ČÍM SI LEZEME NA NERVY
Andrea: Určitě si někdy lezeme na nervy, protože jsme obě velmi silné a dominantní osobnosti, které si rády hájí svůj názor a mnohdy také důležité rozhovory uzavírají.
Denisa: Na nervy jí nejvíc lezu tím, že ji poučuji v určitých oblastech a pak ji tyto chytré poučky ještě několikrát zopakuji. Ona mi leze na nervy tím, že dělá to samé mně.
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Andrea: Na výchovu dětí a přístup k životu, na líné lidi, na osoby bez pokory a jistě také na naše rodinné vztahy.
Denisa: Shrnula bych to příslovími „Bez práce nejsou koláče“ a „Pečení holubi nelítají do huby“. Obě jsme byly vychovány k samostatnosti, a v tomto duchu se tak stavíme k životu.
POHLAVEK OD ŽIVOTA
Andrea: Obě dvě jsme dostaly spoustu výchovných pohlavků od našich přísných rodičů, které jsme s odstupem času posoudily jako správné a pro život potřebné.
Denisa: Vztahy, muži, falešní lidé kolem nás. To nás obě hodně zformovalo. Vážíme si teď těch pravých, opravdových a upřímných
lidí, kteří nás mají rádi kvůli tomu, jaké skutečně jsme.
NA CO JSEM PYŠNÁ V JEJÍ PROFESI
Andrea: Určitě na to, že sama bez zázemí a zkušeností dokázala vybudovat velmi úspěšnou firmu, která se stará o významné subjekty nejen v České republice, ale i v zahraničí.
Denisa: Všechno si vybudovala sama svojí pílí, ambicí a úsilím.
KDY JSEM SE O NI NEJVÍCE BÁLA
Andrea: Když se jí začalo opravdu dařit a začala se stýkat s lidmi, které bych označila za „horních deset tisíc“, tak jsem měla strach, aby nepřišla o svoji pokoru, srdečnost, empatii a nezačala se chovat trapně a povyšovat se nad ostatní. Jsem ráda, že se toto nestalo a že je u ní na prvním místě pracovitost a důslednost.
Denisa: Dvakrát, vždy když mohla přijít o život. V patnácti, kdy ji srazila motorka a já jsem to ještě vnímala spíše jako zlý sen, a pak když jí bylo pětatřicet. Tehdy měla recidivu nádoru v hlavě, který jí způsobil upadnutí do bezvědomí. Nevěděli jsme, kde je a našla jsem ji až ráno ve tři hodiny v nemocnici v Krči, potlučenou a ještě hodně zmatenou z celé situace. To jsem se hodně bála a hodně jsem plakala, aby to všechno bylo zase dobré.
SESTRY. Andrea Tögel Kalivodová se sestrou Denisou / oblečení: Alena Wilson, Karen Millen, make-up: Sephora, Franck Provost
CO JÍ ZÁVIDÍM
Andrea: Někdy jí závidím, že umí ve správný čas vypustit některé starosti a problémy z hlavy.
Denisa: Úžasného syna a skvělého manžela. A její speciální schopnost, díky které umí vnímat lidi. Vždycky pozná, když někdo hraje a naopak když má někdo srdce na dlani.
JAK SE UMÍME PŘEKVAPIT
Andrea: Překvapujeme se navzájem téměř každý den, a to svými vtipnými a trefnými hláškami a termíny z dětství, které nás spojují a velice dokáží i dnes pobavit a rozesmát.
Denisa: Ona mě překvapuje technickým pokrokem a tím, jaká je řidička. Obě se mile překvapujeme objektivní upřímnou kritikou nás dvou, kterou si umíme plně a upřímně říct. A v návaznosti na to se vlastně obě překvapujeme tím, že si připomínky té druhé bereme vážně k srdci.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJČASTĚJI
Andrea: Povedené a vypečené výlety, procházky za kulturou a porady nad sklenkou dobrého vína.
Denisa: Smějeme se! Tak jak se směju se svojí sestrou, se dokážu smát s málokým. Za to jsem moc vděčná.
