V rámci Letních shakespearovských slavností hrajete v inscenaci Večer tříkrálový melancholického hraběte Orsina. Jak vám jde tenhle charakter?
Pořád líp a líp, ale je fakt, že to je protiúkol. Jsem veselá kopa, neposedný, lehce hyperaktivní, což Orsino úplně není.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Proč Tomáš Měcháček na tři roky odjel do Norska? A jaké je to vychovávat syna ve střídavé péči? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Kvůli čemu jste byl posledně melancholický?
Při každé kocovině. Ale protože už nepiju, už jsem dlouho melancholický nebyl. No a pak asi po rozchodech...
Jak dlouho trvá, než se z něj otřepete?
To není univerzální. Rozešel jsem se čtyřikrát pětkrát za život.
A jak dlouho to trvalo?
Půl roku nebo víc... Ale to nebyla čistá melancholie. K tomu jsem se ještě utrhnul. Pěkně jsem za to vzal a řekl si: „A just nebudu smutnej.“ Tři měsíce jsem kalil. A pak to doběhlo s plnou parádou. Protože tohle neprokalíš, musíš si to prosmutnět. A je jedno, jestli se rozejdeš ty, anebo ten druhej s tebou. Když je to opravdový, tak to bolí oba. Tím spíš, když se oba rozumně dohodnou a zůstanou kámoši. Aspoň si to myslím.
Připravujete stand-up comedy jako celovečerní představení. Jak jste daleko?
Když jsem to dělal posledně, bylo z toho varieté ONI, kde nás místo jednoho bylo asi dvacet. Přišel jsem na to, že tvořit sám je smutné. Na podzim budeme zase dělat varieté ONI. Přes léto udělám to svoje představení z výstupů, co už mám. Ale nevím, jestli to bude stand-up nebo divadlo monodrama. Chci dělat něco mezi. Na podzim to budu hrát. Snad už sám.
O čem to bude?
O všem. A zároveň o ničem. Mám asi šest nápadů. Možná to bude o tom, jak si všichni necháme kálet na hlavu. To je leitmotiv mé tvorby. Mám tendenci být občansky aktivní, protože prostě patřím do Pražské kavárny, ať se to někomu líbí, nebo ne.
