Vnímáte maskérnu tak trochu jako oázu klidu před začátkem Televizních novin?
Určitě. Mám to tady ráda. Je to milé, příjemné prostředí, kde je klid a ne takový ruch jako v našem otevřeném prostoru ve zpravodajství. Většinou jsem tady jen s maskérkou a buď si povídáme, nebo si můžu zavřít oči a během líčení se ponořit do svých myšlenek a i lehce meditovat.
Takže je to i chvíle pro přemítání?
Přesně tak. Někdy se váže k Televizním novinám, jindy se mi hlavou honí všechno možné. Dětmi počínaje – kdy je vyzvednout ze školy a školky, kdy je odvézt na kroužky – a zařizováním nejrůznějších věcí, které se týkají jak práce, tak domácnosti, samozřejmě včetně nákupů, konče. Někdy tady vyřizuji esemesky, e-maily, prostě to, co v průběhu dne nestihnu. Takže se dá říct, že i v maskérně pracuji.
Přišla jste však už nalíčená.
Jsem zvyklá denně se ráno nalíčit, než vyjdu s dětmi z domu. Myslím si, že to k mé profesi patří. Diváci mě znají z obrazovky upravenou a chodím tak i v civilu.
Víte dopředu, jaké budete mít před kamerou oblečení, aby s ním ladil i make-up?
Každý moderátor má svoji kartu, podle níž nás maskérky líčí. Můj „televizní“ styl ladí ke každému oblečení. Na různé akce se líčím a češu sama. Na Televizní noviny často přijdu už předpřipravená, takže mě maskérka pouze doupraví.
To, jak vypadáte na obrazovce, ovlivňuje váš civilní vzhled, nebo se televize přizpůsobuje tomu, co máte ráda?
Protože ani v civilu to s líčením nepřeháním a mám raději přirozený make-up, není moc velký rozdíl mezi soukromím a televizí.
Nechcete mít od líčidel aspoň na chvíli pokoj?
Pro mne je to automatické od doby, kdy jsem se začala líčit. Moje babička si na to potrpěla - i v devadesáti letech stále byla za dámu. Maminka je také pořád upravená. Podle mě k ženě patří aspoň jemně se zvýraznit. Ale bývám i nenalíčená, doma nebo u moře. Tam má člověk tak krásnou barvu od opálení, že to ani není potřeba.
Když u vás zazvoní nečekaný host...
... tak neotvírám, a když vím, že přijde návštěva, samozřejmě se upravím.
A taky platí, že šaty dělají člověka.
V televizi nemívám oblečení ze svého šatníku. Jsou pro mne připraveny různé klasické šaty, halenky a sukně, které v civilu moc často nenosím. Mám ráda džíny, košile nebo ležérní šaty. Podle nálady, počasí a situace. Rozhodně volím spíš sportovnější oblečení. Nejsem ani typ, který musí mít poslední módní trendy.
Sleduji je, ale ne že bych se jimi úplně nechala ovlivňovat. Když se mi něco z toho, co je zrovna v kurzu líbí, pořídím si to, ale jinak si zachovávám svůj styl. I v barvách. Klasiku, bílou, černou, pastelové barvy.
Po návštěvě maskérny vás čekají Televizní noviny. Máte ještě trému?
Už moc ne, přece jen to bude dvacet let, co moderuji Televizní noviny. Ale když jsou nějaké zvláštní nečekané situace nebo události, někdy tréma je. I když ne taková jako na začátku. Tehdy se rozsvítilo ve studiu červené světlo a já se bála, že nebudu moct promluvit.
Lucie Borhyová
|
S Reyem Korantengem jste sehraná dvojice. Je i díky tomu stres menší?
Určitě. Jsme parťáci a za ty roky víme, že když se jeden nadechne, druhý může větu dokončit. Když s někým tvoříte dvojici, musí být mezi vámi symbióza. Musíte si rozumět. To, že jste si s tím druhým nesedli, že je mezi vámi napětí, jisté tření, by bylo znát. Můžete se přetvařovat, jak chcete, přesto je to cítit. S Reyem moderuji ráda cokoli. Sedli jsme si profesně i lidsky, jsme kolegové i kamarádi. Když dostanu nabídku moderovat akce mimo televizi a má to být ve dvojici, říkám, že chci k sobě Reye.
