Oba své taneční partnery Veronika Lálová ovšem nerada porovnává. „Se Zdeňkem Piškulou jsem si to užila na plné pecky. Je to mlaďák, takže jsem se s ním částečně vrátila do puberty. Je velmi talentovaný a bylo to s ním možná malinko jednodušší než s Davidem Svobodou, který je sportovec,“ přiznala tanečnice v rozhovoru pro minisérii televize ÓČKO s názvem Sekáme latinu.
„David jakožto sportovec díky tomu na druhou stranu zase dlouho vydržel na parketu. Nebyly mu však tolik vlastní různé krouživé pohyby. Je to velice fajn člověk, takže nedokážu říci, kdo z nich byl lepší,“ vzpomíná Veronika Lálová na tréninky a soutěžní večery po boku obou mužů.
Tanečnice během rozhovoru přiznala také to, že vést při tanci mužské partnery bylo mnohdy velmi fyzicky náročné. „Několikrát jsem skončila v průběhu tréninků a natáčení StarDance i v nemocnici. Utáhnout velkého chlapa Davida Svobodu mě stálo hodně sil a občas to odnesla má záda,“ pokračuje Lálová.
„Asi šestnáct let jsem se věnovala společenskému tanci. Potom mě však začaly více bavit původní originální tance, jako je bachata, merengue a hlavně samba. To je taková karnevalová záležitost s hromadou peří. V mini kalhotkách ji už však netančím. Samba mě uchvátila ze všeho nejvíc. Je to moje srdeční záležitost, takže se kvůli ní jezdím docela často vzdělávat do Brazílie,“ říká.
Je tu krásně! Hodně cestujeme, ale dopoledne byl zasloužený relax
#srilanka #ladjabeachresort #relax #holiday #and #work #pink
„Na plesech v Česku moderátoři často mylně oznamují pravou brazilskou sambu, z čehož se mi vždycky ježí chlupy. Ta pravá se tančí například na slavném karnevale v Rio De Janeiru. Jsou to velice rychlé kroky, které u nás v republice málokdo umí. Je to náročnější. Tady u nás se není u koho v tomto směru vzdělávat,“ pokračuje tanečnice.
Lálová přiznává, že do Brazílie má občas strach jezdit. „Měla jsem vždy velký respekt a mám ho vlastně pokaždé, když tam jedu. Je to jedna z nejvíce nebezpečných zemí na světě. Chce to dávat pozor a nijak neprovokovat například nošením hodinek a šperků. Vždy když přijedu zpět domů, vážím si toho, jak si tu žijeme. Už jen to, že si tu v klidu můžeme vytáhnout mobil na ulici. Tam bych o něj v takovém případě nejspíš za pár minut přišla,“ dodává.
30. srpna 2016 |
