Vy jste strávila rok ve vězení, patnáct let se kauza kolem skláren Skloexport řešila. Jak byste vše shrnula?
Já se snad už k tomu ani vracet nechci. Bylo to těžké. Nakonec jsem se rozhodla sepsat o všem knížku. Tedy přesněji manžel, architekt a výtvarník Jindřich Santar, mě k tomu přemluvil. Je to taková moje kuchařka. Chudák musel neustále poslouchat moje příběhy. Celá léta mě muž držel nad vodou a stále říkal, že se jednou vrátím k hraní.
Jak jste se vůbec k podnikání dostala?
To víte, každý se živil, jak mohl nebo uměl. Já se vrhla na podnikání, i když mi nikdy nešlo a nebavilo mě. Moje role ve Skloexportu byla vlastně herecká. Měla jsem reprezentovat a usmívat se. Bohužel jsem věřila jistým lidem jisté věci a ti lidé zklamali. Takový je ale život. Já především tenkrát musela myslet na dvě děti. Syn byl na gymnáziu, dcera na základce. Potřebovala jsem hlavně najít práci, která by nás uživila. Než jsem začala podnikat, tak jsem prodávala chlebíčky, vázala věnce, kreslila pohlednice nebo vykládala karty.
Vy umíte číst z karet?
Naučila mě to teta, která uměla dělat horoskopy. Mé mamince se to nelíbilo, ale já jsem po tom toužila. Nevykládám tarot na požádání. Nechci lidem dávat návod, co a jak. Krátila jsem si tím hlavně chvíle ve vězení. Občas si nechal nějaký dozorce vyložit a já pak měla jako honorář sprchu navíc.
Jste z toho poučená, nebo si troufáte znovu podnikat?
Řekla bych, že co se týče podnikání, jsem poučená, v tomto ohledu už nic dělat nebudu. Dokonce jsem si myslela, že už nebudu ani hrát. Že herecká branže pro mě skončila. Můj muž věřil, že se vrátím a měl pravdu. Teď se těším z každé krásné příležitosti, která je mi dána.
Jak jste se cítila při návratu na divadelní prkna či před kameru?
Úžasně. Jen někteří kolegové byli překvapení, kde jsem se tam objevila. Naštěstí mí blízcí a věrní přátele mi vydrželi být věrní. Bylo pro mě nádherné, když mě pod svá křídla vzal producent Janis Sidovský a zpěvák Pavel Vítek, nebo když Milan Hein přišel s nabídkou do Divadla Ungelt v představení Kurtizána. Před kamerou jsem dostala příležitost například v Případech 1. oddělení režiséra Dana Wlodarczyka, jemuž mě doporučil Ondřej Vetchý. Takže vidíte, že se našli kolegové, kteří se mi nebáli pomoct. Někteří i během vazby, jako režisér Jaromír Pleskot či Václav Knop, který mi nabídl práci v dabingu hned po propuštění.
Předpokládám, že vaše životní zkušenosti člověku rozhodně nepřidají na zdraví a psychice.
Cítím se dobře. Je důležité, že jsem šťastná a dožila se toho, že můžu zase pracovat. V životě je na tom se zdravím mnoho lidí hůř než já a nikdo o nich nepíše. Ano, ve vězení jsem si užila, ale jak se říká, zavřít můžou, pustit musí. Jednou to špatné skončí a člověk se má radovat, že se toho dožil.
Můžete si tedy říct, že je vše na dobré cestě?
Možná, ale mrzí mě, že jsem si za ta léta zničila zdraví a hlavně zničila osudy mých dětí. Nevěděla jsem vůbec, kde jsou. Když se narodila vnoučata, neviděla jsem je mnoho let. Pak vám po dalších letech a soudech přijde od ministerstva spravedlnosti list papíru, že mám přijmout omluvu za nedůvodné a nezákonné trestní stíhání v tzv. kauze Skloexportu. Smutná minulost. Ovšem jak říkám, člověk se má radovat z budoucnosti a přítomnosti. Tím jsou pro mě teď vnoučata.
Ze zkoušek hry Mezi úterým a pátkem
A co vaše děti. Říkala jste, že jste je vůbec neviděla.
Syn Lukáš je finanční analytik. Žil nějakou dobu v cizině, ale vrátil se kvůli soudu. Dcera po maturitě utekla do Francie. Měla to velmi těžké. Začínala od nuly, a to doslova bez koruny. Neviděla jsem ji hrozně dlouho, ani když se jí narodily děti. Nemohla jsem přijet. Stala se z ní malířka, opravdu skvělá. Její obrazy mají neuvěřitelnou sílu. Dokázala ve Francii vystudovat výtvarnou akademii. Jsem na ni neskutečně pyšná.
Přes všechno, co se vám stalo, vypadáte neuvěřitelně. Jak se smiřuje s vráskami?
Asi tak jako každá žena mého věku. Smiřuji se s nimi s pochopením. Sem tam nějaký kvalitní krém, který mi doporučí moje kamarádka kosmetička. Ale pokud se ptáte, jestli mám nějaké plastiky, vězte, že bych se dobrovolně řezat nedala. A ze zásady necvičím. Je to pro mě otrava. Raději jdu s vnoučaty ven na procházku.
