„Lidi byli naprosto úžasní, měli jsme i standing ovation,“ nadchlo Boudovou brněnské publikum.
Takže se vám na Špilberku líbilo?
Hrála jsem tam poprvé a byla jsem z toho nadšená. Vyhovovaly mi sběrné mikrofony, které tu jsou, takže člověk nemusí tolik křičet. A věřím, že i diváci vzadu všechno slyšeli, přestože jich tam bylo kolem tisíce.
Všechna představení Večera tříkrálového nejen v Brně se vyprodala.
Musíme si přiznat, že je to částečně tím, že se v létě nehraje v divadlech (směje se). Ale taky to je důkaz toho, že Shakespeare je nesmrtelný. Jeho témata jsou věčně aktuální a lidi to v tom vidí, cítí a baví se s ním.
Jsou venkovní představení výrazně odlišná od těch v divadlech?
V představeních venku je absolutně jiná atmosféra. Já myslím, že lidi si opravdu jdou udělat hezký večer, jdou se pobavit a je to na nich znát. Pod širým nebem to má zcela výjimečnou atmosféru. Myslím si, že pro diváky je ještě bonus, když se povede hezké počasí. Prostředí na hradech k tomu taky přispívá.
Hrajete ráda ve venkovních představeních?
Vyhovuje mi hrát venku, ale nesmí pršet, nesmí šustit pláštěnky, nesmíme bojovat se zvuky třeba ohňostrojů, které jsou v Praze často, nebo hudbou ze vzdálených koncertů. Často mě překvapí, co všechno je slyšet venku, čeho si v kamenném divadle herec vůbec nevšimne.
Kolektiv herců ve Večeru tříkrálovém je sehraný?
Paní režisérka Jana Kališová, s níž za svoji kariéru pracuji už počtvrté, se snažila, aby se tam sešla parta lidí, která na sebe nějak slyší a má se ráda. Myslím, že tohle se jí povedlo. Přestože hrajeme každý den, vzájemně se podporujeme. I když jsme hodně unavení, tak je stále v zákulisí legrace. Její pojetí nejde do žádných extrémů, myslím si, že je to klasicky milá letní komedie. Máme sice moderní kostýmy, ale do současnosti děj zasazený není. Může se odehrávat v jakékoli době.
Jak ztvárňujete svoji roli Marie?
Moje role je komická. Jsme taková komická trojka, ještě s Josefem Cardou a Milanem Šteindlerem, který alternuje s Václavem Koptou. Snažili jsme se, aby Marie v sobě měla i nějaký smutek, protože už je v mém pojetí starší. Snažím se o nějaké existenciální odstíny, aby byla na postavě patrná její vyprahlost a smutek z toho, že se vlastně nevdala.
Baví vás komické role?
Ráda hraju i ty vážné, ale jako divák se vždy radši dívám na komedie. Takže to je i důvod, proč ty komedie radši beru. Život je vůbec tak složitý a těžký, že lidi samozřejmě hledají únik ve smíchu, v komice nebo v lehčím žánru. Čímž ale nechci říct, že nejsou důležitá i vážná a hluboká témata, ta jsou taky nesmírně významná. Ale vím, k čemu inklinuje většina lidí.
Jezdíte často do Brna?
Mířím sem poměrně často. S Činoherním klubem, Divadlem Palace a Divadlem v Rytířské jezdíme často do divadla k Bolkovi (Divadlo Bolka Polívky – pozn. red.).
Našla jste si tu už nějaké oblíbené místo?
Oblíbeným místem se po shakespearovských slavnostech – potom, co jsem ho poznala – stal určitě Špilberk. Výhled na město je odtud krásný.
Užijete si i nějaké volno, když máte pracovní léto?
Stíhám i dovolenou, letím do Gruzie.
