Jaký je váš recept na koktejl štěstí?
Určitě je důležité se těšit i z malých věcí. Třeba když vyjde sluníčko, mám takovou radost! Nebo třeba jedu v autě a dám někomu přednost na přechodu, ten člověk mi zamává, usměje se na mě. To mě také potěší. Myslím si, že je důležité být vnímavější ke svému okolí. Ovšem je pravda, že já si to ráda dělám komplikované.
Uměla jste se vždy radovat z maličkostí, nebo to přichází časem?
Myslíte stárnutím? Já jsem se z toho uměla vždycky těšit. Nedávno jsem si vzpomněla, že moje babička, která byla chudá, k narozeninám vždycky dávala nanukový dort. Tenkrát stál šestnáct korun a já jsem se vždycky na ty narozeniny těšila. Víc než materiální věci mě potěší třeba to, když je někdo milý, když mě zastaví na ulici a řekne mi: „Paní Gregorová, já vás mám tak ráda.“ Nebo: „Vám to tak sluší.“ Dokážu se radovat z malých věcí.
Myslíte si, že se lidé v dnešní době umí radovat z maličkostí?
Nechci být taková, co smutní za mládím, ale myslím si, že je to teď horší. Do popředí šly materiální věci. Doba je tak hektická, uspěchaná, že na není čas na maličkosti.
Když řeknu štěstí, co se vám vybaví jako první?
Já si vybavím všeobecné věci, že je klid, že nežijeme někde, kde je vojna. Vážím si toho, že žijeme v nádherném prostředí. Česká republika i to mé Slovensko. Je nádherné, že nemusíme zažívat to, co naši rodiče. Pohoda kolem sebe, pár dobrých přátel, to je pro mě štěstí.
Teď je léto, co chystáte?
My teď máme divadelní pauzičku. Pak máme 2. října premiéru nové komedie v divadle Broadway. Zkoušet začneme až koncem srpna a já počítám, že bych nečekaně jela na dovolenou. Nemám ráda ty plánované dovolené, protože se hrozně bojím létat. Já kdybych teď věděla, že třeba 10. srpna někam letím, tak jsem každý den ve stresu. Takže to vidím na nějaký last minute. Ale dobrý. Já potřebuji něco, kde si odpočinu. All inclusive, kde jenom ležím, opaluji se a nemusím se o nic starat. Fakultativní výlety nemám ráda, to se radši podívám na hezký dokument v televizi.
Kam byste se chtěla podívat, kde budete šťastná?
Já jsem šťastná všude, kde jsou dobří lidé. Já bych klidně letěla do Turecka nebo do Itálie. Tam, kde je sluníčko.
Radek Brzobohatý a Hana Gregorová - Premiéra hry Lev v zimě (2009)
Předáváte tu svou pozitivní energii mezi přátele, kamarády, kolegy?
Já myslím, že ano. Radek mi vždycky říkal, že jsem jeho jaderná elektrárna. Mám to ráda, když je dobrá a pozitivní nálada. Nemám ráda, když je někdo smutný. Snažím se těm lidem pomoci a vymluvit jim to, protože pak to i na lidi kolem působí blbě, když je tam třeba jeden, co je negativní. Myslím si, že to dokážu předávat. Ale moc nemusím, mám kolem sebe lidi, kteří jsou pozitivní, bezvadní a těší se z každého momentu, mají hezký vztah a to je důležité.
Vy jste mi přiznala, že chcete napsat knihu o svém manželovi. Už se to nějak chystá?
Já to mám v hlavě už od smrti Radka. Kdysi jsem s humorem říkala, ještě za jeho života: Počkej, napíšu knihu a to budou koukat ty tvoje ženské! Ale chtěla bych to. Jak zemřel, tak to hned nejde. Ale pak jsem třídila věci, fotografie a vlastně jsem věděla, že by to bylo hezké. Žili jsme normální život, tak jako každý jiný, nebylo to ozvláštněno tím, že byl slavný herec. V té době to byl idol žen. Tak bych o tom normálním životě mezi námi, o té stránce, jak ho ti lidé neznali, chtěla napsat. Název mám: Žila jsem s idolem. Ale ještě nemám ani čárku. Ale nápad je dobrý.
