Ostatně první pasáž se týká roku 1983, který lakonicky popisuje jako dobu, když „už dvanáct let neměl hit“.
Samozřejmě dojde i na chvíle plné slávy, ale Jones si nebere servítky, nešetří sebe ani ostatní a vzpomínky servíruje bez obalu. Třeba když vzpomíná na první setkání s budoucí legendou z Led Zeppelin Jimmym Pagem: „Zdál se celkem dobrý. Uměl podle všeho i trochu na kytaru. Říkal jsem si, kam to asi dotáhne.“
Obal knihy Znovu na vrcholu
Zemitě také reagoval, když poprvé slyšel svůj budoucí hit, skladbu What’s New Pussycat. Předvedl mu ji její autor Burt Bacharach „svým intonačně nejistým hlasem pod tónem, protože Burt neumí zpívat a nikdy nepředstíral, že umí“. „Zní jako opilec ve stanici metra a já si říkám – je to asi nějaká zkouška. Za okamžik řekne: Ne, dělám si pr..l.“ Nedělal. Byl to Jonesův třetí zářez v britské hitparádě, druhý v americké. A získal za ni nominaci na Oscara.
Že Tom Jones ke svému životu i kariéře přistupuje s humorem, pozná čtenář, když líčí práci podomního prodejce vysavačů. To bylo v době, když už měl za sebou i vystupování s kapelou. Radoval se, že mohl používat slogan „Nothing sucks like Electrolux“. „V Americe by ten slogan nefungoval, ve Velké Británii v roce 1963 ano,“ vzpomíná po letech.
Tom Jones loni kraloval festivalu Benátská!
30. července 2016 |
