíc lidí. Díval se dost udiveně, tak jsem hned dodal, že šlo samozřejmě o demonstraci. (smích)

Bavíme se teď o době, kdy jste už opět mohl zpívat na pódiích. První půlka 80. let však tak optimistická nebyla kvůli zákazu vystupovat. Původně měl platit do zapomnění, nicméně nakonec vám bylo umožněno koncertovat s proškrtaným repertoárem. Nebylo pro vás těžké se po vynucené pauze vrátit?
Zákaz trval dva roky, bylo to v letech 1982 až 1984. V té době se tady na několika zdech začaly objevovat ty známé nápisy „Nechte zpívat Mišíka“. Vždycky je smazali, nebo přemalovali, ale někdo je pokaždé znovu napsal. Byla to taková srandovní přetahovaná, kterou jsem sledoval zpovzdálí. Několikrát jsem jel tramvají schválně těmi místy, abych se podíval, jestli tam nápisy ještě jsou, nebo už je zase smazali.

Když jsem se pak mohl vrátit, nebál jsem se, že by lidé nepřišli. Naopak. První koncert jsme hráli v Hradci Králové, byli jsme jen dva a měli jsme povoleno vystupovat jen v malých klubech. Pro velký zájem pořadatelé ale náš koncert přesunuli do velkého sálu pro asi čtyři sta lidí. Bylo jasné, že lidé na nás po těch dvou letech nezapomněli, takže jsme skočili do vod, které jsme už znali. Jezdili jsme dvanáct až osmnáct koncertů do měsíce. Vždycky jsme byli pět šest dní někde na šňůře, pak jsme přijeli domů, strčili jsme prádlo do pračky, pohráli jsme si s dětmi, pomilovali manželky a jeli jsme zase dál. (smích)

Dnes je už vcelku běžné, když český interpret zpívá anglické texty, což se může jevit jako současný trend. Vy jste v úplných začátcích své kariéry zpíval téměř výhradně anglicky. Prý jste české texty programově odmítal, je to pravda?
Vyloženě programově ne, ale je pravda, že česky se mi moc zpívat nechtělo. V začátcích jsme ještě nehráli svoje vlastní skladby, takže jsme hráli, co se nám líbilo. Kolem nás zněla z rozhlasu pop music ala Milan Chladil a Karel Gott, ale popravdě jsme měli jiné zdroje inspirace. Navíc to bylo v období před rokem 1968, takže jsme ještě mohli jezdit na různá pozvání za hranice, třeba do Francie nebo Anglie. 

K angličtině má blízko i váš mladší syn Adam, že?
Ano, i on má tendenci texty trošku poangličtit takovým svým vlastním způsobem. Teď ale už většinou zpívá česky. 

Vy už jste několikrát řekl, že synova hudba není tak úplně váš šálek kávy. Znamená to, že spolu muziku neřešíte?
Tento typ hudby opravdu nevyhledávám, ale Adamovy věci si poslechnu. Občas se mě chodí ptát a říká: Tati, myslíš, že to bude hit? Na to mu ale nedokážu odpovědět, protože jednak tyhle předpovědi neumím a hlavně se v současných trendech vůbec nevyznám.

Vladimír Mišík

■ Narodil se 8. března 1947 v Praze.
■ Založil nebo spoluzaložil legendární skupiny Matadors, The Special Blue Effect (posléze Blue Effect) a později Etc...
■ Působil i v dalších kapelách, především ve Flamengu, se kterým natočil nesmrtelné album Kuře v hodinkách. Zpíval také v orchestru Karla Duby, založil kapelu New Force, hrál v George & Beatovens a dalších.
■ Za minulého režimu se potýkal se zákazy, po sametové revoluci na čas nakoukl do politiky.
■ Před týdnem šlo do prodeje jeho nové album Jednou tě potkám, které vychází  devět let po nahrávce s Etc... Ztracený podzim. Většina písniček má autobiografické ladění. Křest alba je naplánován na 24. listopadu v pražském Divadle Archa. 

