Čeští olympionici nezamířili do Pece pod Sněžkou náhodou. V létě tu měl hradecký oddíl soustředění, kde se judisté připravovali i na mistrovství světa. Trénovali právě v tělocvičně zdejší základní školy.
Otázky na slavné české judisty si děti připravily dopředu a četly je z papíru. Protože judo nepatří mezi masové sporty, učitelky dětem před návštěvou olympioniků pouštěly ukázky z jejich nejdůležitějších zápasů. „Trochu jsme je vtáhli do světa juda, ale otázky si děti vymyslely samy,“ řekla ředitelka školy Dita Mrázková.
Někdy šlo o velmi netradiční dotazy, třeba na to, zda ve škole snědli svačinu, kterou jim připravila maminka. „Většinou jsem se snažil ji sníst, ale taky se mi stalo, že jsem ji dostal v pondělí a vytáhl z batohu až v pátek. Za to mě tedy maminka nepochválila,“ vzpomínal Pavel Petřikov mladší.
Jídlo bylo velkým tématem. Děti se zajímaly o jídelníček obou sportovců. Zatímco Krpálek zápasí v nejvyšší váhové kategorii, Petřikov nyní hubne, aby se vešel do limitu 60 kilogramů.
„Skoro co dvě hodiny mám nějaké jídlo“
„Potřebuji teď šest kilo shodit, takže mohu zapomenout na různé pišingry, vynechávám koblížky a podobně. Jím spíš dietněji, hodně zeleninu. Nejvíc se pak hubne těsně před zápasem,“ řekl.
Zato Lukáš Krpálek odpověděl, že on by potřeboval naopak šest kilo nabrat, aby se lépe vyrovnal s těžšími soupeři. Jeho dosud nejmohutnější sok totiž vážil 180 kilogramů, což je o polovinu více než má on.
„S takovými zápasníky to je hodně těžké. Člověk se nesmí dostat na zem. Ale zase je dobré, že se rychleji unaví,“ prozradil malým posluchačům recept na úspěch a dodal, že z jídla má nejraději maso:
„Já mám celkově hrozně rád jídlo, snad nemám žádné, které by mi nechutnalo. Samozřejmě jako sportovci musíme dodržovat nějaký jídelníček a jíst zdravě. Ale jednou za čas si tělo výjimku zaslouží. Můj jídelníček je teď jíst a jíst, skoro co dvě hodiny mám nějaké jídlo. Aby člověk nabral svalovou hmotu, musí pořádně trénovat a do toho jíst.“
Zjistili, že nedělají karate, ale judo
Děti se zajímaly také o to, zda se judisté v dětství prali se svými sourozenci. Oba souhlasili a Lukáš Krpálek dodal, že ho to dokonce přivedlo k judu. S bratrem totiž rádi sledovali bojové filmy a chtěli se původně přihlásit na karate.
„Jenže jsme přišli pozdě a místo tréninku karate už byl v tělocvičně trénink judo. Tak jsme začali trénovat a až po čase jsme zjistili, že neděláme karate, ale judo. Takže jsem se k judu dostal vlastně náhodou,“ překvapil všechny v sále olympijský vítěz z Ria de Janeiro.
V Peci pod Sněžkou nemohla chybět ani otázka na lyžování. Oba sportovci se shodli, že preferují spíše běžky, které u nich dokonce tvoří součást vytrvalostního tréninku. Naopak sjezdovky volí spíše výjimečně, aby si nepřivodili nějaké zranění. Velké pobavení v sále vyvolala také otázka na typické znaky judisty.
„Tyhle velký uši, co má Lukáš, já už si je nechal zmenšit,“ žertoval s dětmi Pavel Petřikov mladší.
Krpálek chce vychovávat talenty
Lukáš Krpálek se rozhovořil také o své budoucnosti. Připravuje totiž projekt akademie juda, kde by chtěl vychovávat mladé talenty: „Myslím, že jim mám co předávat. Pro děti to je výborný sport. Samozřejmě, dokud to půjde, chci se věnovat zápasení co nejdéle,“ odpověděl.
Čeští olympionici nezamířili do Pece pod Sněžkou náhodou. V létě tu měl hradecký oddíl soustředění, na němž se judisté připravovali i na mistrovství světa. Trénovali právě v tělocvičně zdejší základní školy. Na oplátku slíbili, že do školy přivezou právě Krpálka a Petřikova.
Ještě před samotnou besedou dětem asistent reprezentačního trenéra a trenér hradeckého juda Pavel Krpálek starší stručně představil judo. Dva jeho svěřenci pak dětem ukázali několik základních chvatů nebo to, jak správně padat.
„To je v judu hodně důležité, trénovat pády. Když špatně spadnete, můžete se zranit. Proto se učíme, jak správně padat,“ vysvětlil dětem Pavel Petřikov starší.
Základní škola v Peci pod Sněžkou je malotřídní. Vedle školky má jen dvě třídy. Besedy se zúčastnili nejen všechny zdejší děti, ale i někteří rodiče. Judisté už avizovali, že by tu v létě chtěli absolvovat další soustředění a se školou jednají také o tom, že by připravili pro místní děti judistický trénink, aby si mohli sport vyzkoušet na vlastní kůži.
