RECENZE: Neznámá známá Farna je skvělý medailonek, ale průměrný dokument

Zpěvačka v neděli v Ostravě a potom na dalších projekcích po Česku osobně uvede film Ewa Farna 10: Neznámá známá. Ten vznikal poslední dva roky a kromě aktuálních scén a rozhovorů s hlavní hvězdou a jejími spolupracovníky nabídne i umně zapracované archivní záběry.

Divák se tu tedy dozví, že když se Farna v roce 2006 stala objevem Českého slavíka, šla na pódium „totálně vystrašená“, protože musela mluvit v češtině, která není její rodnou řečí. Rychlý sestřih dalších cen jen dokumentuje, jak raketově její kariéra stoupala. A je tu i dopředu zmiňovaný „přerod z holčičky v ženu“. To zní sice příšerně, ale přesně tak to je. Když ještě jako náctiletá měla podepsat smlouvu, otec se jí rok denně ptal, jestli si tím je jistá. Dnes je dospělou a svébytnou zpěvačkou, byť rodiče s ní logicky obráželi štace až do osmnácti.

Ewa Farna 10: Neznámá známá

60 %

Česko, Polsko, 2017

Režie: Martin Linhart

Účinkují: Ewa Farna, Tomáš Klus, Matěj Ruppert

Kinobox: 62 %

Výmluvný je také z domácího pohledu možná nepříliš zřejmý rozdíl mezi tuzemským a polským trhem. Tam Farna začínala až v šestnácti, „chytila“ už dospělé publikum, kdežto v Česku se možná doteď zbavuje pověsti holky s rovnátky.

Fanoušci si tedy snímek rozhodně užijí a pohled do zákulisí bude cenný i pro ty, kdo se o zpěvaččinu kariéru příliš nezajímají. Dozvědí se totiž, že tato profese není jen hodina zpívání v sobotu večer, ale také dlouhé cesty dodávkou, spousta nervů a mraky další práce okolo. Že Farna je přes popularitu hodná a milá holka, která to jen někdy nemá jednoduché. A tak třeba v Londýně na Tower Bridge s vědomím, že zrovna unikla ze začarovaného kruhu slávy, s úlevou vyřvává: Nazdar, jsem Ewa Farna a řvu „do prdele“.

No a pak přijde vrchol – loňský výroční koncert v pražském Foru Karlín. Snímek, možná bezděky, vysvětluje, proč dlouho chystaná akce nakonec vyzněla poněkud rozpačitě (více čtěte v recenzi Ewa Farna slavila výročí se světovou scénou a mizerným zvukem). Oni to ve filmu říkají i spoluhráči Farné – je fajn, že si sama ochodí, co vše k hudebnímu managementu patří, ale není úplně normální, aby interpret před koncertem řešil takové detaily jako barvy pásků, které dostanou návštěvníci jednotlivých sektorů.

Potom se totiž stane, že zvukař podcení velikost prostoru, diváci vzadu slyší spíš šepot – a nemá to kdo řešit, protože ten, kdo celé akci velí, je v tu chvíli na pódiu a nemá jak zasáhnout.

Stejným neduhem bohužel trpí i tento snímek. Ewa Farna je jeho protagonistkou, producentkou i scenáristkou, čímž chybí základní dokumentaristický stavební kámen, tedy objektivita. Takže výsledkem je spíš promofilm, byť v tomto ohledu umírněný a navíc řemeslně více než zdařilý. Od dokumentu by však divák čekal, že se zakousne i do nepříjemných témat. Anebo osobních. Farna sice ukázala rodiče, ale že byl kytarista Martin Chobot v době natáčení už jejím partnerem nejen na pódiu, se v kině dozvíme z mimoděk pronesené věty, že „Ewa se v noci vzbudila a řešili jsme práci“.

Skutečný dokumentarista by dokázal tato a jiná zákoutí zpěvaččina života jistě rozkrýt lépe. Nicméně pořád platí, že film Ewa Farna 10: Neznámá známá za vidění stojí. Byť se od něj možná čekalo víc.