Za dobu, co spolu pracujete, to nemůže být úplně cizí člověk.
Přesně tak. Už je to taková rodina, dá se říct.
Odhadnete vzájemně, jakou ten druhý má náladu?
Moc ne, protože Rey ani já to na sobě nedáváme znát. Netaháme své osobní problémy do práce, necháváme je bokem. Oba jsme tak ladění, že chodíme do televize s dobrou náladou a řešíme spolu práci.
Dvacet let na Nově. Napadlo vás sepsat, co všechno jste zažila?
Těch příhod, příběhů a zážitků by byla celá řada, ale nikdy mě nenapadlo napsat knížku. Ale je to dobrý tip.
Řekla jste si někdy, to mi za to nestojí, třeba když jste si o sobě něco nepříjemného přečetla?
To se nikdy nestalo. Mám svoji práci ráda, baví mě, naplňuje, takže jen tak nějaký článek by mě od ní neodradil. Navíc už když jsem nastupovala na tuto pozici, věděla jsem jsem, že se budou psát různé věci. Je to součást profese, při níž jste na očích. Na druhé straně jsem netušila, co všechno si je možné o sobě přečíst, ale naučila jsem se s tím žít.
Je jedna Lucka, o níž vím všechno, a ta druhá, o které si občas něco přečtu a říkám si, že to je úplně někdo jiný. Myslím, že většina lidí ví, že bulvár nelze brát smrtelně vážně. Záleží, co se napíše, ale v mém případě nikdy nešlo o něco takového, abych uvažovala, jestli jít dělat něco jiného.
Omezuje vás v osobním životě to, že moderujete nejsledovanější pořad?
Pochopitelně vzhledem k tomu, že jsem tváří televize Nova, musím se odpovídajícím způsobem chovat. Nedělá mi to ale žádné potíže. Nemusím se přetvařovat.
Překvapíte občas něčím?
Maximálně tím, že mi lidé říkají, že v televizi působím větší a mohutnější. Kamera prostě přidává. Překvapuje je, že jsem ve skutečnosti drobnější než na obrazovce, kde na ně dělám dojem vysoké statné ženy.
Zmínila jste, že moderujete různé akce. Vybíráte si je pečlivě?
Ne všechno se hodí ke tváři zpravodajství, takže nabídky selektuji. Taky neberu práci na úkor dětí. Snažím se rozvrhnout si ji tak, abych s nimi trávila co nejvíc času a až potom může přijít to další. Vzhledem k tomu, že děti mě zaměstnávají poměrně dost – Luky chodí do čtvrté třídy, Linduška je ve školce a oba mají kroužky, je docela těžké skloubit práci, děti, domácnost. Vstávám brzy, chodím spát pozdě večer a všechno během dne musím stihnout.
Ráno udělat snídani, probudit děti, vyčistit zuby, obléknout, nasnídat, rychle s nimi do školky a školy, potom zpátky domů. Během dne nakoupit, uvařit, vyprat, když je čas, jít si zacvičit. K tomu mám různé schůzky, vyřizování. Odpoledne vyzvedávám Lindušku ze školky, jedeme na zmíněné kroužky, pak mířím do práce. A ještě máme pejska. V tom všem jsem naprosto spokojená. Mám ráda, když se něco děje.
Jak dětem vybíráte kroužky?
Důležité je, k čemu tíhnou. Linduška odmalička tancovala, ráda zpívala, už i lyžuje, od tří let chodí na balet, na aerobik, hraje tenis. Lukýsek hraje na kytaru, je docela hudebně nadaný, píše příběhy, oblíbil si házenou. Všechno je baví. A to je podstatné. Rodiče by měli vést děti k tomu, k čemu mají předpoklady. A když vidí, že někde nejsou šťastné, netlačit na pilu.
Přála byste si někdy na chvíli někam „zašít“, vyčistit si hlavu?
Ne, jsem moc ráda s dětmi, s nimi mi je nejlépe pořád. Miluji, když doma radostně křičí a řádí a náš pes běhá za nimi a štěká… Netoužím být někde úplně sama. Mám ráda společnost, když přijde návštěva a je plný dům.
