Jak se daří vaší knižní prvotině?
Knížce se daří nad očekávání skvěle. Já jsem si myslela, že to lidi nebude až tolik zajímat, když to visí na blogu Kafe a cigárko, ale překvapilo mě, že mnoho z nich to chce mít doma v knižní podobě. Možná je to i tím, že dvacet korun z ceny jde na dobrou věc. Moc mě těší, že dělám něco, co jiné tak baví.
Lidé vás berou nejen jako herečku a blogerku, ale už i jako spisovatelku. Berete se tak i vy?
Nepovažuju se za spisovatelku. Je pravda, že teď poprvé po roce a půl, co píšu, trochu cítím, že mám takový spisovatelský problém. Jde o spisovatelský blok. Tím si projde asi každý, kdo tvoří. A nemusí to být jenom psaní. Předtím mi to šlo s lehkostí a teď najednou zjišťuji, že to už není můj tajný blog, ale naopak má mnoho čtenářů. Ti jsou v očekávání, co napíšu. Ač jsem za to vše dostala krásné literární ceny, už to pro mě není to dobré nastavení. Chci něco psát, ale teď budu pracovat na jiných věcech. Považuji se přeci jen pořád hlavně za herečku. Chci chvilku počkat, až bude zase o čem psát.
Co chystáte za projekty?
Připravuji představení v La Fabrice, které vychází z blogu. Já čtu své blogy a do toho můj přítel Marek se svým kolegou Martinem hrají části pohybového představení. Snažili jsme se to nějak propojit a děláme si tam ze sebe legraci. S Markem se tímto dostávám do různých dalších prostředí. Právě pohybového divadla, alternativnější sféry. Možná z toho jednou vzejde nějaký článek. Jsem totiž z klasického mainstreamu, odchovaná klasickými seriály, ve kterých hraji. A jsem i z Divadla Na Fidlovačce, kde se dělají věci pro širokou veřejnost.
Vyhovuje vám více tato alternativnější práce?
Vždycky je dobré vyzkoušet si něco jiného. Já si myslím, že nepatřím ani tam, ani tam. Ale když už jde člověk dlouho jedním směrem, tak je fajn si to oživit něčím nečekaným. Pro mě to je právě Kafe, pivo, cigárko v La Fabrice. Mohli jsme si do představení vložit vše, co jsme chtěli.
Marie Doležalová
Jaké to je, pracovat s přítelem?
Nám to moc vyhovuje, protože my jsme spolupracovali ještě dříve, než jsme byli s Markem spolu. Proto je pro nás celkem přirozené být neustále spolu. Intenzivní tancování ve StarDance a teď při zkoušení Kafe, pivo, cigárko. Teď nás ale čekají vlastní projekty. Tudíž si budeme vzácnější a i to je dobré. Moc si spolupráci a společný život užíváme.
19. prosince 2015 |
Nezávidí vám ženy, že je váš partner tanečník? Ne každý muž umí tančit.
Marek má podle mě z tanečníka to nejlepší, co může mít. Má skvělý pohyb, umí tančit, úžasně vnímá hudbu a tanec i dokonale učí. Zároveň už je z tanečního světa nějakou dobu pryč a zajímá se spíš o divadlo, pohybové věci, pohybový cirkus. Když se občas skrz něj potkám s lidmi z tanečního světa, říkám si, že bych s normálním tanečníkem být nemohla. Je to přeci jen zvláštní svět. Pro mě asi podobné jako chodit s modelem. Ani jednu variantu si nedokážu představit.
Když mluvíte o modelech, napadá mě otázka ohledně módy. Vy se angažujete v bazárku s oblečením. Ráda se ho zbavujete kvůli novým trendům?
Kdepak. Jen jsem zjistila, že mám ve skříni oblečení, které nenosím, a je mi ho líto vyhodit. S kolegyněmi z Divadla Na Fidlovačce jsme se shodly, že když uděláme vítr ve skříni pro dobrou věc, tak nám to trochu to loučení s oblečením usnadní. A věřte, nebo ne, ale je to naprostá pravda.
Marie Doležalová
Dobrovolně dáváte část výtěžku z prodeje vaší knihy na charitu. Peníze nemáte ráda?
Ale ano. Na druhou stranu mě těší, když doputují na dobrou věc. Mám občas takový pocit, že každého člověka, který začne nějakým způsobem pracovat ve veřejném prostoru, tak ho to k charitě přirozeně dostane. Ano, hrajete role, je to fajn, ale zároveň v sobě i cítíte, že byste chtěli nějak pomoct. Známe to z Hollywoodu. Ve chvíli, kdy je někdo slavný, je naprosto správné využít svou popularitu k dobré věci.
Vy sama také některé dobročinné akce organizujete.
Poslední dobou se snažím nejen přispívat, ale především organizovat akce, do kterých oslovuji své kolegy. Vše je vždy bez nároku na honorář a ještě kolegové přinesou na prodej něco svého, co jim doma zavazí a jinému udělá radost. Za tu dobu zjišťuji, že je to vždy příjemná věc se zvláštním kouzlem. Každý se tam zastaví, popovídá a i odpočine. Musím se přiznat, že tyhle věci dělám nejen kvůli pomoci jiným, ale částečně i pro sebe, protože sama tam najdu ostrůvek naprostého klidu.
Ale moc si ho neužijete. Jste v jenom kole a máte i po natáčení filmu.
Ano. Film se jmenuje Seznamka a do kin by měl jít o prázdninách. Hraju tam recepční a bylo to pro mě jakési pracovní zpestření. Mám moc ráda americký seriál, který se jmenuje Suits, v Čechách to je známé jako Kravaťáci. Tam je zrzavá recepční Dona, což je má nejoblíbenější postava ze všech seriálů. Při tomto natáčení jsem si představovala, že jsem ta Dona, čímž došlo ke splnění mého snu. Navíc mým šéfem se stal Jiří Langmajer. Pro mě to byl velký zážitek sledovat ho při práci. Dával všechny záběry na první dobrou. Neuvěřitelné.
19. prosince 2015 |