Zase je hezké, že ho váš názor zajímá.
To ano. Adam je v tomhle ohledu úplně v pohodě. Máme spolu hodně kamarádský vztah. Já mu ostatně občas také pustím něco svého a zeptám se: Co na to říkáš, mladej? (smích)

U rodinných věcí ještě chvíli zůstaňme. Váš otec byl americký voják, takže jste de facto poloviční Američan. Celý život jste žil v přesvědčení, že zemřel v boji, až relativně nedávno jste zjistil, že máte ve Spojených státech několik sourozenců. Jak je možné, že vám byla tato informace tak dlouho utajena?
Moje maminka mi totiž řekla, že otec padl v Koreji. To byla její oficiální verze, kterou mě zřejmě chtěla chránit. Ocitla se v problémové situaci, protože se dostala k práci na americké ambasádě. Bylo to normální zaměstnání, v podstatě tam vedla snack bar, později začala dělat takovou paní v domácnosti, která se v rodinách diplomatů stará o malé děti. Samozřejmě ale byla v hledáčku StB, stejně jako všichni zaměstnanci západních ambasád. Navíc ještě měla mě. StB ji vyslýchala, jak vlastně ke svému dítěti přišla. Dokonce jí vyhrožovali, že mě odeberou. Muselo to pro ni být hodně drsné. Jednou za čas ji vyslýchali, jednou za čas se z toho zhroutila. Dokonce si pamatuji, že skončila na týden v Bohnicích. 

Paradoxně jsem se až později ze záznamů StB dozvěděl, jak se píše jméno mého otce. Znal jsem ho totiž jen foneticky. Až teď nedávno jsem se díky Jitce Němcové, která o mně točila dokument, dozvěděl, jak to s ním ve skutečnosti bylo. Dostala nápad, že by Adam odjel do Ameriky a pokusil se vypátrat alespoň, kde má můj otec hrob, abychom se tam se štábem mohli vypravit. 

Zjistilo se podstatně víc.
Ano, díky Petře Verzichové, která na České televizi pracuje v redakci, jež se zabývá genealogií, se podařilo zjistit mnohem víc. Umístila totiž na jeden server, který je pro tyhle věci určený, mou fotku společně s fotografií mého otce ve stejném věku. Na základě toho se ozvala manželka mého bratra Dannyho s tím, že by mohlo jít o jejího tchána, což později i potvrdily testy DNA. 

Když jsem s bratrem poprvé komunikoval přes Skype, bylo to něco úžasného. Pokračoval v rodinném životě a měl dalších pět potomků. Nedožil se už momentu, kdy bychom se mohli setkat. Dva bratři bohužel loni už také zemřeli. S ostatními bratry jsme ale v kontaktu a příští rok by chtěli opět přijet za námi do Prahy.

Poslední velká novinka se netýká vašeho soukromého, ale muzikantského života. Právě vám vychází nová deska Jednou tě potkám, kterou jste překvapivě nenatočil s kapelou Etc... Proč?
Napadlo mě to už několik let nazpátek. Vždycky když jsem měl nějaký přetlak nápadů, tak jsem si sedl a začal psát nejdřív texty a ty jsem si pak sám zhudebňoval. Postupně jsem takhle dával dohromady víc a víc materiálu, tak jsme s kapelou uvažovali o nové desce. Jenomže to jsme dělali asi pět let – že jsme jenom uvažovali. Nechtěl jsem desku kapely postavit jen na šesti sedmi písních, které by se vybraly z těch mých, takže jsem se postupně rozhoupal k tomu, že vydám v uvozovkách sólovou desku s producentem Petrem Ostrouchovem a s muzikanty z jeho kapely.

Jakým způsobem jste hledali témata nových písní, kromě těch, které už jste měl nachystané?
Petr zašel do svého oblíbeného knihkupectví, nakoupil si sérii sbírek svých oblíbených básníků a hledal texty, které by ke mně trochu pasovaly. Přeci jen, co si budeme nalhávat, je mi 72, takže zpívat třeba píseň ve stylu „s cizí ženou v cizím pokoji…“ to by mi asi už nikdo nevěřil. (smích) Některé texty na desce jsou prožité, některé jsou fiktivní. Je tam například píseň Něco ve mně chrčí. Když Petr ten název slyšel, začal se chechtat, protože všichni znají ty mé stavy – leckdy a leckde. Zrovna tato píseň je ale fiktivní. 

