Jak to s Laurou řešíte prakticky - najímáte na víkendy, kdy koncertujete, chůvu?
Ne, Lauru hlídá babička, moje maminka. Jsou na sebe zvyklé odmalinka, když odjíždím, nevnímám ani špetku stýskání. Časem uvidíme, byla bych hrozně ráda, kdyby se začal víc zapojovat její tatínek. Laura ho zbožňuje. Zdá se, že se bude starat víc a víc.
Ještě nikdy jste o něm veřejně nemluvila. Prozradíte, o koho jde?
Není důvod. Nemluvila jsem o něm záměrně - taková byla naše společná dohoda. Někomu prostě chvilku trvá, než některé věci stráví. Otěhotněla jsem neplánovaně, nebyli jsme v tu dobu ani partneři a já respektovala, že potřebuje čas.
Ale vy jste žádný čas na strávení nedostala. Prostě jste se musela starat.
Nad některými věcmi nesmíte přemýšlet. Na každém člověku byste pak něco našla. Emoce, které ve vás vyvolávají nějaké křivdy nebo pocity nespravedlnosti, je lepší nejitřit. Kdybych se tenkrát rozhodla jinak, navždy bych si to vyčítala.
Co se teď změnilo, že už se zapojil?
Když jsem si nedávno zlomila ruku, poslala jsem mu SMS zprávu, že to bolí jako pes a že bych potřebovala pomoct. Od té doby Lauru navštěvuje, chodí s ní ven a užívají si spolu srandu, což je skvělé.
Takže stačilo zlomit si ruku a poslat esemesku?
Koukáte, co? Já taky koukala. Kdybych věděla, jak málo stačí k jemnému nakopnutí, kdybych tušila, že nemusím být za každou cenu hrdinka, která všechno zvládne sama, udělala bych to dávno.
Lepší pozdě nežli později.
Souhlasím. Byla bych ráda, kdyby se i dál vídali. Ani já, ani moje máma nemáme partnera, máma už žádného ani nechce, takže u nás chybí chlapi. Občas přijede strejda, mámin brácha, a to je všecko. A Laura je přísavka, když vidí nějakého mého kamaráda muzikanta, hned se na něho nalepí. Prostě jí chybí nehysteroidní mužská energie. Vyžaduje ji a byla by blbost jí ji odepírat. Protože se evidentně načeká, než o mě zavadí životní partner. Jestli vůbec! (smích)
Neexistují snad kolem vás vhodní muži?
Asi existují, ale jsou buď zadaní, nebo hodně dobře schovaní. Když se potkají lidi, kteří k sobě pasujou, je to nádhera. Moji rodiče třeba. V životě by mě nenapadlo, že mě to nepotká. Nikdo mě na to nepřipravil. Proč taky. Máma s tátou spolu byli spokojení a šťastní. Myslela jsem si, že je to úplně normální. Ve svých čtyřiatřiceti jsem vyplesklá ze zjištění, že to normální není.
11. května 2015 |