Vladimír Mišík a jeho syn Adam Mišík

Můžete přiblížit nějakou, která vypráví skutečný zážitek?
To je třeba píseň Devizový příslib, jež vypráví příběh, který jsem opravdu prožil. Dostal jsem příslib, abych mohl vycestovat do Anglie za mým kamarádem Honzou Adamčíkem, který žil v Londýně. Když jsem přijel do Chebu, celníci po mně chtěli potvrzení, že jsem odevzdal vojenskou knížku. Vysvětloval jsem jim, že jsem nevoják, ale odpověděli jen, že to by jim mohl říct každý a vyvedli mě ven z vlaku. Musel jsem se dostat domů, najít svou vojenskou knížku s vytrženou známkou, odevzdat ji a s potvrzením se vrátit do Chebu. 

Jenže jsem u sebe měl jen dvě koruny, jinak samé libry. Ty jsem se marně snažil směnit u paní šatnářky na nádraží. Po chvíli šla kolem mě taková mánička a říká: Vole, seš to ty? Ten Mišík? Co tady děláš? Vysvětlil jsem mu situaci, koupil mi lístek, otevřeli jsme flašku rumu, kterou jsem měl v tašce, sedli jsme do vlaku a jeli do Prahy. Doma jsem pak celou noc hledal po bytě tu prokletou vojenskou knížku. Až nad ránem jsem ji našel, takže se mi nakonec podařilo vycestovat. Téhle příhodě je věnované na desce jedno blues.

Jak jste zvládal proces nahrávání desky po zdravotní stránce?
Neprobíhalo to tak, že bychom se zavřeli do studia a vylezli z něj až za týden. To by nešlo. Postupně jsme si to rozfázovali, takže jsme nahrávali třeba tři dny a pak si dali čtrnáct dní volno. I tak to bylo hodně náročné, protože jsem na čtyři měsíce skončil s těžkým zánětem průdušek a asi tři věci se musely dotáčet později. S pár panáky a pořádnou dávkou kortikoidů jsem to ale zvládl. 

Kvůli zdravotním problémům jste už před časem musel výrazně omezit koncerty a sám přiznáváte, že vás každé vystoupení stojí hodně sil. Co vám po tolika letech hraní a zpívání před lidmi ještě dává?
Když se na konci koncertu lidé postaví a tleskají ve stoje, dostaví se taková euforie, které bych se nerad zříkal. Ten pocit s vámi pak ještě zůstává. Druhý den ráno se probudíte a můžete si říct: Je to dobrý! Jsem už poslušný pacient, takže rady lékařů beru vážně. Publika bych se ale vzdát nechtěl.

Autor:
  • Nejčtenější

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

22. března 2024  19:07,  aktualizováno  20:05

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

24. března 2024

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

26. března 2024  15:14

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila....

Budu upřímná, jedno dítě mi stačí, přiznává Patricie Pagáčová

22. března 2024

Moderuje jenom výjimečně. Patricie Pagáčová se cítí být především herečkou. I když na velkou roli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Konec konspirací. Diagnóza princezny Kate přepisuje příběh uplynulých týdnů

23. března 2024  17:15

V královské rodině představuje Kate (42) závan svěžesti. Z lavičky v rozkvetlé zahradě vyslala...

Kristen Stewartová a její snoubenka si před svatbou nechaly zmrazit vajíčka

28. března 2024  9:12

Herečka Kristen Stewartová (33) prozradila, že si se snoubenkou Dylan Meyerovou (37) nechaly...

Herci za katedrou: Profesor Hrbolek, fyzikářka a nechybí ani Igor Hnízdo

28. března 2024

Některé jsme milovali, další nám lezli na nervy. Každý z nás měl oblíbené i neoblíbené filmové a...

Labilní Hajská i prvňáček Oliva. Seriálu My všichni školou povinní je 40 let

28. března 2024

Nesmrtelný, kultovní, herecky nabitý a znamenitě napsaný. V My všichni školou povinní si najdou své...

Životních křižovatek je v mém životě spousta, říká herečka Zuzana Kajnarová

28. března 2024

Premium Pro svou práci potřebuje Zuzana Kajnarová nové impulzy, a i proto nezůstává v televizních...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...